Per aspera ad astra (Dramione) DOKONČENO

Pravda

"Ahoj Hermiono,už jsi otevřela to vejce?" obejvil se vedle mě Cedric "ahoj, vlastně ano, ale nějak jsme se nepohodli" zasměju se a on se mnou "zkus ho ponořit do vody" mrkne na mě a otočí se k odchodu "díky Cede" křiknu po něm a on se ohlédne aby mi rty naznačil, že nemám zač. "Už zase Hermiono? chodíš s nim nebo co?" ozve se za mnou Dracův otrávený hlas "hele chytráku nesuď mě hned, jen mi radil jak přijít na další úkol" Draco si odfrkne "ten by ti rád radil s něčím jiným" zamračí se a já protočím očima "sklapni, vykoupej se s tím vejcem a ukaž mi tu kravatu proboha, co jsi zase ráno nacvičoval?" dnes už po druhé nad ním protočím oči a převážu mu kravatu."Děkuju" najednou je milej "jsi jako těhotná ženská" poznamenám a dám se do kroku "jak to myslíš?" zeptá se a kráčí si vedle mě "máš strašně rychlý změny nálad" pokrčím rameny a vydám se na lektvary "to ty taky" řekne a cvrnkne mě do nosu. 

------
"Přijď za námi v ten náš modrý svět
Nad zemí náš zpěv neslyšet
Máš hodinu jen krátký čas
Ztracené bys získal zas" odříkám "Je to úplně jasné, co na tom nechápeš Draco?" Zeptám se ho nechápavě "hmm, nevím, co třeba tu čast, kdy mám vydržet hodinu pod vodou, aniž bych dýchal?"zeptá se sarkasticky "hmm a co takhle použít bublinové kouzlo?"nadhodím a on se pousměje, skvělý nápad.  "Hermi, víš bude vánoční ples, tak mě napadlo, nechtěla bys jít třeba se mnou?" zeptá se Draco a já s vykulenýma očima civím "jasně" vydechnu a usměju se "skvěle, teď musím letět a ty bys měla taky" mrkne, políbí mě na tvář a zmizí,  já se tedy vydám na poslední hodinu, což jsou dějiny čar a kouzel.  "Hermiono, jsi holka" pronese Ron během hodiny "ty sis všiml?" zeptám se a zapisuji si "pojď se mnou na ples, stejně bys musela jít sama" vyhrkne a já vykulím oči "ne... A věř tomu nebo ne Ronalde ale někdo už mě pozval a já řekla ano"vstanu od stolu, vezmu si brašnu a odejdu, jelikož už je konec hodiny "ahoj hermiono, nechtěla bys jít se mnou na ples?" zeptá se Cedric "ahoj, promiň Cede, někdo už mě pozval a já řekla ano" pronesu na oko smutně "v pohodě, tak snad si to užiješ" usmál se a zase zmizel "proč vždycky když tě ztratím z očí, objevím tě s Cedníkem?" zeptá se Draco,  zasměju se "přestaň mu říkat Cedník je to Cedric" opravím ho "hm, to je fuk" odmávne to a tajemně se usměje "nechceš někam zmizet?" zeptá se a usměje se "jo" přikývnu a vydáme se do schodů "ukaž" řekne a vezme mi mou přecpanou tašku "děkuju, kam mě vlastně jdeš uklidit?" zeptám se s úsměvem "uvidíš" odpoví tajemně, po deseti minutách už stojíme před prázdnou stěnou. Předemnou se objeví dveře a já se vydám dovnitř, uvnitř to vypadá jako ve společence, dojdu ke stěně na které visí fotografie.  Mezi nimi jsou i matka s otcem a strýček Barty, otočím se k Dracovi, dojde až ke mě a jeden neposedný kudrnatý pramínek mi zastrčí za ucho "Hermiono... " zašeptá mé jméno, stojíme u sebe tak těsně, že cítím jeho kolínskou, určitě je značková.  Nasucho polkne a mě se rozbuší srdce ještě rychleji.  Nakloní se a spojí naše rty, po celém těle mi naskočí husí kůže, v žaludku jako by mi explodoval pytel plný motýlků, pravou rukou jsem si ho za zátylek přitáhla blíž a levou jsem mu omotala kolem krku, on pevně svíral mé boky, po hodné chvíli, kdy nám oběma docházel kyslík, jsme se odtáhli "miluju tě Hermiono" vydechl a já se usmála "taky tě miluju Draco"  proplete si se mnou prsty a posadíme se na modrý gauč, jako obvykle začneme konverzaci a  on se jako vždy vyptává na totéž "kdo jsou tvoji rodiče?" zavrtím hlavou "někdy ti to povím" s úsměvem ho pohladím po tváři "proč ne teď?" zeptá se a já se mu kouknu do těch nádherných nebesky modrých očí "protože se bojím tvé reakce, ale pokud ti to řeknu Draco, neměj mi to za zlé, rodiče si nevybereš" řeknu a pokrčím rameny "povídej" pobídne mě "moje matka" vydechnu a usměji se "moje matka je Astoria Skrk, dcera Bartyho skrka" vydechnu a kouknu na něj "je skvělá, i když je to smrtijedka, tak je úžasná" rozplývám se nad svou matkou "a tvůj otec?" Zeptá se "můj otec?  Můj otec je Tom Riddle" vydechnu a vytáhnu medailonek, který nosím od jakživa pod košilí jsou na něm vyryté iniciály mého otce T.M.R dříve mu to patřilo "Tom Riddle?" zeptá se nechápavě, přejdu ke stěně a ukážu mu fotografii na které je můj otec, v tu dobu mu bylo sedmnáct."To je on, můj otec, pán zla, když ale začal s černou magií, postupně se prý měnil, matka říká, že za tu změnu může jeho sebestřednost, prý se za všechno platí" řeknu a kouknu na Draca "proto ses mi to bála řict?  Bála ses kvůli svému otci? Protože je tvůj otec pán zla? " Zeptá se a já přikývnu "víš všichni ho nenávidí, bála jsem se, že mě budeš také nenávidět. Hlavně to nesmí nikdo zjistit,nebyla jsem celé ty roky mudlovská šmejdka jen tak, teď když všichni ví, že moji rodiče jsou smrtijedi, je to porušení matčiných pravidel, nikdo nesmí vědět kdo je můj otec, mohli by mě použít proti němu až se vrátí" dořeknu a povzdechnu si, Draco si mě přitáhne do objetí "miluju tě"pošeptá mi