Sadie Zabini *pozastaveno*

Kapitola 9.

„Proč se na mě pořád díváš?!" Modré oči se zabodly do světle hnědých. Sadie knihy odložila na stůl a založila si v ruce bok.
„Však se na tebe nedívám!" James seděl na jednom ze stolů a k práci se vůbec neměl.
„Nejsem slepá! Prostě toho nech." Na to se dala zpátky do sklízení knih a snažila se ignorovat sílu Jamesova pohledu, která se vůbec nezmírnila. Pár minut zase pracovala v tichu, dokud ho nenarušil James.
„Baví tě to uklízení?" Sadie jen pootočila hlavu a nadzvedla jedno obočí.
„Co myslíš? Vypadám, jako že se bavím?!"
„Ani ne." Uchechtl se.
„Možná, kdybys mi pomohl."
„Snad po mě nechceš, abych spolupracoval se Zmijozelem." Sadie se otočila, oči přimhouřené.
„To myslíš vážně?!" Než James stihl něco odpovědět, odněkud se ozvalo hlasité „Pst!". Sadie se otočila, čekajíc, že se odněkud vynoří naštvaná madam Pinceová. Když ne, v tichosti si oddechla.
„Tak hele Pottere, nemluv na mě, nevšímej si mě a budeme v pohodě."
„Co když s tebou nechci být v pohodě?"
„Nemluv na mě!" Zasyčela na něj. Potom se s potlačenou agresí dala zpátky do úklidu. Náhle ji knihy z rukou vyletěly nad hlavu.
„Co to...?" Jakmile však uslyšela tlumený smích, bylo ji vše jasné.
„Nemáme používat hůlky."
„Kdo na to asi tak přijde?"
„Nehodlám mít kvůli tobě další průšvih!"
„Zmijozel a hraje si na čestného? Vtipné." Začal se opět pochechtávat. V tom se odněkud vzala madam Pinceová a nevypadala bůhvíjak šťastně. Mezi očima se ji vytvořila hluboká vráska, vypadajíc, že je zarytá hluboko do lebky. Sadie se ihned zalekla, že bude problém, jakmile spatří knihy ve vzduchu, ale když se otočila, nic ve vzduchu nebylo.
„Říkala jsem vám, abyste mně nerušili!" Čekali, že po nich bude řvát, ale ono to spíš znělo jako šepot. Přesto jim ale naskočila husí kůže.
„Omlouváme se." Sadie se rozhodla omluvit za oba, protože to nevypadá, že by James měl takové slovo vůbec ve slovníku.
„Ať už se to neopakuje, jinak budu nucena zajít za paní ředitelkou." S tím se otočila a opět zmizela mezi policemi s knihami. Sadie hodila po Jamesovi dosti ošklivým pohledem typu: „Já ti to říkala." Ten pouze pokrčil rameny, zpoza sebe vytáhl hůlku a knihy byly opět ve vzduchu.
„Kam patří?" Sadie si jen povzdechla a ukázala na místo, kde by správně knihy měly být odložené. Nakonec to dopadlo tak, že oba seděli v relativním klidu vedle sebe na stole a James vracel pomocí hůlky knihy na své místo.
„Neslyšela jsem, že bys použil zaklínadlo." Prohodila Sadie hlasem bez zájmu, ale doopravdy ji tohle zaujalo.
„Jsem talent po otci." Zazubil se na ní, na to Sadie neměla co říct. Nechtěla hned pokazit to chvilkové příměří, co mezi sebou měli.
„To ty asi říct nemůžeš, že?" Posměch v jeho hlase byl velice slyšitelný.
„Co tím chceš říct?!" Sadie musela jednotlivá slova drtit mezi zuby. Opravdu nesnášela, když si někdo do pusy bral její rodinu, a že se to za tu dobu co je na hradě již stalo několikrát.
„No, jestli jsi talent po otci, tak to musíš umět dobře používat zakázané kletby. Takže nikdo vlastně nejspíš nemůže potvrdit, že jsi talent po otci." Opět byl v jeho hlase výsměch, ale tentokrát ho doprovázela i neskrytá nenávist.
Sadie toho měla dost. Okamžitě seskočila ze stolu a vytáhla svou hůlku mířící s ní na Jamese. Ten se postavil naproti ní a taktéž na ni mířil hůlkou.
„Chceš to vyzkoušet?" Ne, že by snad Sadie uměla používat zakázané kletby, ale už ji ten namyšlený Potter opravdu leze na nervy.
„Takže ses opravdu potatila? Jaké to překvapení." Dřív než někdo z nich stihl udělat něco dalšího, zpoza polic se znovu objevila madam Pinceová.
„Co-. Co to tady provádíte?! Kdo vám dovolil mít u sebe hůlky?!" Madam Pinceová byla naprosto v šoku, ale razantně přišla k oběma studentům a vytrhla jim hůlky z rukou.
„Ještě se rozhodnu, jestli se o tomhle nezmíním paní ředitelce. A teď se vraťte do práce!" Když se, stále se měříc nenávistnými pohledy, chtěli vrátit zpátky do uklízení, madam Pinceová hlasitě mlaskla.
„Každý někam jinam. S takovouhle to nebudete mít hotové do půlnoci a já tady s váma tak dlouho trčet nebudu. Ty," poukázala na Jamese „jdi támhle dozadu. Až každý budete mít hotovou svou část, můžete si přijít pro své hůlky a jít." S tím madam Pinceová odešla. Sadie se už na Jamese ani nepodívala a vrátila se do ukládání knih.
Jakmile o pár hodin později odcházela i se svojí hůlkou, nevěděla, jestli tam James ještě je nebo ne, ale upřímně ji to bylo naprosto jedno.

