Dvojí Život

Kapitola 38 - Ticho před bouřkou

Ahojky teryna23, tady máš slíbenou kapitolu, tak ať se ti líbí ;)...

!Určitě si zkuste přečíst příběh Láska ?? od teryna23!

Abby

Se sotva zadrženým výkřikem jsem se vymrštila do sedu. Znovu jsem si přehrávala poslední útržky z mé noční můry. Zdál se mi přesně ten samý sen jako včera. Podívala jsem se na budík na nočním stolku a zasténala. Bylo teprve pět ráno. Věděla jsem ale, že už neusnu, takže ani nemělo cenu, se o to pokoušet.

Shodila jsem ze sebe peřinu a bosky jsem se vydala do kuchyně, abych se v klidu najedla, než vstanou rodiče. Bylo jasné, že by mě přešla chuť. Sedla jsem si, už i s připravenou miskou lupínků, na barovou židli a začala jíst. Po chvíli jsem ji ale musela položit na pult, jelikož mě hrozně bolely popálené ruce. Včera jsem si je musela obvázat, protože jsem držela volant moc pevně a na dlaních mám teď malé puchýřky.

Už mě to nebavilo. Byla jsem pro ně jen taková hračka, na které si mohli vybít zlost, hodit na ni vinu. Mým tělem se prohnala nenávist a zlost, až jsem se lekla, kolik jí v sobě vůbec uchovávám. Všechny ty facky, škrábance, modřiny a teď už i popáleniny byly jenom prostředky, jak mě nalomit, skoro zlomit. Nevěděli ale, že já jsem silná osoba a v životě si už od nich nenechám nic přikazovat. Budu si mluvit s kým chci, chodit s kým chci a rozhodně budu poslouchat, koho a co chci.

Pečlivě jsem si po sobě uklidila, aby nebylo znát, že jsem tady už byla a po špičkách jsem se vrátila zpátky do pokoje. Chvíli po tom, co jsem se včera dostala zpátky do ložnice, mě matka zavolala dolů, kde mi jen do rukou strčila pytel s šaty a poslala mě zase nahoru. Když jsem rozepnula zip na vaku a podívala se na oblečení, byla jsem velmi překvapená matčiným výběrem stylu šatů.

Byly celé zelené, což lichotilo mým vlasům a více je zvýraznilo. Až si je obléknu, budou mi určitě těsně obepínat celé tělo. Když jsem se jich ale dotkla, látka byla z tvrdšího materiálu, což bylo pro moje modřiny špatné a pro popáleniny ještě horší. Od stehna až po zem se táhl rozparek, který bude odhalovat celou mou levou nohu a potáhnu za sebou ještě vlečku, která dosahuje asi půl metru. Docela kryjí výstřih, za což jsem ráda, ale mají jen jeden rukáv a druhá moje ruka bude tak odhalena. A to je špatně, protože na rukou mám teď snad víc modřin než na břiše, když se snažím alespoň trochu bránit. Asi si budu muset přes ramena přehodit ten velký černý šál, abych ty pohmožděniny zakryla. Sice to zničí celkový dojem těchto šatů, ale nedá se nic dělat. Bylo mi jasné, že mi tento oděv vybrala matka schválně. Chtěla, abych byla nucena si vzít jiné šaty, kvůli tvrdosti látky a celkovému střihu, ale toho nedosáhne, protože já jsem vynalézavá.

Rozhodla jsem se, že se začnu pomalu připravovat. Jako první jsem šla do koupelny, kde jsem udělala svou ranní hygienu a dovolila si na chvíli vlézt do vany a jenom relaxovat. Měla jsem přeci ještě hodně času. Napustila jsem si do vany pěnu do koupele a ponořila jsem se do vody, až mi koukal jen obličej. Zvrátila jsem hlavu dozadu a opřela si ji o okraj. Myšlenky se mi neustále vracely k Joshovi a tomu včerejšku. Přesněji řečeno k tomu polibku. Udělala jsem pořádnou hloupost, měla jsem si ho držet víc od těla, ale prostě nešlo odolat. Všechen ten adrenalin, kterým jsem byla pohlcená celý večer, prostě vybuchl, jakmile se ke mně Josh přiblížil. Líbilo se mi, když jsem se ho mohla dotýkat. Líbilo se mi, že mě uměl rozesmát. Líbilo se mi, když mi říkal Abbs. Věděl přesně, co mám ráda a co potřebuju. Řekl, že si o tom všem chce dneska promluvit a já jsem mu to slíbila. Ale tento slib nebudu schopna dodržet. Už ho do mého života nemůžu zatáhnout, pokud chci, aby z toho vyšel bez úhony. Nikdo se mnou nemůže být, aniž by ho nepotkaly velké problémy. Nevědomky jsem si přejela bříšky prstů po rtech.