Moje Parodie Na Pohádky

Růženka

Když Rose uviděla, kdo tam stojí, radostí vykřikla a vrhla se osobě kolem krku. "Raveeeen! Ty jsi už přijela z těch hor?"

"Jojo, ale to neznamená, že mě moje nejmilejší neteř musí hned uškrtit." Smála se poslední kmotřička.

Tak teď aby to všichni pochopili. Když se Rose narodila, dostala čtyři kmotry a každá hádala, jaká Rose bude až vyroste. Lara řekla, že bude krásná, Diana že bude milá a chytrá, Marien že si najde do osmnácti lásku a Raven hádala, že bude divoká, odvážná a paličatá. To se ale lidem nelíbilo, a proto o ní začali říkat, že je zlá kmotřička. Vše se ještě více prohloubilo, když se ukázalo, že Rose je váže paličatá a neposlušná.

"Jak nejmilejší, vždyť jsem jediná" zamumlala Rose a odtáhla se.

"Tak co jsem propásla?" Zeptala se ještě se smíchem, když jí Rose pustila ze svého objetí.

"Přijede ten největší blb, co se kdy narodil." Zavrčela už zase navztekaně Rose.

"Ahaa. Ty myslíš Gabriela?"

"Jo! Musíš mě nějak zachránit nebo aspoň poradit!" Začala škemrat Rose.

Raven se v klidu posadila do křesla ke svým sestrám a nahlas začala přemýšlet: "No, tak především se nenech vyprovokovat. Chovej se jako slušná dceruška, a když už je tam nebudeš moct vystát, tak se vymluv, že jdeš malovat. Umění je pro princeznu cností. A kdyby se náhodou přišli podívat, tak jim ukaž nějaké staré obrazy, cos namalovala."

"A nemohla bych dělat nemocnou nebo že jsem třeba musela někam odjet nebo prostě něco?!" zkoušela to ještě Rose.

"Notak Rose...ty víš, že to nejde."  Usmála se bezmocně Raven. "A kdy má vlastně přijet?"

Rose se na ní umučeně podívala a nakonec řekla: "Na oběd."

"Na oběd?" zopakovala překvapeně Diana a rychle pokračovala: "Tak to by sis měla pospíšit, za pět minut bude dvanáct a ve dvanáct se u vás přece obědvá!"

Rose vyplašeně vyskočila ze židle, rychle obejmula každou kmotřičku a vyběhla ven. Tohle musí stihnout, jinak ji matka prokleje!  Běžela podél hradeb k hlavním dveřím, kde měla s rodiči hosty přivítat a nedbala přitom na to, že teď určitě nevypadá jako princezna! 

Už tam skoro bude, už....co to je za hluk?  Podívala se za sebe a vyděsila se. To ne!  Pod ní po cestě jel kočár obklopen strážemi. 

Doháje! Ona to musí stihnout! Rozběhla se ještě rychleji a zároveň se schovávala za křovím. Aj!  Řeka! Ale jestli půjde přes lávku, tak by to teoreticky měla stihnout... Kočár mezitím odbočil na most společně se svými strážemi.

Už byla u řeky! Rychle si vyhrnula šaty a opatrně se sunula přes lávku. Jakmile se ale její noha opět dotkla pevné země, dala se znovu do běhu. Už viděla svoje rodiče, jak netrpělivě stojí před schody do paláce. Potom se její matka podívala jejím směrem a vytřeštila oči. Rose neřešila okrasný trávník nebo snad pískem vysypané cesty. Běžela přímo k rodičům, protože každá vteřina byla drahá! Vítězně k nim dorazila a postavila se vedle nich.

"Jak to vypadáš?! A kde jsi krucinál tak dlouho byla?!" Začala jí sekýrovat královna. 

"U kmotřiček a už jsem tu, tak klid" uklidňovala ji Rose a přitom si urovnávala šaty a vlasy. 

"Klid??? Slyšel jsi to Edmunde?" Začala už hysterčit. 

"Neboj, až odjedou, bude mít domácí vězení."