XLIV.

232 23 0
                                    

Blíží se konec prázdnin. April chodí po domě jako tělo bez duše. Nemluví, nejí... má strach.
Chlapec, kterého miluje není s ní.

,,April?" vešla do pokoje Bernadet. April seděla v rohu pokoje a sledovala zeď naproti ní. Neodpověděla...
,,April... vím jak se teď cítíš, ale musíme to zvládnout."
,,..."
,,April?"
,,.."
,,No tak."
,,Hm.." vydala náhle. Byl to první zvuk, který za poslední dobu vydaly její hlasivky.
,,Brzo odjíždíš. Chceš jet na nějaký výlet?"
,,Ne.." zašeptala: ,,Nechci na žádný výlet a už vůbec nechci do dětského domova."
,,No... chápu, ale buď ráda aspoň za ty prázdniny."
,,Ty prázdniny jsou jediná hezká věc v mém příšerném životě..."
Bernadet nad touto větou došly slova...

Bratr Na Jedno Léto (short story)Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt