Medvědí objetí

Můj příběh začal...

Můj příběh začal... Asi očekáváte, že dokončím: "mým narozením", ale není tomu tak. Pokud byste to chtěli brát takhle zeširoka, mohl bych napsat, že tento příběh začal, když si můj drahý otec na misi vystřelil oko, dostal invalidní důchod a odstěhoval se z Ruska do Čech, kde zbouchnul mou mámu, přesvědčil ji, že lepšího chlapa nepotká a ona mu jako svatební dar porodila syna. Mě. Mimochodem, hádáte správně, můj otec je rus. To jeho přičiněním mám v rodném listě napsáno jméno Nikolaj, místo něčeho obyčejného, jako třeba Pepa nebo Kryštof. Mnoho jsem si s tím jménem vytrpěl, ale on vždy říkal: „Máš silné a velké jméno, po silných a velkých mužích. Nos ho hrdě."

Čtyři roky po mně se narodila Sonia. Má sestra. Na rozdíl ode mě, jakožto právoplatného dědice, byla neplánovaným miminem, ke kterému si otec nedokázal vytvořit jakýkoliv vztah. Choval se k ní stejně jako třeba k dcerám sousedů - odměřeně a shovívavě. Ale máma si svou princeznu zamilovala. A právě tehdy vznikla ta dohoda mezi mými rodiči, že každý bude vychovávat to "své dítě". Takže jsem ve stejnou chvíli získal sestru a ztratil matku. Ne doslova, samozřejmě. Byla tu stále, ale do otcovy spartanské výchovy se nepletla. Otec si totiž umanul, že si splní své nedokončené sny prostřednictvím dítěte a jal se ze mě dělat vojáka. Ale nebudu vás nudit podrobnostmi. Ne hned.

Můj příběh začal v době, kdy mi táhlo na třináctý rok. To jsme si se sestrou ještě mohli hrát a chodit ven. Byl pěkný letní den, všude to vonělo horkem a otce chytla bolest hlavy, takže jsem měl celý den volno. A Sonia také, protože máma byla moc zaměstnaná tím, že kolem něj pořád skákala. Seděli jsme chvíli nečinně na zahradě a pak jsem dostal skvělý nápad, jít se projít do lesa. Žili jsme na vesnici a les byl jen pár minut chůze od domu. Navíc tam byl krásný chládek. Sonie se ten nápad zalíbil také, tak jsme si vzali dlouhé ponožky, ona si místo sukně natáhla kalhoty, a šlo se. Cestou jsme si vyprávěli vtípky a Sonia byla zrovna vžitá do vyprávění o klukovi, který vysmrkl kus salámu, že si nejspíš ničeho nevšimla, ale já měl pořád pocit, že za námi někdo jde. Ale neotáčel jsem se, to jsem neměl ve zvyku.

V lese jsme si vylezli na vyvýšenou skalku a chvíli stavěli domečky z klacíků a mechu. Potom jsme po sobě házeli listí, lezli na stromy a hráli na schovku. Za hodinu už jsme byli tak utahaní, že jsme jen ležel na zemi a soutěžili v tom, kdo dohodí dál kamenem. Měli jsme jich pěknou hromádku. Sonia znuděně chmátla po kameni a mrštila s ním dolů ze skalky. „Dobrej výkon" pochválil jsem ji „ale budeš si pro něj muset jít, byl poslední." Sonia protočila oči v sloup, extrémně pomalu vstala a rozeběhla se dolů. Po chvilce jsem slyšel tlumené vykviknutí, ale myslel jsem si, že prostě jen zakopla, tak jsem za ní nešel. Když se však dost dlouho nevracela, začalo mi to být divné. Jak dlouho jí mohlo trvat hledání pár kamenů? Radši jsem se zvednul, oprášil si tričko od listí a vydal se za ní.

