Nádechy

1.

Byli takový jaký bej museli, protože na tom nezáleželo, protože byli všem ukradený a tak se nemuseli starat. Vždycky když padali, všichni jen řvali, že už se nevyhrabou, ale oni pokaždý, na pokraji sil zaťaly zuby a špinavými nehty se vyškrábali z tý špíny kterou na ně naházeli.
Jeden z nich a ten vůbec nejhlavnější si nechával říkat Holy. Kdoví s jakým jménem se narodil, na scéně byl Holy a když to tak bylo na scéně, tak to tak bylo i v životě. Měl hnědý vlasy, nějak zavlněný a nikdy rovně ostříhaný, ale skrýval je pod parukou, černou jako výfuk. Všechno co měl na scéně bylo rudý a uplý a on to tak chtěl.
Pak tam byl Jim. Jim nevystupoval, nikdy i kdyby ho na kolenou prosili. Jim sháněl trávu a pak ji draze prodával. Byl to brácha Holyho nebo Holy, to záleželo kde jsou a co dělaj.
Jim toho neměl moc. Neměl moc prachů, štěstí, cracku, trávy( když obchody šli), neměl moc tuku ani svalů, byl naoko nic a dovnitř nikdo neviděl. Holy tvrdil, že by ho povalil i větřík ale Jim dobře věděl, že toho vydrží víc než dost.
Pak tam byli jen holky. Nejhezčí byla Franny, Jimova a Holyho ségra. Všichni z týhle rodinky měli moc pěkný tváře a duše, Franny vůbec nejpěknější. Tančila vedle Holyho jako nikdo jinej, všichni pak čuměli jen na ní a na Holyho se kašlalo, proto dostala košem od všech, ale zůstala.
Měla oči jako děcko, sotva po probuzení, plný nehasnoucího očekávání po něčem lepším. Franny toho neuměla tolik co ostatní, ale nikdo toho neuměl tolik jako Franny. Její věčnou družkou byla Suzanne. Chodili spolu všude, zavěšený do sebe, jako vyčpělý existence kterýma nebyli. Suzanne milovala Holyho, ale už ne Holy. Na scéně se jen chladně osahávala a na Holy kašlala dokud po práci nestáhl paruku a silonky, pak ji to mohl dělat do nekonečna.
Poslední kdo to s nima táhl byla Lola. Bylo jí teprv třináct a přesto to uměla ze všech nejlíp. Jak ona krásně hýbala rukama a nohama. Jak božsky pohazovala svou hlavinkou, plnou dusivých vzpomínek.
Lola se nikdy moc s nikým nebavila. Tiše seděla, pak něco prohodila a všechny znepokojila. Jim ji miloval, né jako dceru, ale jako Lolu, jako malou holku. Svýma feťáckýma brejlema pozoroval její chůzi a hrudník při dýchání, hlavně aby dýchala, říkal si. Hlavně aby furt dýchala.