I Brought You My Bullets You Brought Me Your Love | h.s.

2.

Seděli jsme u obyčejného starého dvřevěného stolku a jedli. Mlčky jsme seděli a žvýkali to nechutné jídlo z konzervy, které pro nás včera Harry získal.

Tak moc jsem se o něj bála, že už se mi nevrátí.

Kdyby se nevrátil, nejspíš bych vběhla na ulici a nechala se zabít prvním člověkem, kterého bych spatřila.

Stejně je Harry jediný člověk, který mě zde drží. Celá má rodina je nejspíš mrtvá nebo někde pryč v jiné zemi, Harry je jediný, kdo mi zůstal.

Nezvládám to. Jedla jsem to odporné jídlo a ucítila, jak mi tečou slzy po tváři. Těch už bylo dnes dost.

Trošku jsem poptáhla a následně na sobě ucítila Harryho zmatený pohled. Zaslzenýma očima jsem se na něj podívala. Jeho výraz změknul. Postavil se od stolu, sedl si vedle mě na lavici a pevně mě objal. Hlavu jsem zabořila do jeho hrudě a nechala se hladit po hlavě.

„Děkuju ti, Harry." Šeptla jsem, on mi dal pusu do vlasů. Neodpovídal, mlčel a jenom mě hladil. Ani jsem nepotřebovala aby něco říkal. Stačilo mi jen jeho objetí a ten neuvěřitelný pocit bezpečí. Takhle jsme seděli několik minut.

Harry se podíval na své hodinky.
„Už je pozdě, mohli bychom si zkusit na chvíli zdřímnout, co ty na to?" Usmál se a já přikývla. Zhasnuli jsme v 'kuchyni' baterku a šli do naší skromné ložnice, která se vlastně skládala jen z velké matrace, vedle které byla krabice, která představovala noční stolek. Na tu krabici jsme si odkládali různé věci. Nejčastěji tam měl Harry baterku a medailonek, ve kterém je naše fotka.
Zbraň měl vždy pod polštářem. Já měla kapesní nůž zastrčený v kalhotách, samozřejmě byl v obalu.
Harry nás přikryl tenkou dekou a přivinul si mé tělo k sobě. Krátce mě políbil na rty.
„Dobrou noc, moje sladká Daisy." Usmála jsem se.
„Dobrou noc, můj statečný Harry." Zaslechla jsem jeho smíchu a v momentě jsem se odebrala do říše snů, kde jsem alespoň na chvíli zapomněla na věci, které se teď ve světě dějí.

V mých snech jsem mohla být kdekoliv. Úplně kdekoliv, ale pokaždé s Harrym.