★Kapitola 7★

65 3 2
                                    


,, Cože?! Už v pondělí? No to je katastrofa." řekne mi Shelby, a já na ní nechápavě zírám. Než ale stihnu cokoliv říct, opět se slova ujímá ona.

,, Vždyť vypadáš hrozně! Jak je to dlouho, co jsi jsi byla na obočí? A na nákupech? " drmolí zmateně Shelby, a já jí sotva rozumím. Nemyslím si, že vypadám nějak hrozně. Stačí se podívat na moje vlasy a.. Dobře, nevypadám zrovna lákavě. Problém je v tom, že se mi nikam nechce. Nemám na to náladu, nemám náladu na jakýkoli lidi. A na zběsilé pobíhání po nákupním centru už vůbec ne.

,, Hele, určitě nechceš, aby se tě Dennis lekl, až mu přijdeš otevřít vchodové dveře. " provinile se usměje, a já zakoulím očima.

,, Je to nutný? " skuhrám. Jako odpověď mi stačí, když si mě Shelby přejede pohledem od hlavy k patě, a povytáhne obočí. Takže je.
Vydám ze sebe otrávený tón, a slezu z mého balkonového zábradlí.
,, Bude to super, uvidíš. Tak zítra? Ještě ti zavolám. " řekne veselým tónem Shelby, a bez toho, aniž by čekala na mou odpověď, mizí za dveřmi vedoucí do jejího pokoje. Povzedchnu si, a rychle vklouznu do svého pokoje. Sundám si mikinu, a hodím ji přes židli. Oproti venku je tady teplo. Podzim začal už dávno, a když chodím na balkon jen v teplácích a mikině, není se čemu divit. Rozhodnu se, že si půjdu dát dolů něco k večeři. Sejdu schody do přízemí domu, a zamířím do kuchyně. Všimnu si, že táta stojí u sporáku, a smaží něco na pánvičce. Tiše se posadím k velkému jídelnímu stolu, a nehybně sedím.

U oběda, po mém příchodu od Shelby se táta o ničem nezmínil. Žádné podezíravé otázky, proslovy, prostě nic. Takže pochopitelně se o mém nočním výletu nedozvěděl. Zatím, dodá mi mé kruté podvědomí. Vzpomenu si, jak se mi po obědě ulevilo, když mi došlo, že táta o ničem neví.

Když přede mě táta postaví talíř se slaninou, opečeným chlebem a zeleninou, zaženu všechny mé myšlenky na oběd, a s chutí se pustím do jídla. Táta se posadí naproti mně, a soustředěně žvýká svou porci. Zvažuji, kdy mám tátovi říct o Dennisově příjezdu. Teď? Nebo zítra? Vůbec.. Nakonec dospěji k názoru, že tohle bude nejvhodnější chvíle na oznámení takové zprávy. Nahlas si odkašlu, a upoutám tak tátovu pozornost. Zvedne hlavu, a zadívá se mi do očí. Má typicky ostříhané vlasy tak, jako většina podnikatelů. Tedy žádné.

,, Dennis se mi ozval, a řekl mi, že by mohl i s rodiči v pondělí přijet, tak jsem.." začnu, ale táta mě zastaví zvednutím ruky, kterou zdobí drahé hodinky.

,, Mluvil jsem s Danielem Fischerem, o všem pochopitelně už vím." Nemělo by mě překvapovat, že mluvil s Dennisovým otcem. Ale překvapuje mě to, jelikož už dlouhou dobu spolu nebyli v kontaktu. Daniel a můj táta se znají z vysoké. Po škole spolu začali podnikat, a založili společnou firmu, která jim začala slušně vydělávat. Pak táta poznal mámu, a po pár letech chození se vzali. Daniel se na jejich svatbě poznal s Caroline, máminou vzdálenou příbuznou. I ti dva se nakonec vzali, a tvořili spolu dokonalý pár. Stejně tak jako moje máma s tátou. Nejdřív otěhotněla Caroline. A pak se narodil Dennis. O tři roky později jsem se narodila já, tudíž je Dennisovi teď devatenáct.

Už od dětství jsme s Dennisem trávili každou volnou chvilku. Hráli jsme si, a běhali po naší části města. Pak jsem jsem poznala Shelby, a tak se k nám přidala taky. Jenomže jsme dospěli. Stavění bunkrů u mě v pokoji vystřídala puberta, a Dennise jsem začala vnímat jinak. Jako dvanáctiletá holka jsem se do něj zamilovala, a z trucu se s ním přestala bavit. Se Shelby jsme od té doby byli téměř nerozlučné. O pár měsíců později jsme s mámou jeli na trénink, a auto dostalo smyk. Máma se z kómatu už nikdy neprobrala. Nesla jsem to těžce. Máma byla kromě Dennise jediným člověkem, kterému jsem naplno důvěřovala. Uzavřela jsem se do sebe, a přestala s kýmkoliv komunikovat. Na pohřbu za mnou Dennis přišel, a nakonec mi pomohl se se smrtí mámy vyrovnat. Začali jsme se zase stýkat. Nezávazné debatování se ale změnilo v polibky, a pak mi Dennis vyznal lásku. To mi bylo patnáct. Dennis si tehdy podával přihlášky na vysoké školy, na které ho samozřejmě přijali. A on si vybral. Přestěhoval se z Anglie do Holandska, aby mohl vystudovat svou vysněnou školu. Ze začátku jsem to nesla těžce.

PASSIONWhere stories live. Discover now