Dvojí Život

Kapitola 38 - Ticho před bouřkou

Trochu jsem potřásla hlavou, abych Josh mé myšlenky alespoň na chvíli opustil, ale nedařilo se mi to. Prostě jsem byla nucená na něj myslet pořád, dvacet čtyři hodin denně. Začínáš se do něj zamilovávat. Našeptával mi malý hlásek v mé hlavě. NE! To nemohla být pravda!

Když mě už začínaly štípat popáleniny, věděla jsem, že je nejvyšší čas vylézt z vany. Zabalila jsem se do měkkého ručníku a vyšla ze zapařené koupelny. Oblékla jsem se do šatů, přičemž jsem zatínala zuby, když se mi tvrdá látka třela o pohmožděnou kůži.

Došla jsem k toaletnímu stolku a popadla do ruky korektor. Práce mě teprve ještě čeká. Po zakrytí všech nedostatků na tváři, jsem si nanesla make up, který jsem přepudrovala. Tvářenkou jsem si jemně přešla po tvářích, které získaly světle růžový nádech. Na oči jsem zvolila obyčejné černé, kouřové oční stíny, víčka si orámovala tenkou, černou linkou a na řasy jsem si naneska řasenku. Nechtěla jsem na sebe poutat moc pozornosti, proto jsem si pusu přejela jenom světlým leskem na rty. Stejně jsem ale věděla, že rty v tomhle nehrajou žádnou roli. Zašroubovala jsem uzávěr u lesku a podívala se na sebe do zrcadla.

Dívala jsem se na dívku, kterou jsem nepoznávala. Vsechen nátlak, stres a problémy se na mě viditelně projevily. Tváře jsem měla už trochu propadlé, úsměv žádný, oči ztratily všechny neposedné jiskřičky. Stávala se ze mě křehká, nehezká dívka, ze které sálal smutek a frustrace. Už jsem tak nechtěla působit na okolí. Toužila jsem být zase tou bezstarostnou školačkou, jejíž největší problémem bylo, co si má vzít na sebe anebo s kým půjde na maturitní ples. Rozhodovala bych se o vysoké, po škole bych se přestěhovala někam, kde je hezky. Místo toho, mou starostí bylo, jestli rodičům zase nerupne v bedně a nepotrestají mě za nějakou nesmyslnou věc.

Potřásla jsem hlavou a zahnala slzy. Nechtěla jsem si přeci rozmazat make up, když jsem se s tím dělala tak dlouho. Rychlými kroky jsem se dostala do koupelny, kde jsem si výslovně zakázala se znovu podívat do zrcadla, abych se v sobě zase neztratila a nemarnila tím čas. Vzala jsem z šuplíku kulmu a zapojila ji do elektriky. Po chvíli jsem si s její pomocí začala vytvářet malé vlnky. Když jsem byla hotová, dva pramínky, které mi neustále padaly do očí, jsem si okrasnou sponou upevnila vzadu na hlavě. Vypojila jsem kulmu ze zásuvky a zhasla v koupelně. Už mi zbývaly jen šperky, boty a šála, která zakryje mou pravou ruku, plnou blednoucích modřin.

Nakonec to vyhrály bílé, obyčejné kruhy do uší, zlaté, třpytivé lodičky na jehlovém podpadku s páskem přes kotník a jednoduchá, černá, široká šála, kterou jsem za normálních okolností nosívala kolem krku.

Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že je teprve půl osmé. Měli jsme vyrážet za hodinu. Divila jsem se, že mi příprava zabrala tolik času. Dolů jsem nechtěla za žádnou cenu, pokud to nebude nanejvýš nutné. Sedla jsem si proto na postel a začala projíždět sociální sítě. Nikde nebylo nic nového. Povzdechla jsem si, vypnula telefon a chvíli jsem se dívala na zčernalý displej. Najednou mé prsty automaticky odemkly mobil, najely na ikonu s galerií a rozklikly ji.

Fotky mám chronologicky seřazené podle data pořízení. Hned na mě vyskočily obrázky, vyfocené v Hollywoodu. Bylo tam jedno společné selfie, i přesto jak jsem selfie nenáviděla. Já jsem držela mobil a Josh stál se zbytkem rodiny vzadu. Pozadí nám dotvářel velký, bílý, plechový nápis. Potom tam bylo několik fotek mě s Joshem, Dustina a jeho mámy. Dál jsem narazila na poslední závody. Ann stiskla spoušť zrovna, když jsem na parketu, v boxech na after párty, tančila s Joshem. Jeho obličej nebyl vidět, jelikož ho schoval do mých vlasů, k rozeznání jsem byla jen já. Široce jsem se usmívala, ruce obtočené kolem Joshova krku a celým tělem jsem se k němu tiskla. Rychle jsem zamrkala a raději přejela prstem po displeji doprava a přede mnou se vynořila další fotka, kterou jsem tentokrát vyfotila já. Bylo to na našem prvním, zároveň taky posledním, rande. Josh seděl na dece, na pláži, a díval se na příliv moře, přičemž mu na tváři pohrával spokojený úsměv. Vůbec si mě nevšiml, když jsem stiskla spoušť.