Od přátelství k lásce

Tajemný nový kluk

Do nové školy jsem chodila už celých čtrnáct dní. Pro někoho pohoda no pro mě, která byla nová a znala jen jednoho kluka, se kterým jsem si povídala, chodila na obědy, dělala s ním úkoly v knihovně po škole a potom jsem znala jen mý spolužáky, ale s nima jsem si řekla jen ahoj a tím to haslo. Jednou v pátek jsem se Chase zeptala, jestli by neměl odpoledne čas, že by jsme se mohli jít projít nebo tak. Ve městě už jsem to trochu znala a tak mi nevadilo jít potom sama, když mi řekl, že dnes bohužel nemá čas. Po škole jsem přišla domů a řekla našim, že se půjdu projít. ''Hele, půjdu se trochu projít do města jo? Vrátím se do večeře možná dřív.'' Oznámila jsem mámě. Najednou vylezl z obýváku táta a ptal se. ''A s kým tam jdeš? Doufám, že né sama, víš že lidi jsou zlý.'' Obával se. ''Ano tati jdu sama, ale neboj se.'' ''NEBOJ SE?!? Jsi normální, řekni ji taky něco.'' Obořil se na mámu. ''Ale prosím tě, vždyť už ji není pět.'' Táta jen vzdychl a řekl:''No tak dobře, tak teda jdi, ale dávej na sebe pozor ano?'' ''Jasně že budu tati. Děkuju.'' Usmála jsem se na mámu a šla jsem se do pokoje převléct do něčeho né tak školního, teda ne že by jsme tam nosili uniformy, ale prostě jsem si chtěla vzít něco pohodlného a něco, co jsem, na sobě neměla celý den. Asi po patnácti minutách jsem byla převlečená a nachystaná. Rozloučila jsem se s rodiči a vyrazila jsem na cestu.

