Osamělá holčička Bella se jednou v noci probudí a spatří něco neuvěřitelného - zoubkové víly. Vše poté začne mít rychlý spád a Bella se ocitne ve světě víl...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Bella zírala do tmy a ze všech sil se snažila udržet oči otevřené. Byla temná noc a dívka se moc a moc bála. Bála se kostlivce ve skříni, bála se mimozemšťanů na zahradě a bála se i bubáka pod postelí. „Vždycky když se budeš bát, tak jen zavři oči a mysli na něco hezkého..." říkávala jí maminka. Bellina maminka umřela na následky autonehody před dvěma lety. Tatínek pracoval v Africe pro Zlatého slona, charitu pro Africké děti, a tak se o ni nemohl starat. „Záleží mu víc na dětech v Africe než na vlastním dítěti!" myslela si Bella hořce, když tatínek balil kufry. Ten se na ni optimisticky usmál. „Neboj se, Bello. Budu tam maximálně pár měsíců. Slibuji!" Utěšoval dceru a stíral jí slzičky z tváří. Nedodržel slib. V Africe byl už rok a půl. A i když byla Bella ještě malé dítě, moc dobře věděla, že se jen tak nevrátí. Proto teď dívenka žila s tetou Pamelou. Byla to milá paní a o Bellu se moc hezky starala, ale měla hodně práce, a tak s neteří moc času netrávila. Bella se cítila den ode dne osaměleji. Bella nervózně žmoulala cíp peřiny. Teta Pamela měla zrovna noční směnu a tak byla sama doma. Venku zahoukala sova. Temný, strašidelný zvuk dolehl až k Belle. Dívka se vyděšeně otřásla a schovala se pod peřinu, až jí byly vidět jen oči. Pohledem nervózně těkala po celé místnosti. „Kéž by dnes tetička neměla noční!" pomyslela si Bella trpce. Kéž by s ní byla doma! Kéž by ji mohla utěšit! Kéž by jí zalepila koleno, které si odřela po pádu z kola, náplastí! Kéž by jí mohla ukázat malý mléčný špičák, který jí dnes vypadl! Kéž by ji vyslechla! Bella strčila zpocenou dlaň pod polštář. Když nahmatala jakýsi malý ostrý předmět, pousmála se. Zoubek jí vypadl dnes dopoledne ve škole. Byla zrovna přestávka a Bella se zakousla do sendviče, který jí připravila teta k svačině. Uslyšela tiché křupnutí, mírný tlak, který hned vzápětí zmizel, a Bella vyplivla drobný bílý zoubek. Nyní si ho za svitu měsíce prohlížela. „Takový mrňousek!" usmála se a jazykem nahmatala prázdný důlek v dásni. Na minutu zapomněla, že je vlastně hluboká noc, temná hodina, kdy všechna strašidla ožívají.
Se zoubkem v horké dlani se nevědomky oddala sladkému spánku...
