Zrození Harley Quinn

#22 Laboratoř

Pro začátek chci říct že se dost rychle blížíme ke konci zbývá asi 1 nebo 2 části ještě uvidim, ale mam v plánu další povídky a chci vám dát na výběr buď o Jokerovi dceři nebo o sestře Harryho Pottera tak si vyberte,ale spíč to vypadá na tu sestru. Jina na této povídce je 6.K zhlédnutí je to neuvěřitelný , vy jste neuvěřitelný strašně moc děkuju :*

Šli jsme do budovy o které jsme věděli že nás tu nikdo nenajde. Byla úplně opuštěná jediná vyjímka byla naprosto nová laboratoř, sice malá,ale na nějaký základy stačí. Asi jí sem nechal dodělat Joker. Co jsme do ní v kročily Joker okamžitě začal pobýhat po místnosti jak splašenej a pořád něco míchal .Jen jsem stála a nevěděla s čim bych mu mohla pomoc. "Harley!" Rychle jsem zvedla pohled ze země která mě fascinovala nejmíň 5 minut a koukla se na Jokera. "No?" "Proč si nesedneš?" Joker ukázal na menší gauč který byl vedle okna. "Eeemm , nevim. " Zasmála jsem se a šla si sednout , popravdě jsem neměla ani tucha že tam nějakej gauč je.

Po neuvěřitelných 2 hodinách nudy mě Joker probral z mého přemýšlení nad strašně "důležitýma" věcma. "Jdeme? " Vyskočila jsem z gauče a šla za ním. " Co jsi tu celou dobu dělal koblížku? " "Musel jsem smíchat několik prvků včetně mé malé kamarádky " svým okem poukázal na onu lahvičku která hrála dost velkou roli v našem mistrovském plánu. " abych mohl vytvořit dokonalou zbraň. Všechno jsem dal do sebe a nanesl na tuhle malou kytku. " Koukla jsem se na něj s vykulenýma očima. " A-ale ty se nebojíš že by jsi se toho nadýchal? " "Ne! Jelikož je to jen a jen na mě kdy vše spustim a to udělám tímhle malím čudlíkem. " Ukázal na čudlík který měl schovanej v rukávu. "Dobře co tedy mam za úkol? " "Ty.... " Joker na mě ukázal a šibalsky se usmál.

Šla jsem po ulici, v ruce jsem měla svojí pálku a párkrát si rozbila nějakou tu výlohu. Poskakovala jsem z jedné nohy na druhou a broukala si písničku kterou jsem měla od rána v hlavě. Jak jsem tak šla všimla jsem si na druhý straně ulice partičky přiožralých chlápků. Měla jsem sto chutí si snima pohrát ,ale mam od Jokera jasný rozkazy a nechtěla jsem ho naštvat. No tak jsem pokračovala dál. "HEJ! Kočko! Nechceš si trochu užít? " Jeden z nich na mě začal pořvávat tak jsem se zastavila, po dokončení jeho věty se začal smát pak se přidali i ty zbylí. Otočila jsem se a tak moc jsem chtěla jít za nima, rychle jsem svoje nutkání schovala dostatečně hluboko takže jediná odpověď z mojí strany byl vypláznutej jazyk. "OOO. Chlapy ta je drsná co?" Zase ten smích, ten odpornej smích Joker je jedinej kdo ho má normální. "Hhh " Povzdychla jsem si nad představou Jokera, jelikož se mi strašně stýskalo sice jsme se viděli ani né před půl hodinou,ale stejně. Furt na mě pořvávali až jsem se konečně překecala že za nima dojdu, pár minut nikoho nezabije. Přešla jsem ulici a došla až k nim. "Tak přece se slečna dostavila. " Slizce se usmál, vlastně byl slizkej celej. Já se na něj celkem mile usmála. "Ale udělala jsi chybu. ČUBKO! " Začal se ke mě přibližovat. "Hh. To ty taky. " Zastavil se a nechápavě na mě čuměl . "Cože? " Přišla jsem blíž a začala si pohazovat se svojí pálkou. "Nikdo totiž nebude urážet Harley Quinn! " " A do prdel.. " Nestačil to ani dopovědět a už ležel na zemi díky zásahu do hlavy. Byli 4 , 5 s tím na zemi. Dva se na mě vrhli, ale já je v pohodě odpálkovala a to doslova, letěli asi 2 metry daleko. Zbylí dva zdrhali a já na nic nečekala a rozběhla se za nimi. Byli rychlí a měli docela náskok to mě však nezastavilo ,ale je něco ano. Zastavili se uprostřed uličky. Co jsem je konečně dohnala začala jsem se smát a nedávala najevo jak jsem udýchaná. "Ale, ale co jste to provedli? Vy jste mi urazili paní? " Jeden z nich promluvil. "O- omlouváme se ti. "Hmm, to nestačí! " "C-co? " Vykoktal ze sebe. Šla jsem blíž k pravýmu ten co nepromluvil a udeřila jsem ho vší silou do hlavy. Ten druhý se na mě vyděšeně podíval. "Co? Měl se taky omluvit. " Řekla jsem naoko uraženě , ale hned poté jsem šla vedle Jokera . Pan J. se začal přibližovat k tomu levýmu a po cestě si pohrával se svým kapesním nožíkem. Jako pejsek jsem ho ihned následovala. Chlápek ho neustále pozoroval vystrašeným pohledem a my dva se smáli jeho strachu. Stoupla jsem si k Jokerovi kterej mi dal něžnou pusu. Pak jeho pohled zamířil na muže a podřízl mu hrdlo. Otočil se na mě ,ale jeho pohled byl vážný. Hned mi z tváře zmizel úsměv. "Něco jsem ti jasně řekl! " Na sucho jsem polkla a snažila se mu omluvit. Jenže pak jsem ucítila štiplavou bolest na mé tváři. On mi vážně vlepil facku? Chytla jsem se za bolavou tvář a do očí se mi nahrnulo několik slz jen tak tak jsem je udržela. "Ještě jednou mě neposlechneš a zkončíš hůř než jen s jednou pitomou fackou! " Joker varovně ukázal prstem. "A-ano. Omlouvám se " "Fajn tak jdeme máme práci a kvůli tobě máme mnohem míň času! " Podal mi ruku a já jí váhavě přijala.

