Harry Potter a Alternativy nenávisti

25. Když kouzelníci dosahují plnoletosti

Severus jen těžko zpracovával obsah sdělení. ‚To myslel Karfeus vážně? Byl skvělou druhou volbou po Potterovi?!' Potter viděl, jak to v něm vře, takže asi uznal za vhodné to sám za sebe ještě nějak okomentovat.

„Je mi záhadou, jak k tomu mohlo dojít, doteď jsem si myslel, že se to nedá přehlédnout, ale profesor While asi ještě neví, že nepatříte k lidem, kteří mou osobu tak jako on bezmezně obdivují," ušklíbl se na něj jeho synovec. „Snažil jsem se ho varovat, že to pravděpodobně nepřijmete zrovna kladně, ale on mě několikrát ujišťoval, že určitě ano," obhajoval se Potter. Když na něj Severus stále zíral, Potterovi to zase nedalo.

„Říkal jsem vám, že to nebudete chtít slyšet. I když na druhou stranu to není možná tak špatný nápad," zamyslel se zničehonic Potter. To Severuse konečně probralo.

„Straší už snad v hlavě po Whileovi i vám, Pottere?" zeptal se ho nevěřícně.

„To ne, jen jsem si říkal, že by to mohlo být zajímavé. Možná bych se do toho kroužku i přihlásil," prohlásil Potter vážně. Severus si myslel, že špatně slyšel.

„Měl jsem za to, že zrovna neumíráte touhou účastnit se mých hodin."

„Ale v Obraně jste určitě dobrý."

„Tím chcete naznačit, že v Lektvarech snad ne?"

„Ne, to ne, pane," bránil se Potter spěšně. „Ale Obrana docela jde i mně, konečně bych jednou nebyl za idiota." To znělo upřímně.

„A já bych snad měl trpět další nekonečné Karfeusovo vychvalování vaší osoby? Myslíte si, že na poradách mám toho málo?" Potter přetočil oči v sloup a povzdechl si.

„Na profesorských poradách taky? A to jsem si myslel, že to musím snášet jen v naší hodině," zašklebil se.

„Bohužel my taky," prohlásil Severus rázně a Potter nasadil omluvný výraz.

„To mě mrzí. Ale je to škoda, pane." Na okamžik se odmlčel, než ve vší vážnosti chlapec pokračoval. „Doufal jsem, že poznám pravé jádro příznivců Obrany proti černé magii." Potter hned na to vyprskl smíchy, načež vzápětí zase nasadil svůj omluvný psí výraz. „Pardon," omlouval se rozpačitě, ale v koutcích mu pořád cukalo. Severus protočil očima.

„Pottere, jestli by se po škole rozneslo, že tam chodíte vy, vzalo by pravé jádro Obrany rychle za své. A to ani nemluvím o tom, že by se Karfeus mohl začít zajímat o to, proč mu namísto mě nemůžete dělat asistenta vy," snažil se mluvit lhostejně, ale trochu mu to už činilo problémy. Raději se proto otočil a pomalu přešel ke svému stolu.

„To je vlastně taky fakt," zaslechl za sebou zase vážně uvažovat Pottera. „Tak to radši ne. To bych nepřežil!"

„Vy jste jako virus, Pottere. Taky přežijete všechno."

„Možná by to ale vážně nebyl špatný-"

„Už raději nic neříkejte, Pottere," utnul ho ostře, ale vypadalo to, že na něj Snapeův pověstný výhružný tón už nezabírá. To zjištění Severuse znepokojilo.

„Vždyť jsem říkal už na začátku, že to nebudete chtít slyšet," trval znovu na svém tvrdohlavě Potter. Severus zůstal chvíli zírat do zdi a uvažoval, jestli se mu to nezdá. Kdyby mu někdo v minulém školním roce řekl, že ani ne za šest měsíců tu bude s Potterem vést podobný rozhovor, myslel by si, že je blázen. Ale konečně přišel na něco, co mají společného. Zjevně ani jeden z nich nesympatizuje s Karfeusem Whilem.

Dnešní hodina nitrobrany byla o dlouhé době, dalo by se říct, úspěšná. Potter byl schopen se ubránit v polovině případů. A to byl velký pokrok. Severus dlouho nemusel domýšlet, co to zapříčinilo.