Hacker Girl

7. Kapitola

"Elisabeth?"

Pod dekou jsem si rychle setřela slzy a jen maličko vykoukla ke dveřím.

Stála tam Natasha a usmívala se na mě. Když však pohlédla na můj výraz tak se zmateně rozhlédla.

"Stalo se něco?"
"J-já.. Nechci to řešit-t.."

Zakoktala jsem a ona se zamračila.

"Um.. Dobře.. Já jen, je už skoro deset odpoledne a no.. Nemáš náhodou hlad?"

Koukla se na mě a já jen zakroutila hlavou a zase se schovala pod deku.

"Jak myslíš.. V kuchyni je snídaně, tak kdyžtak přijď.."

Pousmála se a zavřela dveře. Já si jen povzdechla a pořád musela myslet na ten sen.
Nemohla jsem to vydržet a tak jsem si vzala můj blok, kde amatérsky kreslím a začala malovat obrysy těch postav.

V tomhle bloku najdete jen děsivé obrázky.. Jsou to nejhorší momenty mích snů..
Tenhle moment je, ale zatím ten nejkrásnější a jediný krásný..

Po hodině jsem se koukla na postavy, které stály vedle sebe a měli ty krásné výrazy, které měli i ve snu..
Žena měla stejné vlasy jako já.
Zato muž měl zase stejné oči jako já..
Tak moc jsem chtěla ten pocit mít zase. Vážně jsem se té žene podobala. Rysi jsem zase ale měla více podobné muži.

"Ať už jste kde jste.. Najdu vás.."

Zašeptala jsem tiše a koukla se na už teď zavřený blok.

Rychle jsem vztala a vydala se do mé koupelny. Koukla jsem se do zrcadla a zděšeně se na sebe koukla. Vlasy naprosto všude. Zničený výraz a obrovské kruhy pod očima s popraskanými rty.

Rychle jsem si učesala vlasy a vyžehlila si je. Trocha mekapu a kruhy pod očima nikde. Balzám na rty a taky v pohodě. Ještě jsem si vyčistila zuby a doladila par věcí a už se vrhla do šatny.

Vzala jsem si jen obyčejné bílé džíny, upnuté tílko a přes to šedou mikinu s kapucí a vyšla ven. Koukla jsem se na osoby v obýváku a nervózně se ošila.

Všichni si vyměnili nervózní pohledy a já nadzvedla obočí.

"Víš no.."

Začal Peter a já se nadechla.

"Slyšeli jsme z tvého pokoje křik a i pláč tak jestli si v pořádku.."

Dokončil Scott a já se nervózně ošila.

"Jo jsem.. Jen- sen.."

Vyhledala jsem očima Steva a koukla se mu do očí. On se jen smutně pousmál a pak se nervozně ošil, když jeho pohled padl na otevírající se dveře za mnou.

Otočila jsem se a koukala na Starka. Počkat- on vylezl z třetích dveří nalevo. Ten -ten- bože!

Zamračila jsem se na něj a prošla do kuchyně, kde jsem si nasypala müsli a vypařila se spádky do svého pokoje.

To mě vážně slyšel hrát a zpívat zrovna Stark? Sakra bože! Za co mě trestáš?... A vůbec, proč tak nemotorně utekl?

S mojí snídaní jsem si sedla za počítač a hodlala u něj najít nějaké informace.

---------------------------------------------------

Už je to víc než pět hodin a já frustrovaně vydechla a dal prohlížela různá jména Blacků..

Nikde nic! Pak jsem ale najela na jednu fotku, kde byla krásná žena. Přesně ta kterou jsem viděla ve snu. Amelia Black..

Moje oči zaplnili slzy, když jsem pohlédla datum úmrtí a článek, který tam byl..