Harry Potter a Alternativy nenávisti

16. Lektvary pro pokročilé

„Stačí, když jste Vyvoleným," pronesla potichu Pansy, ale tak, aby ji bylo slyšet. Od zmijzelských se ozval tichý posměch.

„Děkuji za vysvětlení, slečno Parkinsonová. Tuto možnost jsem dosud nezvážil," zareagoval břitce Snape a Harry se snažil soustředěně zírat na stůl, aby nedal nikterak najevo, jak mu jejich poznámky vadí. „Jestli sem však patříte, můžete snadno dokázat. Připravíte dnes Zmenšovací dryák. Už jsme jej dělali, takže by to snad nemusel být takový problém. I když – jak pro koho," zahleděl se opět chladně na nebelvírskou čtveřici.

Snape ukázal rukou k tabuli, kde se začal zjevovat postup pro přípravu. „Finální barva je indigově modrá. Lektvar jiné barvy než modré k ohodnocení nepřijímám." Harry se pozorně začetl, a ještě k tomu začal stejně jako Hermiona listovat ve své učebnici.

Harry zhodnotil, že by měl lektvar zvládnout. Určitě nebyl snadný, ale zase nebyl natolik složitý, aby ho nedokázal uvařit. Pokud tedy něco nezkazí. Hodlá Snapeovi dokázat, že on sem prostě patří a není tak neschopný, jak si o něm evidentně myslí!

*****

Bohužel, značná nervozita z toho, že mu Snape každou chvíli nahlížel přes rameno a nesouhlasně u toho mručel, zapříčinila, že si byl Harry stále méně a méně jistý, jestli vůbec lektvar vaří dobře. ‚Tuhle barvu by měl mít?' Harry začínal mít pocit, že je něco špatně, ale dál pracoval podle postupu s nadějí, že se to ještě spraví.

Když začal Snape v půlce hodiny vychvalovat zmijozelské výtvory, o nebelvírských jako vždy nepadlo jediné dobré slovo. U nich hledal jen to špatné. A u Harryho to platilo dvojnásob.

„Pane Pottere, myslíte si, že z tohoto ještě vytvoříte Zmenšovací dryák?" dotázal se ho nečekaně profesor Snape, když se za ním již po několikáté vynořil. Harry si ho nikdy předem nevšimnul, takže to byl pro něj šok, když se mu za zády zničehonic ozval ostrý hluboký hlas.

„Doufám, že ano," odvětil Harry nervózně.

„Přečtěte nám prosím z tabule nahlas, jakou mám mít lektvar před pátou fází barvu."

Harry zaostřil přes své brýle a přečetl, co po něm Snape chtěl. „Karmínově rudou," pronesl potichu a zarazil se nad žlutým obsahem svého kotlíku.

„Karmínově rudou. Nediagnostikovali vám mimo vaší oční vady i barvoslepost? To by totiž vysvětlovalo, proč se stále naivně domníváte, že z tohoto výtvoru může ještě vzniknout Zmenšovací dryák." Od zmijozelského koutu se opět ozval posměšný smích. Harry zůstal nehnutě zírat do kotlíku. Snape mávnul hůlkou a lektvar, nebo jeho napodobenina, z Harryho kotlíku zmizel.

„Takže to máme první neklasifikovaný lektvar v tomto roce. Na něco takového jsem dříve v Pokročilých lektvarech nebyl zvyklý, ale s vámi není nic obvyklé, že, pane Pottere? S takovou na vás bystrozoři asi příliš zvědaví nebudou. Ale co by paní Ministryně pro svého oblíbence neudělala. Jsem si jistý, že by vaše kariéra šla jistě zařídit i bez toho, abychom se museli v těchto hodinách vídat. Bohužel, profesor Brumbál na tom trval, takže dál budu muset trpět neschopné studenty ve výběrových hodinách." Po tomto pro Harryho drsném monologu se Snape odmlčel, chvíli se díval na zaraženého Harryho, jemuž se zračila nevěřícnost v očích, a pak pokračoval. „A abyste nebrzdil zbytečně ostatní, asi pro vás budeme muset opět zavést doučovací hodiny. Takže dnes v sedm večer si přijdete uvařit Zmenšovací dryák znovu. A zopakujte si barvy, jestli se v nich nevyznáte," dodal pohrdavě a za stálého tichého chichotání zmijozelských profesor Snape pomalu odkráčel za katedru.

„Pottere, už nás nemusíte oblažovat svou přítomností, když nemáte co na práci. Tady nejste mezi svými fanoušky. Můžete odejít," pronesl ještě ledově profesor lektvarů, stále otočený k studentům zády.