Ten den byl výjimečný. Už jen proto, že jsem měla poznat spousty nových lidí, kteří si mě doufejme zamilují. Naskočila jsem na longboard a jela jsem směrem k mé nové škole. High school Giny Merediové. Nebo nějak tak. Bylo mi to celkem šumák. Chtěla jsem poznat nové lidi a mít nové kámoše. Zabočila jsem a už jsem viděla velkou budovu s mosazně zdobeným plotem. „Doufám, že tam nebude moc snobů.“ zamumlala jsem si a kšiltovku, co jsem až do teď držela nevědomky v ruce jsem si nasadila na hlavu. Párkrát jsem se odrazila a už jsem projížděla mosaznou bránou na které byl velký trensparent: Vítáme nové žáky! Ujela jsem pár metrů a pak jsem seskočila a vzala longboard do ruky. Po té jsem si teprve 'nádvoří' školy začala pořádně prohlížet. Škola byla postavena někdy v renesanci a teď je zrekonstruovaná. „Ahoj, já jsem Tiara!“ uslyšela jsem za sebou hlas a otočila jsem se. „Ehm.. Ahoj, já jsem Rebecca, říkej mi Becc.“ Odpověděla jsem holce s dlouhými černými vlasy, štíhlou postavou, co byla oblečená stylem Army. „Hustý jméno!“ ozvalo se za mnou a já se musela znovu otočit. „Dík.“ Zazubila jsem se na asi dvoumetrového kluka, co měla na sobé bundu týmu školního týmu rugby. Byl svalnatý, ale zdál se fajn. „Ahoj miláčku!“ zašvitořila Tiara za mnou a přivinula si k sobě obra. Jak jsem se později dozvěděla jsemoval se Jeffrey, ale říkalo se mu Jef. Zatímco za mnou cukrovali Tiara s Jefem. Já jsem už poměrně netrpělivě vyhlížela jednu osobu, když mě najednou někdo zezadu obejmul. „Hledáš někoho?“ ozvalo se z mého objímatele. Ten hlas bych poznala i na smrtelný posteli. Otočila jsem se a křečovitě obejmula osobu na kterou jsem čekala bůh ví jak dlouho. Neovladatelně mi začali téct po tvářích slzy. Nemuseli jsme mluvit. Stačilo nám, že jsme konečně spolu. Vzal do rukou můj obličej a začali jsme se líbat. Byl to ten nejkrásnější polibek na světě. Chápu, zní to kýčovitě, ale já jsem to tak opravdu měla. Způsob jakým jsme se líbali by se mi jindy nelíbil, ale k téhle situaci se hodil. Před asi miliónem lidí jsme se pohltili do sebe. Nevnímali jsme smích, nervózní pohledy, pobavené pohledy, zasněné pohledy. Bylo nám jedno, že se na nás dívají učitelky. Copak oni se nikdy s nikým nelíbali? Když ten krásný polibek skončil, podíval se mi Tom do očí a mě se zase vrátili všechny pocity a vzpomínky, před tím než Tom odjel. „Vypadáte jak kdybyse se neviděli 10 let.“ začal se smát Jeff. „My se taky neviděli rok.“ Odvětil Tom a Jeffovi úsměv na tváři zmrznul. „Kámo chceš mi říct, že ty jsi se se svojí holkou neviděl rok a jste pořád spolu?!“ udiveně čuměl. „Jo.“ klidně odpověděl Tom. Usmála jsem se. Tiara se zmohla slova až později. „Jako fakt? Tobě nevadilo, že jsi musela čekat na Toma a tím pádem s nikým nechodit? Nebo chodit ale jen přes webku.?“ „Ne, ani ne.. Měli jsme pár krizí, ale nějak jsme to zvládli. Navíc jsme se domluvili, že pokud to jeden z nás nevydrží.. Budeme pořád kamarádi..“ odmlčela jsem se. Tom mi stisknul ruku. Podle všeho by jsme měli být už jen kamarádi, díky Tomovi, ale jelikož mi nechtěl dát pokoj snad dva týdny, denně mi posílal přáníčka, květiny,plyšáky a spoustu dalších kýčovinek, svolila jsem, že náš vztah bude pokračovat. Už jen proto, že jsem ho nedokázala přestat milovat. Nedokázala bych ho potom vidět a neobejmout ho. Nepolíbit ho. Bylo by to.. Nesplnitelné. Aspoň pro mě. Už jen proto, jsem neměla nic s nikým jiným. Někdy si nejsem jistá, jestli mě Tom miluje stejně moc jako já jeho. A pak mi třeba dá růži a já pochopím, ža ano.
Žádný kluk se kterým jsem chodila před Tomem, se Tomovi nevyrovná. Nikdy. Z mých úvah mě probudil Tom. „Co máš teď za hodinu?“ podíval se na mě se zájmem a já se cítila, jako bych zase někomu patřila. Úžasný pocit, to vám povím! „Eh.. španělštinu.“ zašklebila jsem se. „Taky? To je ale náhodička!“ pronesl ironicky Tom a mé srdce poskočilo nadšením. On se kvůli mně zapsal na všechny předměty, co já? Ten, je tak roztomilý! Usmála jsem se a společně s mým 'znovuzrozeným' klukem se vydala do šumu té obrovské školy. Hned před vchodem, byla velká tabule na která byla mapa s učebnami. Naše učebna byla ve druhém patře v levém křídle budovy.
