1. Sad Girls

68 7 1
                                    

J A N E:

Ráno jsem se vzbudla do "nádherného" deštivého dne. Po sklech oken stékaly dešťové kapky.

Neochotně jsem se vyhrabala z postele a odešla do koupelny. Vypadala jsem příšerně, ale na svůj odraz v zrcadle už jsem byla zvyklá. Pouze jsem si rukou prohrábla své hnědé vlasy a vrátila se do pokoje. Ze kříně jsem vytáhla černé legíny a šedý svetr. Z nočního stolku jsem si vzala mobil a odešla dolů do kuchyně.

Z ledničky jsem si vzala jogurt, ze šuplíku lžičku a posadila se ke stolu. Začala jsem jíst jogurt, u toho jsem projížděla Instagram. Bylo tam několik nových fotek od The Tide. Zaměřila jsem se hlavně na Drewa. Ano, líbí se mi. No, možná i víc než líbí.

Ty krásné blonďaté vlasy, zelená očka a ten nádherný kouzelný úsměv... Prostě cute...

S povzdechem jsem mobil zamkla a položila ho na stůl vedle kelímku s jogurtem. Najednou mě přešla veškerá chuť na jídlo. Nedojezený jogurt jsem vrátila do lednice a lžičku položila do dřezu. Odešla jsem nahoru do koupelny, mobil jsem s sebou nebrala.

Svezla jsem se na studené kachličky a složila si obličej do dlaní. Z očí mi začaly téct slzy.

Proč nemůžu být normální? Proč?

Víc jak hodinu jsem brečela zamknutá v koupelně. Bylo mi strašně. Zase ten hrozný pocit. Zase ten hrozný pocit, že jsem na všechno sama.

Trochu jsem se zklidnila, zvedla se z podlahy a odešla z koupelny. Vrátila jsem se do kuchyně pro mobil, pak jsem šla zpátky nahoru do pokoje. 

Lehla jsem si do postele a odemkla telefon. Pořád jsem tam měla otevřené Drewovi fotky. Chvíli jsem se nad ním rozplývala, ale pak jsem mobil odložila na stolek.

Otočila jsem se na druhý bok a zakryla se peřinou. Znova jsem začala brečet. Nevěděla jsem proč to takhle je. Proč nedokážu nikoho nechat, aby mi pomohl? Proč nedokážu nikomu věřit?

Nakonec jsem se rozhodla, že si něco uvařím, docela jsem měla i hlad. Vylezla jsem z postele a odešla dolů do kuchyně. 

Posadila jsem se i s talířem kuřecího masa a čínských nudlí na sedačku a zapla televizi. Našla jsem si nějaký hudební kanál a začala jíst.

'5 seconds of summer - Jet Black heart' objevilo se v levém dolním rohu.

Byla to úžasná písnička. Video-klip, text, hlasy kluků. Odložila jsem talíř s jídlem na stolek a poslouchala tu písničku.

K I M :
Den jako každá jiná sobota. Vstát ráno do prázdného domu, snažit se do sebe nacpat aspoň kousek jídla a pak si sednout před dům.

Seděla jsem na schodech před domem, navzdory dešti jen v triku a džínách. Díra na koleni byla čím dál tím větší, no na nové jsme neměli peníze. Poklepávala jsem si nohou o staré dřevěné schody, aby se ozíval do ticha okolí aspoň nějaký zvuk, protože jinak bych měla už úplný pocit samoty a prázdnoty. I přes veškeré mé snahy se mi přesto do očí vtlačily slzy spolu s prázdnotou, kterou cítím v srdci.

Byla jsem neschopná slova, jen jsem měla přisunutá kolena k bradě, objímala jsem je pažemi. Slzy tekly z mých modrých očí proudem a já nevěděla, jak je zastavit.

Kolemjdoucí se na mě dívali, ale nikdo se ke mě nedošel. Na téhle malé vesničce mě každý znal. Mě a mého bratra, ty sirotky, co se snaží nějak přežít v tom polorozpadlém málem domečku na samém kraji obce. Co nemají pomalu ani na pořádné oblečení.

Uslyšela jsem, jak si dvě místní pomlouvačné babky procházející kolem mě šeptali.
,, Vždyť ona je jiná. Nevychovaná, asociální."
,, Máš pravdu Margaret. Chudák děvče."

Rozbrečela jsem se ještě víc. Kdyby místo slz tekla krev, už bych dávno vykrvácela. 

Proč jsem jiná? Proč jsem tak opuštěná? Proč nenechám lidi, aby se ke mě přiblížili, proč je odháním? Proč to tak bolí? Proč nikomu nevěřím? To budu sama navždy?

A tak jsem tam seděla, zlomená dívka bez rodiny, přátel, bez pomoci...

Jane as Jenn_es
Kimberly as OnlySkateGirl
---------------------------------
Tak, po dlouhé době nová kapitola 😊
Budeme se snažit vydávat častěji, ale teď se budou psát čtvrtletky, takže nevíme, jak to půjde 😔
Love ya Hanka&Jenn

You're perfect [The Tide Cz]Where stories live. Discover now