Another Fallen Human

×Bed of Flowers×

Probudila jsem se, otevřela jsem oči, všude byla tma, jen pár paprsků slunečního světla prosvítalo do temné do fialova zabarvené jeskyně, do které jsem spadla. Promnula jsem si kořen nosu mezi prsty, nehorázně mě bolela hlava. Byla jsem zmatená, neměla jsem ani tušení kam jsem se to vlastně dostala. Poslední, co si pamatuji je, že jsem byla na procházce v lese u jeskyně a šla jsem dovnitř. Na nic víc si nevzpomínám.

Zvedla jsem se ze země. Uviděla jsem něco jako dveře, spíše rám dveří. Byl z kamene, podobný vchodům do starých řeckých domů. Byla to jediná možná cesta odsud, zpátky nahoru jsem vylézt nemohla skála byla příliš strmá a bez výklenků, za které bych se mohla chytit. Prošla jsem dveřmi a ocitla jsem se v další místnosti. Byla podobná té předešlé.

Z ničeho nic ze země, nebo spíše z podlahy, vyskočila, přímo přede mnou kytka se žlutými okvětními lístky, obličejem a měla neskutečně vytlemený výraz. Leknutím jsem se zastavila a couvla jsem dozadu.

"Ahojky! Já jsem Flowey! Flowey kytička"

"A... ahoj, já jsem...."

Ani mě to nenechalo domluvit a jelo si to hezky po svém. Nemohla jsem dělat nic jiného než udiveně zírat na tu mluvící kytku.

"Vítej v Underground! Vidíš to srdíčko? To je tvoje duše! Tady v podzemí mezi sebou šíříme sílu pomocí Lásky! Pošlu ti nějakou sílu, chyť tahle malá zrnka!"

Přede mnou se objevila černá tabulka s bílím lemem a v ní malé oranžové srdíčko. V horní části tabulky se objevila bílá zrnka, která se rozletěla přímo na Oranžové srdíčko. Zkusila jsem udělat pár kroků do strany a pohla jsem se jak já tak i srdíčko v tabulce. Začínám to chápat. Podívala jsem se na Flowey, nevypadala moc šťastně, když jsem se vyhla těm zrnkům.

"Zdá se, že jsi to nepochopila, zkusíme to ještě jednou, ano?"

V tabulce se znovu objevila zrníčka a znovu se rozletěla na mou duši, znázorněnou srdíčkem. Nechci riskovat, že mi nějak ublíží. Znovu jsem uškočila do stany a Floweynina zrníčka opět minula svůj cíl. Zopakovalo se to tak ještě jednou. Flowey vypadala opravdu rozzuřeně. Nelíbilo se mi to ani trochu.

"Idiote!!! Tady to je Zabít nebo Být Zabit!!!"

Začala se smát. Její obličej se změnil, byl zamračený, její zuby změnili tvar, byly ostré a vypadaly nebezpečně. Na pravé straně se objevila žluto-oranžová záře, přiletělo něco podobné ohnivé koulí a smetlo to Flowey pryč.

Přišlo tam podivné stvoření. Vypadalo jako......no zkrátka jako koza, co chodí po dvou nohách. Mělo na sobě fialové dlouhé šaty s bílými rukávy a podivným znakem na hrudníku, který připomínal erb nějakého královského rodu. Chvíli na mě jen tak koukalo. Bylo to podivné, ostatně jako vše co jsem zatím viděla, od té chvilky co jsem se tady probudila.

"Neboj se... mé....ehmm..... dítě. To hrozné stvoření ti už neublíží."

Koukala jsem se na ni. Předpokládám, že je to žena, když má šaty. Takže jedné potvory, co mě chtěla zabít se zbavím, hned na to přijde druhá, která se tváří přátelsky a pak mi bodne kudlu do zad. Natáhla je mě ruku a usmála.

"Pojď se mnou, odvedu tě do bezpečí, do mého domu v Ruinách."

"Promiňte, ale přeslechla jsem vaše jméno."

"Moc se omlouvám, mé dítě. Jsem Toriel, hlídám bránu v Ruinách. Rychle, pojď se mnou, nemáme moc času."

V jejím hlase byly znatelné obavy. Nechci riskovat, že přijdu i život, ale ona vypadá mírumilovně. Ozvalo se dunivé zavrčení, znělo jako by je vydával obrovský medvěd nebo jiná dravá potvora. Toriel mě bez váhání chytila za ruku a rychlým krokem vyrazila pryč z místnosti. Doslova jsme proběhli chodbami Ruin, kde byly všelijaké pasti a nástrahy. Třeba skrytá cestička mezi železnými ostny, trčícími z podlahy, dveře otevírající se jen, když se zmáčkla správná tlačítka, která byla po místnostech různě schovaná a nebo páčky umožňující postup dál.

"Rychle, rychle. Musíme chvátat."

Popoháněla mě neustále Toriel. Doběhli jsme až k malému kamennému domku na konci Ruin. Byl obrostlý šlahouny květin, které rostly okolo. Vešly jsme dovnitř, do dlouhé chodby. Byla tam krásná podlaha, že světlého dřeva a světle oranžové stěny. Na zdech visely fotky, kde byla Toriel, nějaké dítě a pak dvě stvoření podobná Toriel. Jedno vyšší, nejspíš její manžel a jedno menší, asi jejich syn.

Heya!

Tak to by byla první kapitola k nové ff na moji oblíbenou hru. :)
Doufám, že vás to alespoň trochu zaujalo a budete chtít číst dál.

Budu ráda za komentáře, hlasování i jakékoliv rady. :)

×Metakashika×