Za chvíli jsem došla až na náměstí, kde byly zrovna nějaké trhy. Stálo tam několik stánků s různým sortimentem. Jako první jsem zaregistrovala stánek s jídlem, protože tu vůni jsem cítila už z větší dálky. Byly tam ale i stánky se šperky, oblečením, porcelánem, hračkami a mnoho dalších. Já jsem šla k tomu s oblečením, kde mě zaujala šála. Byla fialová s modrýma puntíkama. A protože miluju spojení fialové a modré, chtěla jsem si ji koupit. Když jsem se ale podívala na cenu zjistlila jsem, že si ji bohužel nemůžu dovolit. Tak jsem ji smutně vrátila zpátky a otáčela jsem se abych se mohla jít podívat na další stánky, když v tom jsem si všimla kluka, který se na mě díval, jako by viděl buďto ducha nebo někoho koho zná. Přátelsky jsem se na něj usmála a pokračovala k dalšímu stánku ve kterém mě nic nezaujalo a tak jsem chtěla jít už pomalu domů. Když jsem se ale chystala k odchodu ten kluk na mě najednou promluvil. ''Taky mě zdejší trhy moc nezaujaly.'' Nevěděla jsem co mu na to mám říct, ale něco jsem mu odpovědět musela. ''Něco mě zaujalo, ale bohužel si to nemůžu koupit.'' ''A co to je?'' zeptal se. Nechtělo se mi to vysvětlovat, tak jsem pohla hlavou na stranu kde se nachází ten stánek a rozešla se a on šel za mnou. Když jsme došli ke stánku sáhla jsem po šále. ''Tohle, ale je to moc drahý'' řekla jsem. Vzal mi šálu z ruky a omotal mi ji kolem krku. ''To je škoda, protože ti moc sluší.'' ''Děkuju, ale já na ni nemám dost peněz.'' Sundala jsem si šálu z krku a položila ji zpátky na pult. ''Chceš doprovodit domů?'' Páni gentleman, pomyslela jsem si. A protože jsem chtěla na cestu společnost odpověděla jsem: ''Jo, proč ne.'' Usmála jsem se a potom už jsme spolu vyšli směrem k mému domu. ''V tomhle městě jsem vyrůstal'' začal povídat. ''Měl jsem to tady moc rád.'' ''Měl?'' Zajímalo mě proč mluví v minulém čase. ''Jo, odstěhoval jsem se, když mi bylo 15.'' Tak jsem se zajímala dál. ''A kolik je ti teď?'' Bála jsem se, jestli už nejsem moc zvědavá, ale chtěla jsem to vědět. Nevěděla jsem proč, ale ten kluk byl pro mě nějak tajemný. ''Teď je mi 18.'' Stejně mi bylo divné, že se odstěhoval tak mladý, vždyť nebyl ještě ani plnoletý. A jako by mi četl myšlenky, najednou se zeptal. ''Myslíš si, jak je možný, že jsem se odstěhoval v tak málo letech co?'' Musela jsem upřímně odpovědět. ''Jo, vždyť jsi nebyl ještě plnoletej.'' ''To ne, ale měl jsem dobrý kámoše a ti mě vzali k sobě domů.'' Připadala jsem si sice jako policajtka co někoho vyslýchá, ale nemohla jsem si pomoct. ''A co jejich rodiče?'' Nevypadalo to, že by mu moje otázky nějak vadily a tak vesele odpovídal dál. ''No, těm to nevadilo. Bylo jim jedno i to, proč u nich chci bydlet. Moji rodiče jim nevolali a ani rodiče těch kluků nevolali mým rodičům, takže jsem tam prožil super pubertu.'' Páni, byla jsem v šoku. Nikdy jsem nepoznala nikoho s takovou minulostí. ''Ti kluci byli sourozenci?'' ''Jo a já si připadal jako jeden z nich jako další brácha v partě, další syn jejich rodičů. Prostě jsem se tam cítil jako doma a nakonec to pro mě opravdovej domov byl.'' Už jsme byli skoro u mého domu a tak jsem se zeptala ještě na poslední otázku, ikdyž nebyla zdaleka poslední, na kterou jsem chtěla znát odpověď. ''A co tvoje bývalá rodina?'' ''Už nejsme v kontaktu.'' Došli jsme k mému domu a tak jsem se chtěla rozloučit. ''Tak tady bydlím. Děkuju za doprovod a za milou společnost během cesty.'' ''Nemáš za co. Doprovodil jsem tě rád. Jo a mimochodem vlastně ani neznám tvoje jméno.'' Uvědomila jsem si, že má pravdu. Celou cestu jsem ho zpovídala a ptala na tolik věcí, že na tu nejzákladnější jsem se ho zeptat zapomněla a to na jeho jméno. ''Já jsem Bree.'' Podala jsem mu ruku. On mi podal tu svoji a řekl: ''Já jsem Adam, moc mě těší Bree.'' ''No, tak já už asi půjdu. Ještě jednou děkuju za doprovod.'' Ikdyž už jsem chtěla jít dovnitř něco mě pořád drželo venku. Koukali jsme se s Adamem na sebe, když se najednou zeptal. ''Pár dní se tu zdržím, tak kdyby jsi ještě někdy potřebovala společnost mohli by jsme si zase pokecat a tentokrát by jsi mi o svém životě mohla říct něco i ty.'' Neviděla jsem důvod mu říct ne. ''Jasně. Tak bych ti mohla dát svoje číslo a někdy si zavoláme nebo napíšem a domluvíme se. Šlo by to?'' Hned odpověděl. ''Tak jo.'' Navzájem jsem si nadiktovali svoje telefonní čísla. Potom jsme si popřáli dobrou noc a nakonec mě objal. Nebránila jsem se, protože jsem se cítila dobře a bylo mi to příjemné.

Když jsem přišla domů byla jsem plná zážitků. Nevím proč, ale nemohla jsem Adama dostat z hlavy. Našim jsem jen řekla, že jsem se dobře prošla a že se mi chce spát. Popřáli jsme si tedy dobrou noc a já se odebrala do svého pokoje. Ten tajemný kluk mi nedal spát, a proto jsem taky usla až hodně pozdě. Ve snu jsem ho sice neměla, ale i tak. Uvidíme jak to s ním půjde dál.