Nejsou jen dobří nebo jen zlí lidé, svět je plný lidí, kteří jsou dobří, ale jsou pokoušeni mnohdy i nuceni dělat zlé věci.
člověk je mnohdy tak zaslepený nenávistí, že přehlíží i pouhé detaily kolem sebe, jeho podvědomí se chová mnohdy sobecky a...
Hermiona "Pojď sem ty ledový čumáčku" zasměji se obejmu svého nyní nejlepšího kamaráda, objetí mi opětuje, ale jeho tvář působí stále chladně a naštvaně "no tak Draco, usměj se"prsty mu pozvednu koutky úst a on je nucen se usmát "nesnáším ho" zavrčí naštvaně "sklapni Malfoyi" odpoví Ron, stojíme před učebnou lektvarů sotva pět minut a Draco už se stihl s Ronem a Harrym pohádat "nebo co Weasley?" zeptá se Draco výhružně, Ron vytáhne svou hůlku a Draco se ušklíbne "tak teď se bojim Weaslánku" uchopím Draca za ruku a něžně ho otočím čelem k sobě "nenech se vyprovokovat Draco" zašeptám a uhladím mu hábit "studuješ tu čtyři roky a stále si neumíš uvázat kravatu?" zasměju se a udělám ještě jeden krok k němu "pospíchal jsem" vymluví se a usměje se "ukaž šmudlo" postavím se na špičky a kravatu mu převážu. Věnuje mi malý úsměv, při kterém mě propaluje svým nebeským pohledem. Dveře do učebny se rozletí a objeví se v nich Snape, všichni se neochotně rozejdeme do učebny. ---- Když se po vyučování konečně posadím do křesla u krbu ve společenské místnosti, objeví se u mě Ron s Harrym "Víš o tom co o tobě Malfoy vykládá?" zeptá se Ron, pozvednu obočí a zeptám se "co?" Ron se vedle mě posadí "že si jen hraješ na to, že jsi z mudlovské rodiny, protože se ve skutečnosti stydíš za to, kdo jsou tvoji rodiče, prý jsou smrtijedi "řekne a já se zarazím "samozřejmě mu nevěříme, ale jen jsme chtěli abys to věděla Hermi" dodá Harry, jen přikývnu a rozběhnu se na astronomickou věž "už chápu proč se přátelíš se zmijozelem, smrtijedko" křikne za mnou Hannah Abbottová a já se rozběhnu rychleji, kolem sebe slyším narážky na to, že smrtijedy by do bradavic pouštět neměli a tak dále. V astronomické věži už stojí Draco "Jak jsi jen mohl? Já ti věřila!" Vykřiknu a slzy mi stékají z očí "vážně? Já ti také věřil a jak to dopadlo!" vykřikne zase on "nenávidím tě! Jsi pořád stejný pitomec! " vyjeknu a on se otočí k odchodu "jinak ti opravdu děkuju" řekne nakonec ledově klidným hlasem a odejde, zarazím se a přemýšlím co tím myslel.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Po tvářích mi tečou slzy a já horlivě přemýšlím proč to udělal, myslela jsem si, že jsme přátelé.
