#2 Lessiana: Nezkrotná síla *DOKONČENO*

11. Úsměv

Rozevřela jsem oči strachem a touhou zbavit se problémů, kolem mě vzplanul kruh neškodného ohně...
∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆
Předem upozorňuji, že tato kapitola bude EXTRÉMNĚ KRÁTKÁ!! Takže se netěšte ani na těch pětset a víc slovíček.
Důvod? No nemám nápad jak to sepsat A chci si nechat hodně dlouhou slohovku do další kapitoly ;-)) snad mne za to neukamenujete, neuškrtíte, neutopíte, neupálíte a kdo ví jaké způsoby smrti by vás ještě mohly napadnout, takže si alespoň trochu užijte kapitolu a těšte se do další protože... It's a prank!
Rozhlížela jsem se po okolí. Nikde nic nebylo. Přivřela jsem oči proti slunci a částečně jsem se uklidnila. (Když mi jde o život, tak magii ovládám. Sakra proč to nefunguje i normálně?! Zamračila jsem se a pomalu a obezřetně jsem se přemístila k Týře. Byl pryč, díky bohu. "Týro... Sice nejsi, ale BUDEŠ v pořádku, to ti slibuji. Omlouvám se, že jsem tě nedokázala ochránit, je mi to strašně líto. Nechtěla jsem to takto... Promiň mi to..." Zašeptala jsem zničeně a nesmírně smutně. Ani jsem nepocítila zadunění, které se za mnou ozvalo. Probralo mě až když mi Rtimon vydechl na záda horký vzduch. (Teď už mě zabije...) Pomyslela jsem si. Hluboce jsem se nadechla a zakryla Týru vlastním tělem. Zavřela jsem oči a sledovala své vyrůstání. To jak mě vychovával Sebre, jak jsme si hráli v lese, jak jsem se naučila bojovat, stopovat a vynikat v naprosto obyčejných věcech, které byly pro ostatní těžké, jak jsem poprvé zabila - toho kluka, který za nic nemohl... Jak jsem poznala Margharet a Querilia, jak do mého života vstoupil Ylji, první elf, který byl blízko mému věku, jak jsme svedli polštářovou bitvu... Jak jsme vyrazili na cestu, nikdy nezapomenu na můj první střet s královnou, na ty služky když mi řekly, že jsem vyvolená... Na svůj pokoj v paláci, na střet se strážcem jménem Citzu... Nikdy... Nikdy nezapomenu na Maha... Toho který mi věnoval mou druhou duši Azira... (Omlouvám se Azí...Bude to tak lepší...) Nezapomenu ani na Třetí stranu, můj první tanec s Kremmym ani s Yljim, na fenu a štěňátka, která nyní byla součást Sebreovy rodiny... Nezapomenu ani na Týru... Na světlo mého života po smrti Maha. Nikdy na ně nezapomenu, naopak zapomenu jen na toto zlé... Na střet s Rtimonem, na smrt Maha, Týry, dokonce i na smrt otce a toho kluka bych zapomněla tak ráda... Jenže kdo ví co by se stalo a kam bych se dostala nebýt těchto obětí... Kdo ví? Otočila jsem se k Rtimonovi s úmyslem umřít. Po pažích se mi řinula krev, jak jsem se rozmlátila při útěku před drakem a při pádu na strom... Všechno mě bolelo. Ztráta krve mi vyvolávala bludy před očima a proto když jsem před očima uviděla Maha jsem se klidně podívala na okamžik na nebe a potom se mi po dlouhé době rty roztáhly do smířeného úsměvu. Drak který se skrýval za vidinou Maha otevřel spolu s bílým drakem tlamu a hluboce se nadechl...
Neplačte! Ano asi jsem trochu pozměnila plány s Roxx... Já vím, ani trochu se vám nelíbí, ale mě se nelíbí, jak trpí... Proto v příští kapitole se objeví něco neobvyklého... Budu psát za Kremmyho... Ale jen tu jednu kapitolu! Takže se nedivte názvu ano? Asi je vám jasné i tak, že se pokusí Less zachránit vzdor zraněním že ano? Ale asi ji nechám odejít... Záleží to vlastně jen na vás... Napište mi do komentářů názor na kapitolu a co by jste rádi změnili, jak by se podle vás měla Less zachovat a co měla udělat, či ne... Budu ráda za každý ohlas a nápad do dalších kapitol...

Čawé lidi miluje vás
Vaše Sianny14 ^•^