Vešli jsme do třídy a hned mi bylo jasné, že tu vládne hierarchie. Královna byla blonďatá, značkově ohozená a 'stylová' holka, která seděla uprostřed třídy na lavici. Všichni ostatní museli poslušně sedět na židlích. Její 'služky' mohi sedět na opěrátkách židlí a nejhezčí kluci taky. Jen, co jsem zahlédla její pohled na Toma, bylo mi jasné, že je to špatný. Mám konkurenci. Ona chce mýho kluka. Tom si jí nevšímal opřel se o parapet na druhé straně třídy a přitáhnul si mě k sobě. Začal mě líbat. Bylo to krásný.. Jen jsem na nás cítila pohled tý fůrie. „Co ti je?“ odtáhl se ode mě Tom. Kývla jsem směrem k blonďaté potvoře a zatvářila se ustaraně. „Bojím se, že mi tě přebere.“ šeptla jsem. „Ale já miluju TEBE!“ Slovo tebe skoro zařval. Bloncka i její kumpáni se na nás prudce otočili. Usmála jsem se na bloncku a otočila se směrem k Tomovi. Ten mě začal líbat. Dali jsme jí tím oba najevo: Nech nás bejt, mi milujem jen sebe. Slyšela jsem jak někdo něco poznamenal a všichni se rozesmáli. Nevšímej si jich, Becc. No tak, klídek. Uklidňoval mě můj vnitřní hlas.
„Máš ňákej problém?!“ odtrhnul se ode mě Tom a křiknul na bloncku. Bloncka se na něj šokovaně podívala a začala pomalu slézat z lavice. Když přistála na svých asi kilometr vysokých podpatkách. Zavrávorala. S Tomem jsme se uchechtli. Hned jí samozřejmě podepřel jeden z jejích 'poddaných'..
Došla až k nám. „Na naší škole, se nesměj analizovat sliny na veřejnosti.“ zasyčela a všichni její 'poddaní' se začali smát. V tom přišla do třídy velká blonďatá tlustá žena. „Ahoj mami!“ zacukrovala bloncka a odešla ke svojí lavici. Učitelka její pozdrav ignorovala. „Buenos dias, porfabore.“ pozdravila nás a my zase ji. Seděla jsem za Tomem. Pořád se na mě otáčel a usmíval se na mě. Španělština ho nebavila. Mě celkem, jo, ale nedokázala jsem udržet pozornost.
Na lavici mi přistál papírek. Otevřela jsem ho. 'Děvko' stálo na něm. 'A koho to zajímá' odepsala jsem jí. „Tebe.“ zasyčela na mě šeptem. Tom se nechápavě otočil. „Nic.“ šeptla jsem. Utrhla jsem kousek papírku a napsala ne něj: 'To je tvoje máma?'. 'Jo' stálo na něm. Uchechtla jsem se. Bloncka mě probodla pohledem.
Zazvonilo. Učitelka se rozloučila a odešla. Tom se zvednul. Já si složila učebnici do tašky. „Neměli by jsme mít nějaký skříňky?“ zeptala jsem se. Tom kývnul a chytil mě za ruku. V následující době jsem si mohla hodit věci do skříňky. Včetně longboardu, který mi překážel naprosto všude.
Den byl celkem dlouhý, ale díky Tomovi, který se na mě neustále usmíval, se krátil.
Byl čas oběda. V jídelně vládl ruch a chaos. Vzali jsme si tác a začali si nakládat jídlo. Po tak dlouhém dni, mi pěkně vyhládlo. Dala jsem si kuřecí salát,hranolky a ovoce. Tom si dal hambuger a hranolky-taková naše klasika. Sedli jsme si k jednomu prázdnému krajnímu stolu. „Co máme další hodinu?“ zeptal se Tom a já vytáhla diář. „Eh.. Výtvarku. Dvé hodiny praxe a jedna teorie.“ „Super.“ usmál se Tom. Miloval umění. Grafitování byl jeho život. V tom si k nám přisedla bloncka a její 'poddaní'. „Čaues, oslizouni. Jak se vám líbila hodina Špániny s mojí mamčou?“ „Mluvíš, jak zhulená fena.“ setřela jsem jí a její pobavený výraz byl ten-tam. Tom se zasmál. „Ježišmankote, pozor, aby se nám Beckinka nerozbrečela.“ zašišlala a její kupáni se rozesmáli. „Ptala jsi se na tvou mámu?“ zeptal se jí Tom klidně. „Jo“ kývla hlavou. „Tvoje máma je tak tlustá, že kdyby si oblíkla žlotou pláštěnku, lidi by na ní volali taxi.“ Celá jídelna ztichla a čekala na reakci bloncky. „Jsi blbej.“ rozjíveně se na Toma rozkřikla. Všichni, co bloncku neměli rádi se začali smát a tleskat. Přisedli si k nám Tiara s Jeffem a začali se s námi bavit. Byl to v celku povedený den.
„Co děláš večer?“ zeptal se mě Tom. „Ani nevím, asi úkoly.“ bezstarostně jsem prohodila. „Aha, nechceš místo úkolů k nám? Ostatně, úkoly si můžem udělat taky.“ pousmál se. Bylo mi jasné, co ten večer proběhne.
