Cesta za štěstím

3. Confusion

Po příchodu za Mikym, jsem hned poznala, že už má silně upito a nejen to.

"Tak co potřebuješ?" usmála jsem se na něj. Okamžitě vstal, chytl mě za ruku a táhl do kouta. Tam se zastavil, otočil se a horlivě se omlouval za minulý rok. Říkal, že je mu hrozně líto, jak jsem ho měla ráda a on mě ignoroval, ale prý se bál, že kdybychom byli spolu, nebyl by mi věrný a tak to ani nechtěl riskovat.
Usmála jsem se a pohladila ho po tváři.
"To nevadí, co bylo, to bylo" mrkla jsem a on mě objal. "Děkuju ti, otevřela jsi mi oči a já se změnil. Jen díky tobě" zakončil větu polibkem na mou tvář a povolil objetí.
"Nemáš za co, jen tak dál. A teď už to neřeš a pojď si užívat". Nestačil ani odpovědět a já už ho táhla zpátky k ostatním.
Hrozně mě potěšilo, že se mi omluvil. Sice nemá ponětí jakou bolest mi způsobil a taky neví, že jsem celé dva měsíce myslela jen na něj, mluvila jen o něm a chodila po městě klidně třikrát denně jen abych ho viděla. To všechno už sice skončilo, ale i tak vždy když ho vidím, vzpomenu si na ty chvíle a trošku si posmutním. Jsem ale ráda, že se mu otevřely oči a pochopil,že se musí změnit. 

" Jess? Není ti blbě?" pošeptala mi do ucha Chris a objala mě. Zavrtěla jsem hlavou a objetí opětovala.
"Budem muset, už je po půl jedný, abysme to stihli" .
"Okej, tak se dem rozloučit" mrkla jsem a táhla ji za ostatníma.

"Tak ahoj, uvidíme se" volal na mě Michael a mával nám na rozloučenou.
"Ahoj všichni" odpověděli jsme jednohlasně a vyšli na čerstvý vzduch.

"Jess!! Počkej, ty už jdeš?" zavolal na mě venku Lukas.
"Jojo, musíme být v jednu doma, promiň, uvidíme se, ahooj" odpověděla jsem a chtěla jít pryč zrovna když mě chytl za paži a otočil mě zpět k němu.
"Co to děláš? Co je?" zeptala jsem se nervózně.
"Já si jen zavolám Jess, hned jsem tady" křikla Chris a pádila o kousek dál s mobilem na uchu.
"Chci se s tebou jen rozloučit" křenil se Lukas. Usmála jsem se a on mě objal.
"Díky za super večer, ráda jsem tě za-" ani jsem nestihla dokončit větu a on mě políbil. Byl to dlouhý, romantický polibek plný citů a doteků. Když jsme se od sebe odtáhli, začali jsme se smát.

"Už letím!!" křenila se Chris a přiběhla k nám.
"Uvidíme se brzo, hlavně dojděte v pořádku domů" usmál se Lukas a zamával nám na cestu. Rozloučili jsme se, mávání mu oplatili a vydali se zpět k domovu.

Při cestě domů jsme probraly víceméně všechno, co se na akci stalo, nejvíce jsme se ale pozastavily nad dvěmi událostmi.
První z nich byla omluva Michaela. Mě osobně to teda nijak zvláštní nepřipadalo, prostě se omluvil, jelikož mu to bylo líto a nechtěl mi ublížit, kdežto Chris v tom neustále hledala něco víc. Po pravdě jsem se jí ani nedivila a proto ji nechala se vyjádřit.

Druhou věcí byl onen polibek s Lukasem. To jsem zase moc nechápala já, ale probírat jsem to kupodivu vůbec nechtěla.
Před domem jsme se rozloučily a každá šla svou cestou.
Potichu jsem vytáhla klíče a vstoupila.
Dala jsem si rychlou sprchu, oblékla pyžamo a zalezla do postele.
Hrozně dlouho jsem se převalovala a nemohla zamhouřit oka. Neustále se mi přehrávala dnešní noc ve všech detailech co se staly a utápěla jsem se myšlenkou, zda si to bude Lukas pamatovat a jestli to myslel vážně.