Smile, heichou! [Snk; RiveTra CZ] ❌

Nový soused v lavici

„Jak já se těším na nový začátek!" Pronese nadšeně Mina, při čemž vydá zasněný povzdech. „Vždyť jen začíná nový školní rok." Poznamená Ymir, načež Christa vedle ní s úsměvem přikývne. Mina nahodí zamračený výraz a uraženě pokračuje směrem ke třídě. „Asi jsme jí zase něco udělaly, jdu se omluvit." Oznámí provinile blondýnka s modrýma očima a společně s Ymir běží za Minou. „Vy jste mi chyběly." Špitnu s pobaveným úsměvem. Poupravím si tašku, která mi visí přes rameno a vydám se za nimi.

„U svatého titána. Co se to tu děje?" Optám se zaraženě po příchodu do třídy, kde je nevysvětlitelně velký rozruch lidí kolem zadní lavice.

Jdu k lavici vedle, kde je mé místo už od prváků a upírajíc svůj pohled na tu partičku se nechápavě posadím.

„Je to tak. Slyšela jsem to. Do téhle třídy bude chodit Levi" Zaslechnu od nich. „A to je jako kdo?" Špitnu si pro sebe, ovšem ne tak potichu, jak se zdá. Všichni se na mě nechápavě a dokonce až opovrživě podívají. „No to je přece Levi Ackerman. Ten Levi Ackerman." Objasní Jean s pohledem, jakoby mi za mojí nevědomost nejradši jednu vrazil. „Ehm. Neznám." Pronesu s odkašláním, následujíc nervózní úsměv.

Zazvoní na první hodinu a všichni si jdou sednout na svá místa.

„Vítejte milí žáci," Přivítá nás učitel, ovšem snadno jde prokouknout jeho otrávenost z toho, že zase skončil s takovými chuligány.

„Takže pro ujasnění. Předsedou třídy zůstává i nadále Petra. Teď jen vybereme spolupřecedu. Kdo chce tedy-" Nedořekne větu, jelikož se od dveří ozve hlasitá rána a do třídy vstoupí osoba. Místností se nese šuškání a sem tam nějaký ten dívčí povzdech. No vážně. Proč z někoho takovýho dělaj povyk?

Je to osoba poněkud menšího vzrůstu, ale já nemám co říkat. Pořád jsem menší. Má havranovitě černé vlasy, sestříhané do účesu "undercut".
Na sobě má co jiného, než školní uniformu. Jeho pohled je takový.. Jakoby na nic nemyslel. Otrávený, nezaujatý, vyrovnaný..
„Á. Pan Ackerman. Bylo mi známo, že jste velký delikvent. Co se takhle stát spolu-předsedou?" Optá se s úsměvem učitel, ale každýmu je doufám jasné, že to spíš oznámil. „Tak si tedy sedněte támhle k Petře." Rozkáže a ukáže na mě. Když se porozhlédnu po třídě, najde se tu několik dušiček, které mě propalují pohledem. Nervózně sklopím hlavu.

Vedle mě se ozve, jako kdyby bouchnutí tašky a poté hlasité sednutí si na židli.

Teď by asi nebylo od věci se například představit, nebo něco takového. Takže.. Udělám první krok.

„Jsem Petra, předsedkyně třídy." Pronesu s úsměvem. Levi na mě surově pohlédne. Má fascinující a zároveň děsivě šedé oči. Ale věřte. Když vás vraždí pohledem, není to nic příjemného. Já o tom můžu povídat.

„Rivai." Řekne jednoduše. Jeho hlas.. Totál sametový a přesto hluboký. Teď mám sto chutí si ho nahrát a potom si ho dát jako vyzvánění. Dál se začne věnovat čištění lavice. Moment. On si čistí lavici?

„C-co to děláš?" Zeptám se zmateně. „Nikdy nevíš, jaky smradi tu před tebou seděli." Vysvětlí a dezinfikuje dál. Jen nad tím pokrčím rameny. Proč si uprostřed hodiny nečistit lavici, že?

Zazvoní na konec vyučování, což znamená, že jdeme po třídnické hodině plné čtení pravidel domů.
„Jaký to je s ním sedět?" Optá se zaujatě Christa. „No.. Čisté." Odvětím. Christa se zatváří poněkud zmateně. „Vsadím se, že naprosto obyčejné. Je to jen bohatý spratek." Dodá Ymir. „Bohatý?" Špitnu si pro sebe.

Když jsem doma, ihned otevřu notebook a začnu si toho "bohatého Ackermana" googlovat. Div mi oči nevypadli. Už je mi jasné, proč ty holky tak vyváděly.

Jeho rodina vlastní firmu. Jednu z největších. A ještě k tomu, troufám si říct, že i vzhledově na tom není vůbec, ale vůbec špatně.

Ohayo! Snad se Vám první kapitola líbila a doufám, že ve čtení budete i nadále pokračovat. Za případné hrubky se omlouvám.