Harry Potter a Alternativy nenávisti

35. Na titulní straně

„To jsou všechno vážná obvinění, pane Pottere. Ráda bych slyšela víc. Klidně začněte úplně od začátku – v tomto případě to bude pravděpodobně zapotřebí." Harry se opřel do křesla a vydechnul.

„Tak dobře," souhlasil a přemýšlel, kde začít. „Když v Bradavicích studoval můj táta, Sirius a Petigrew, byl s nimi v ročníku i Remus Lupin. Jak jistě ministerstvo ví, je to vlkodlak..."

Harry vyprávěl celý příběh od toho, jak se tři přátelé stali zvěromágy, aby čtvrtému mohli být oporou při jeho přeměnách ve vlkodlaka, přes to, jak je Peter zradil, až po Siriusův útěk z Azkabanu, aby Červíčka dopadl a Harryho rodiče pomstil. Vynechal událost s obracečem času, protože to by mohlo vyvolat spoustu dalších otázek. Postačilo to, že Červíček utekl za Voldemortem, a Sirius se schoval. Neřekl samozřejmě kam. Když se pak v červnu Harry ocitnul na Oddělení záhad, Siriuse mu šel na pomoc, a zemřel tam.

Když Harry popisoval poslední události, při kterých byl Sirius ještě naživu, hlas měl stále slabší a slabší. Madam Bonesová ho pozorně poslouchala. Tutam se ho na něco zeptala, chtěla něco upřesnit, nebo jen projevila své zděšení nad některými informacemi.

„Vaší ztráty je mi velice líto, pane Pottere," pronesla soucitně, když Harry s vyprávěním skončil. „Pochopitelně musím vše probrat ještě s Brumbálem, ale neberte to tak, že bych vám nevěřila." Harry přikývl. „Věřím vám. Již v minulosti jste dostatečně prokázal, že vám můžeme důvěřovat. Proto jsem také tak brzy zareagovala na vaši žádost." Madam Bonesová vstala od stolu a začala pomalu přecházet po kabinetě. Harry s očekáváním sledoval její kroky, protože si byl vědom toho, že mu chce něco závažného říct.

„Brumbálovi jsem řekla, že na vás nebudu vyvíjet žádný nátlak, což v žádném případě nechci, ale je mou povinností jako Ministryně kouzel se vás na něco zeptat a sdělit vám mimo jiné i svůj pohled na věc," začala se vší vážností v hlase a Harry se zarazil. „Už od června mi vrtá hlavou, proč jste se vy a Voldemort objevili zrovna na Oddělení záhad. Pro místnost s věštbami, a nejen tu, nebyla tato návštěva z těch nejpříjemnějších," zaonačila katastrofu, která tam po nich zůstala. „Abych přešla k věci. Je nasnadě se domnívat, že šlo o věštbu, která se vás dvou mohla týkat. Otázkou už jen zůstává, co obsahuje." Harry se pozorně díval do té vlídné tváře, která ho rovněž upřeně sledovala. Tímto posunem tématu byl trochu vyveden z míry. Madam Bonesová určitě pozná, když jí bude lhát, což by jejich vztahu moc neprospělo. A Harry s ní chtěl udržet dobré vztahy. Musel.

„Asi bych tím urazil vaši inteligenci, kdybych to popřel," odpověděl Harry rozvážně a madam Bonesová ztuhla. Harry neměl co ztratit. Voldemort o ní taky věděl, takže nic, co by ho mohlo ohrozit, jí nesdělil. „Věštba o mně a Voldemortovi skutečně existovala," oznámil Harry, až to ministryni donutilo se znovu posadit naproti němu.

„Existovala?" opakovala ministryně se zájmem.

„Rozbila se. V tom boji. Neví se, co v ní stojí," zalhal Harry poprvé.

„Neví?" Madam Bonesová nevypadala, že by o tom byla zrovna dvakrát přesvědčená.

„Někdo to možná ví. Někdo, kdo ji vyslechl a zaznamenal," odpověděl neurčitě Harry.

„Brumbál," zkonstatovala madam Bonesová, evidentně o tom přesvědčená. Harry pokrčil rameny.

„Možná je lepší to nevědět. Kdo by chtěl vědět, co ho čeká," prohlásil Harry s myšlenkou, že by si to někdy opravdu přál nevědět.

„Lidé vás mají za Vyvoleného," pronesla madam Bonesová zamyšleně.

„Chtějí se k něčemu pozitivnímu jen upnout," zakroutil hlavou Harry. „Nikdo z nich však doopravdy nevěří tomu, že by šestnáctiletý student mohl Voldemorta porazit." Madam Bonesová se usmála.