Došli jsme k nějaké chemické laboratoři. Všimla jsem si Jokerova pohledu. "Co se děje? " Tázavě jsem se na něj podívala. "Když jsem tu byl naposledny byl jsem ještě normální. " Koukala jsem se na něj jako trotl jelikož jsem absolutně nepochopila co právě řekl. Jak jako normální?   "Co?"  "Slyšela jsi dobře byl jsem normální dokud jsem nespadl do jednoho z tich barelů . " Říkal to tak vážně.  "Lituješ toho? "  "Blázníš? Tohle je nejlepší život na světe . Mam co chci, kolem mě samá zábava a lidi se mě bojí. To je slast Harley. " "OOO, aha " Zasmála jsem se.
S Jokerem jsme vstoupili a hned se ozval hlasitý alarm. Joker se na mě s úsměvem podíval a zmizel v jedné místnosti . Já tam dobrých 5 minut jen tak stála dokud jsem si nevzpoměla co mám udělat , alarm se mezitím vypl. Šla jsem do středu budovy. Netrvalo to dlouho a já uslyšela známy zvuk.  "Quinn! "  Pomalu jsem se otáčela a neztrácela jsem úsměv .   "Jéé ahoj jak se daří ? " "Přestaň s tou komedií a vyklop co tu chceš ! " Chytla jsem se za hrudník jako by se mě to strašně dotklo.  " Au, to bolí furt jsem podezíraná. A pro příště se hned nečerti Béťo. " přiblížil se blíž ke mě a já instinktivně couvla.  "Počkej! Však jsem nic hroznýho neřekla ."  "Tak mluv!! " Z jeho hlasu byla poznat nedočkavost a to dost velká.  " No dobře co tedy chceš vědět ? " "Co tu chceš a kde je Joker?" "Joker?" "Jo!"  " Em nemam ponětí . " Batman se naštvaně koukl .   " No tak!!! " " Znáš to trochu jsme se rafli."   Protočila jsem očima a dala si ruce na prsa.  " A co tu teda děláš ? " "Musela jsem od něj vypadnout už jsem to nemohla vydržet tak jsem šla sem. "  "Proč zrovna sem? "  Batman zněl klidněji,ale to neznamenalo že nebyl ve střehu .  "Ani nevim , prostě mě to sem nějak táhlo. " Prohlížel si mě podezíravým pohledem.  "No a jak se máš? " "Sklapni!"  "Hej to nebylo moc hezký "   Zakoukala jsem se za Batmana a on si toho všiml a rychle se otočil .  Jen jsem se usmívala od ucha k uchu. Batman chtěl zareagovat,ale to už jsem ho omráčila a on padl v bezvědomí k zemi.......

Páni to je moje nejdelší kapitola 1241 slov. No tak to chce potlesk 😂 jinak budu moc ráda za každy komentík.
Mam vás ráda 😘