Harry Potter a Alternativy nenávisti

27. Když holky myslí jinak

„Asi zjistil, že nejsem takový idiot, jak pořád tvrdí," pokrčil rameny.

„A potom po hodině za tebou přišel k té tabuli a ty ses každou chvíli usmíval a on měl takový divný výraz, vypadal otráveně, ale nebyl, mluvil s tebou celkem zaujatě. A když jsi odcházel, něco jsi mu řekl a on zůstal zaraženě stát jako by na něj někdo použil Petrificus."

„Hermiono, kdy ty tohle všechno dokážeš sledovat?" nechápal Ron. Hermiona na něj mávla rukou, aby byl ticho. Harry na to vzpomínal a usmíval se.

„Z toho se bude ještě vzpamatovávat dlouho," řekl pobaveně. Když uviděl nechápavé výrazy svých přátel, pokračoval. „Řekl jsem mu, že mě chtěl Moudrý klobouk zařadit do Zmijozelu." Ron s Hermionou o tom již věděli, takže nebyli tou informací nijak překvapeni.

„Tak to musel být nadšenej," okomentoval to Ron. „Neříkal jsi, že to je tajemství? No nic, a cos nám tím vším chtěla vlastně říct, Hermiono? Že se ze Snapea snad stává dobrák? Já si teda ničeho nevšimnul. Kdykoliv jsem se na něj podíval, zdálo se mi, že mě zabije pohledem. Nevím proč, na Lektvary už nechodím, nic jsem mu neudělal," nechápal Ron. Harry dělal, že ho neslyšel, a raději se díval někam jinam. Bylo mu jasné, že za to může on.

„To ne," odpovídala opatrně. „Vlastně o tom už přemýšlím dlouho. On je Zmijozel. Co když je to celé nějaká lest, jak se k Harrymu dostat?" S obavami sledovala, jak bude Harry reagovat. Ten se zarazil. „Nemáme žádnou jistotu, že pořád nepracuje pro Voldemorta. Jen Brumbálovo slovo, ale nikdo není neomylný."

„Tobě přeskočilo?" díval se na ni Harry nevěřícně. „Vloni jsi tvrdila opak, ne?"

„Harry, zkus se nad tím na chvíli zamyslet. Co když tě chce dostat na svou stranu?"

„My jsme na jedné straně, Hermiono!"

„A co když ne? Já mám jen o tebe strach. Je to prostě celé divné."

„Tak víte co? Utneme to dřív, než se rozhádáme. Tímto končím debatu na téma Snape a už se k tomu nebudeme nikdy vracet, ano? Můj názor znáte, já váš taky, a tím bychom to mohli pro jednou uzavřít. Ne, Hermiono!" zastavil ji Harry, když viděl, že chce něco říct, „neměl jsem vám to vůbec říkat. Ale budu vám vděčný, když si to necháte pro sebe. Dík!" A s tím se Harry zvedl, sebral svůj sešit na Lektvary z pohovky a odešel.

*****

„Pottere, uráčil jste si donést, co jsem po vás chtěl?" byla jedna z prvních věcí, kterou se Severus ve čtvrtek dopoledne na Lektvarech zaobíral.

„Ano, pane," podával mu Potter svůj zašlý sešit.

„Vida. Takže se podíváme, kdepak jsme s vámi učinili chybu," pronesl posměšně a sešit otevřel. Jakmile ale zahlédl první stranu a navíc s Potterovým komentářem, otočil se a šel se posadit za katedru. Třída vyčkávala. „Nevidíte snad na tabuli, co máte dělat?" vyštěkl Snape, když zjistil, že nikdo nic nedělá. Hned na to se všichni pustili do přípravy Žaludečního lektvaru.

Snape je tu tam po očku sledoval, občas něco nevrle zavrčel, ale většinu času zíral na Potterův vzkaz. Absolutně nechápal, jak se dopracovali k tomu, aby mu Potter nechával vzkazy. A ještě takové!

‚Já vám prokázal takovou důvěru a vy mi stále nevěříte? PS: Jestli takhle stále děsíte prváky, není divu, že z vás mají panický strach. Pokud byste chtěl poradit ohledně správné motivace, víte, na koho se obrátit. PSS: Profesor While to není.'

Severus si to četl pořád dokola. Myslel si, že se mu to zdá. Samozřejmě byl na první straně kostrbatý zápis toho, co říká všem prvákům první hodinu. Bylo zjevné, že to psal ve spěchu a s ještě nevypsaným rukopisem.