Seběhl jsem dolů, ale nikde jí neviděl. Šel jsem proto ještě dál a za dalším kusem skály ji konečně spatřil. A nebyla sama. Za ní stál nějaký blonďatý kluk a pevně svíral její hubená ramena. Stačila ještě vykřiknout: „Pozor Koljo!" než jí zacpal pusu rukou. Ze strany se na mě vrhl jinej kluk a skoro mě povalil, ale dokázal jsem se mu vysmýknout a ještě ho kopnout do břicha. Ten druhý, který šel z druhé strany, radši couvl směrem k blonďákovi a o nic se nepokoušel. „Proč ji držíš?" vykřikl jsem naštvaně. „Pusť jí, nedrž jí!" Blonďák se zašklebil. Byl minimálně o hlavu vyšší než já, ale moc silně nevypadal. Nejspíš jsem se však oklamal jeho hubenou postavou. Znal jsem ho. Chodil ve škole o dva roky výš a mnohokrát jsem ho viděl, jak šikanoval mladší kluky. „Já si můžu držet koho chci. Když budu chtít držet tuhle žábu, tak jí držet budu." zasyčel oprskle. Jeho hlas byl vážně divný, takový hluboký a syčivý. Mohl by něco dabovat. „Ale tahle je moje! Nemůžeš si jí jen tak držet!" namítl jsem a přemýšlel, kam ho kopnu jako první. „Jo? Vážně? A není na to ještě moc mladá?" vysmíval se mi.

„Je to moje sestra. Takže jí nemáš co držet! Takže jí pusť ty kreténe!" křikl jsem a mrštil po něm kamenem. Vyhnul se mu, ale evidentně ho to naštvalo. Ústa se mu zkřivila do vítězoslavného úsměvu. „A co kdybychom se tady žabičky zeptali, co chce? I když vlastně... tady nikoho nezajímá, co chce hloupá malá holka. Mě každopádně zajímá, co chci já!" když domluvil, naklonil se ke zděšené Sonie a políbil jí! Zhrozil jsem se a běžel za ním. V tu ránu mě však za tričko chytil ten hromotluk, kterého jsem předtím kopl. Začal jsem se kroutit a máchat kolem sebe pěstmi a několikrát ho dokonce i trefil. Ale on mi zkroutil ruce, podkopl nohy a zabořil mi obličej do hlíny vonící po tlejícím listí. Když jsem opatrně zvedl hlavu, Sonia už tam nebyla. Někdo mě chytil za krk a donutil se postavit na nohy. Byl to ten blonďák. „Já vím, kdo jsi." řekl s úsměvem. „Jseš ten Rusák. Já jsem Ondra. Tvoje sestřička je pěkná." odmlčel se a po chvíli dodal: „A ty taky." Zašklebil jsem se a plivl mu do obličeje. Byla to pořádná hustá černá slina. Když jsem měl hlavu v hlíně, nabral jsem si trochu půdy do pusy a žmoulal jí jazykem. Ondra znechuceně vykřikl a ohnal se po mě. Ale to už jsem utíkal pryč. Snad bude Sonia doma...

Už z dálky jsem slyšel její vysoký plačtivý hlas, jak všechno vykládá rodičům. Měl jsem na ní vztek, měla přece mlčet! Já jsem jim také neoznamoval každičkou bitku nebo každý rozedřený koleno. Navíc jsem tušil, že si to odskáču já. Protože jsem starší. Když jsem přišel domů, Sonia seděla u stolu na mámině klíně, oči na vrch hlavy. Otec přecházel sem a tam po místnosti. Nervózně jsem zůstal stát u dveří. Po chvíli přišel až ke mně, rozmáchl se a dal mi facku. Až se mi zamotala hlava. „Teď poslouchej Nikolaji. Neměl jsi svou sestru tahat do lesa. Bylo to snad schválně? Měl si s tou partičkou kluků nějaké nevyřízené spory? Nebyla Sonia jen záminka, aby ses s nimi mohl porvat? Každopádně to bylo vysoce nezodpovědné. Už nikdy spolu nikam sami nepůjdete, rozumíš?! Nikdy! Tohle nebudu tolerovat!"

Můj příběh začal v době, kdy jsem "přišel" o milovanou sestru. A získal cennou zkušenost.