6 čokoláda

200 15 4
                                    

Po chvilce jsem už měla čokoládu koupenou, tak jsem vyrazila zpět domů. Dnes jsem vstala asi v pět ráno, takže jsem měla ještě čas protože bylo sedm. V klidu jsem šla domů.
,,Azu, kde mám klíče?!" Zakřičela jsem a koukla jsem na Azu. Ta se tvářila jako kdyby nic nevěděla.
,,Kam bych ti je měla dávat?!" Zakřičela na mě naspátek Azu.
,,Dávala jsem si je do do kapsy..." Řekla jsem a prohrabávala jsem se v kapse.
,,Támhle je máš!" Řekla Azu a ukázala její malou ručičkou na okenní parapet. Uviděla jsem tam klíče. Sebrala jsem je a otevřela dům. Vzhledem k tomu, že mám jenom mámu se mi daří dobře. Myslím.
Šla jsem do mého pokoje a ještě jsem si na rty dala trochu lesku na rty. Pak jsem se ještě trochu namalovala, ještě trochu si rozpustila vlasy a mířila jsem k sobě do pokoje. Koukla jsem se na můj budík kolik je, a zjistila jsem že je čtvrt na osm. Super, docela se mi to dobře načasovalo. Dneska jsme mohli do školy dorazit později, protože první hodinu máme stejně volno, včera nám totiž naše třídní učitelka řekla že přijde až druhou hodinu. Nikdo za ní nechtěl suplovat. Škoda že tu není Marinett.

Jsem zpět! Moc se omlouvám že jsem teď nepsala kapitoly, nemám čas. Znáte to, začátek školního roku... jinak chci vám poděkovat, když jsem se koukala na podrobnosti o této mé knize tak jsem našla že 970 přečteno! Nemůžu tomu uvěřit, jste prostě skvělý. A ještě abych nezapoměla bych vás chtěla poprosit jestli by jste do komentářů napsali jestli mám pokračovat, nebo mám přestat. Aspoň pět komentářů prosím, budu za to moc ráda. Ještě jednou vám moc děkuju za všechno, ta podporování. Hlasů je tu taky dost, takže já bych ráda psala dál. Jenže nevím, jestli to má vůbec cenu...

 Kouzelná Beruška a Černý Kocour Dove le storie prendono vita. Scoprilo ora