THE SALT AIR

Dnes jsem vstala pozdě, vlastně, ne že by to bylo nějak výjimečné. Nepamatuju si den, kdy jsem vstala před desátou hodinou ranní za posledních 5 let, dnes tomu nebylo jinak. Přesto bylo vše jinak, cítila jsem zvláštní pocit v břiše, myslela jsem, že je to pocit hladu, hned jsem svůj názor změnila, jakmile se rozšířil do celé hrudi. Nevěnovala jsem tomu moc velkou pozornost, vyhrabala jsem své unavené tělo z postele a zamířila do koupelny. Provedla jsem ranní hygienu a jen si upravila obočí, je víkend a nemám v plánu se malovat, vždy to dělám jen pro sebe a na tom se nic nemění. Sešla jsem schody dolů a myslela jsem, že na místě umřu, vlastně jsem si to i přála.
,,Mami, co ON tady dělá?," dala jsem obrovský důraz na to jakým stylem jsem to řekla, aby pochopila, jak jsem momentálně překvapená a zklamaná.
,,No víš zlato.. nevím jak ti to mám říct," podívala se na mě a bylo na ní vidět, jak bezradná je.
,,Tak to prostě řekni."
,,Víš zlatíčko, chtěla bych, abychom byli zase rodina. Proto tu táta zůstane," jakmile to dořekla, přísahám na Poseidona, že jsem opravdu chtěla umřít.
,,Co prosím? Mami, ty si ze mě děláš jen srandu, že ano?," řekla jsem s obrovskou hořkostí v hlase.
,,Takhle jsem nenaučil svou dceru mluvit s její matkou," řekl ON, můj otec.
,,Ty-" ukázala jsem na něj prstem. Musela jsem se zhluboka nadechnout, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že s ním budu muset znovu mluvit.
,,Ty mě už nikdy nenazývej svou dcerou. I soused od naproti je můj větší otec než ty."
,,Tam, ale nikdo nebydlí, Jules."
,,No právě," ironicky jsem se usmála.
,,Jules, miluju tě, ty to víš, ale chci zpátky svou úplnou rodinu, když tvůj bratr odjel na vysokou, zbyly jsme jen my dvě. Proto se k nám tvůj otec stěhuje zpátky. "
,,Ty to myslíš opravdu vážně," řekla jsem už spíš jen pro sebe, nemohla jsem tomu uvěřit.
,,Mami, i po tom všem co nám udělal ho tu chceš zpátky? Zbláznila si se nebo co?"
,,Nemluv takhle se svou matkou, Jules."
,,Ty se do toho nepleť! Mami, dám ti poslední možnost. On nebo já?," podívala jsem se na ni a věděla jsem, že si vybere mě. Chyba, nic jsem nevěděla. Nikdo mě nepřipravil na to, co se teď stane.
,,Zlato, miluju tě, ale chci plnou rodinu," zásah. Vybrala si ho. Vybrala si muže, který mě zneužíval znovu a znovu. Muže, který zničil můj život, opustil nás a zanechal po sobě jen chaos. Chce se mi brečet, ale nesmím to ukázat.
,,To mi úplně stačí," s těmito slovy jsem vyrazila k domovním dveřím a pryč z tohohle místa.
Nerozumím tomu. Jak se to mohlo stát? Jak mi to mohla vůbec udělat? Vždycky jsem věděla, že má matka otce stále miluje, i po tom všem co nám udělal, ale že je to až takhle silné jsem netušila. Okamžitě jsem vzala telefon a volala Aaronovi, mému staršímu bratrovi, který stál vždycky při mně.

,,Julies, děje se něco? proč voláš?," zeptal se poměrně vyděšeně, nikdy jsem takhle nevolala.
,,Ona si ho vybrala Aarone, ona si ho kurva vybrala," nemohla jsem dýchat.
,,Jules, o čem to mluvíš, koho si vybrala a kdo?"
,,Já.. proboha, nemůžu dýchat."
,,Julie, uklidni se a všechno mi řekni."
,,Objevil se u nás otec, pořád plácala něco o tom, že chce být zase rodina. Ona ho chce zpátky, Aarone," vzlykala jsem do telefonu.
,,Cože?," nerozuměl tomu stejně tak jako já.