Prvotní upírka

Postupné procitání

Poseidon

Probudí mě jemný pohyb vedle mě. Otevřu oči a kouknu se na Hanku ve svém náručí. Víčka se jí trochu zavlní a začne dýchat hlubšeji. Barva pleti je stále bledá a pokožka křehká jak papír. Lehce ji pohladím. Cítím, že je to změna k lepšímu.

Po chvíli vstanu a obleču se do jedné z řeckých tunik. Poté si vezmu do náruče Stellu, která se pomalu probudí. Společně potom sejdeme do kuchyně, kde se už Gaia ohání a chystá snídani.

„Dobré jitro," pozdraví mě.

„Dobré," přikývnu a sednu si se Stellou ke stolu.

Gaia před nás postaví talíř jídla a misku s kaší z Ambrozie. Nejdřív naberu trochu kaše na lžičku a vložím ji opatrně Stelle do úst. Ta zamlaská a znovu otevře papulu.

„Jak je Haně?" zeptá se mě při krmení.

„Je na tom o něco lépe. Začala dýchat normálně. Myslím, že to nebude trvat dlouho a probudí se," odpovím a vložím Stelle další lži

ku do úst.

„To doufám. Měla by vidět vyrůstat svoji dceru. První dny jsou ty nejúžasnější u bohů," zasní se Gaia.

„Vždyť já vím," přitakám.

„Kde je vlastně Matěj?" zeptám se po chvíli.

„Šel něco zařizovat skrz toho mladého Krébla. Hana ho ustanovila jeho poručníkem, kdyby se jí něco stalo," vysvětlí mi.

„Vezmu Stellu ven. Vrátíme se na oběd," prohlásím, když dojím svoji snídani. Gaia se usměje a nechá nás na o samotě. Oblíknu Stellu jednoduchým kouzlem a vydáme se k nově zakoupenému kočárku. Jemně jí tam položím, ale potom se kouknu na sebe a dalším mávnutím ruky si změním oblečení na havajskou košili, bermudy a rybářský klobouk.

Ke Stelle položím zmenšený trojzubec a můžeme vyrazit. Gaia žije v menším městě. Při naší procházce potkám spoustu lidí a všichni na mě hledí obdivně a překvapeně. Hlavně ženy na mě hledí mlsně, ale mě žádná z nich nezajímá. Pro mě je jediná Hana a žádnou jinou bych už nechtěl. Když jsem byl s Amfitrítou, tak jsem si se smrtelnicemi užíval, protože mi něco chybělo, ale od chvíle co znám Hanu, nemyslím na nikoho jiného.

„Dobrý den," osloví mě sličná mladá dívka.

„Dobrý," zabručím.

„Máte krásné děťátko," začne hovor.

„Děkuji. Potřebujete něco?" zeptám se.

„Kdepak máte maminku?" optá se.

„Je doma v posteli," bručím dál.

Slečna zamrká dlouhými řasy, „určitě se nedozví, když si zajdeme na kafe."

„Na to zapomeňte. Jsem ženatý a mám dítě," zahřmím.

„O to nevadí, ona se to určitě nedoví," mrká dál řasami.

„Ne. Svou minulost jsem nechal za sebou ve chvíli, když jsem se oženil," zpražím jí pohledem. Začnu znovu tlačit kočárek od ní.

„Ale chlap se nezmění ze dne na den, vždy vněm bude dřímat jeho minulost," doráží dál slečna.

„To není ze dne na den. Je to dost dlouho," odseknu a přestanu si jí všímat. Ještě asi deset minut na mě takto naléhá, ale ani jednou si jí nevšimnu a začnu si povídat se Stellou.

Na oběd se vrátíme ke Gaie. Je tam už i Matěj. Sedneme si, nejdříve nakrmím Stellu, uložím ji na gauč a sám se najím.

„Nějaká změna?" zeptám se při jídle.