Harry Potter a Alternativy nenávisti

31. Pravda o tom, co má ten kluk udělat

Grangerová se na chvíli odmlčela, a když viděla, že její profesor se nemá k tomu ji okamžitě vyrazit ze třídy, odhodlaně pokračovala.

„Asi už víte, v jakých podmínkách ho profesor Brumbál nechal žít. Musím přiznat, že z chování pana ředitele, jsem zklamaná snad ještě více než z toho vašeho. Koneckonců jste vše dělal na jeho příkaz.

Vždy jsem si domnívala, že o tom nevěděl, ale čím více o něm přemýšlím, tím menší mám pochyby. Harry je nemá už delší dobu. Nechat dítě žít deset let v rodině, kde mu místo pokoje slouží přístěnek pod schody, je neomluvitelné! A- a- pak ho celé roky skrytě povzbuzovat k boji se zlem, aby byl připraven na válku, je ještě větší sprostota! Ponechat ale schválně patnáctileté dítě napospas nejkrutější smrtijedce, a dokonce samotnému Voldemortovi, dokud mu nejde o život, hned potom, co uviděl zemřít svého kmotra, to je kruté!" Grangerové se zlomil hlas.

„Harry není žádná věc, se kterou si můžete dělat, co se vám zlíbí!" pokračovala po pár vteřinách zoufalým hlasem. „Víte vy vůbec, jak jste mu ublížili?! Ať si o něm myslíte cokoliv, Harry má srdce – na rozdíl od vás! Protože předstírat, že jste někým, kým nejste, vyvolat v zlomeném člověku pocit, že tu pro něj někdo je, a pak zjistit, že to byla vše jen lež, to je to nejhorší, čeho jste se mohli s panem ředitelem vůči Harrymu dopustit." Grangerová se zase zarazila. Severus ji zkoprněle pozoroval. Nezareagoval jediným slůvkem. Nemohl.

„A- a- a- nejen, že jste mu ublížil, ještě jste ho připravil o jeho sen, aby se mohl stát bystrozorem. Na Lektvary nechodí už jen kvůli vám a vy to víte! A evidentně vás to ještě těší! Harry není špatný student - když jste do něj celou hodinu nestrefoval, byl skvělý! I při NKÚ. Připravil jste ho o jeho budoucnost!" Pak opět ztichla a začala být zase nervózní. „Což bylo to, co jsem vám chtěla vlastně říct," dodala tiše. Minutu ještě stála u katedry. Severus mlčel. Pak se postavil a skoro o dvě hlavy menší Grangerová na něj zůstala vyděšeně civět. Asi si uvědomovala, čeho se právě dopustila.

„Vypadněte!" vyštěkl Severus vztekle a vyhodil Grangerovou z učebny. Ta na nic nečekala a rychlým krokem zamířila ven. Po cestě však neopomněla vzdorovitě vztyčit hlavu na znamení toho, že za tím, co řekla, si stojí.

Když za sebou zavřela dveře, Severus praštil pěstí do stolu. Už hodně dlouho ho nikdo nevytočil tak, jako ta malá šprtka. Co si o sobě ta holka myslí, že mu začne dávat přednášku jako malému klukovi! Co ona o tom může vědět? Neví nic! Jen to, co jí Potter napovídal, a čemu vlastně sám ani nerozuměl.

Ještě víc byl však rozhořčený z věcí, které se od ní dozvěděl. Když mluvila o tom, že žil ten kluk v přístěnku, ztuhla mu krev v žilách. A co myslela tím, že nechali Pottera napospas Lestrangové a Pánu zla? V tom muselo být něco víc, protože byla strašně naštvaná, když o tom mluvila. Co věděl, Brumbál před nimi Pottera na ministerstvu zachránil, tak co tím sakra myslela?

Severus to musel vědět hned. Když si její slova dával znovu dohromady, začal mít zlé tušení. Nabral si hrst letaxu a přenesl se krbem do ředitelny.

*****

„Severusi?" vzhlédl k němu překvapeně Brumbál. „Stalo se něco?"

„Stalo. Za prvé – věděl jste, že ti zatracení Dursleyovi nezavírali Pottera do přístěnku pod schody jen za trest, ale že tam žil?" Brumbál na něj zůstal zaraženě zírat.

„Prosím?"

„Tak věděl jste to?!"

„Pochopitelně, že ne. Čas od času jsem Harryho sledoval, ale ne pořád a vždy venku. Občas jsem ho zahlédl v kuchyni skrz okno, ale to bylo vše," bránil se Brumbál, který vypadal Severusovými slovy dost zaskočený.