Do kolejní místnosti se dostala až kolem 6 hodin. Jelikož už hodinu probíhala večeře, skoro nikdo tam nebyl. Trojice přátel čekající na svou kamarádku ale ano. Jenom co k nim došla a dosedla na pohovku, začali se ji vyptávat.
„Tak jak to s Potterem šlo?"
„Vytáhli jsme na sebe hůlky." To, že ji chvíli přišel docela v pohodě, se jim rozhodla neříct. Beztak by si s ní dělali srandu, jak to na ní jenom hrál.
„Jelikož ty vypadáš naprosto v pořádku, znamená to, že na ošetřovně leží on?" Když se na ně podívala, viděla, jak jim oči jiskří radostí. Bylo ji líto, že je musela zklamat.
Povzdechla si. „Ne, přišla tam Pinceová a sebrala nám hůlky." Jiskry v jejích očích se vytratily. „Ale, nejspíš jsem ho přesvědčila, že umím zakázané kletby." Řekla to s větší radostí, než jakou z toho doopravdy měla. Nepochybovala o tom, že se to roznese. A i když tomu profesoři ani starší studenti nebudou věřit, prváci naprosto stačí. Každopádně jejím přátelům se ihned do očí vrátily oné jiskry.
„Jdeme na večeři" Prohodila Lynn radostně a už tahala unavenou Sadie z pohovky.
„Proč tak rychle?" Vypadalo to, že ani Darryl s Alanem to nechápali.
„Proč asi? Chci vidět tvář Alice a ostatních, až jim to James řekne." V zelených očích se ji zalesklo.

Jakmile si Sadie sedla ke stolu a pustila se do jídla, na které se ji už od pohledu sbíhaly sliny, všimla si, že James ve velké síni ještě není. Místo mezi Alice a Lucy bylo totiž stále volné. Sadie si jich ale rozhodla nevšímat a místo toho se plně ponořila do užívání si výtečné večeře.
Akorát si kousla do dalšího kuřecího stehýnka, když do ní Lynn drkla a poukázala k nebelvírskému stolu. Mezi Alice a Lucy si právě sedal James a vypadal poněkud zmoženě. Sadie nedokázala potlačit pocit zadostiučinění, který se dostavil. Jakmile o ni James zavadil pohledem, jen se sladce usmála a zamávala mu levou rukou, ve které ještě držela kuřecí stehno. Jenom se na ni zamračil a sám se dal do jídla. Lynn a ostatní se u stolu jen váleli smíchem.
„Ten-ten jeho pohled."
„Teď už si jen tak něco nedovolí co?" Nad touhle větou Sadie zavrtěla hlavou.
„Je to arogantní Potter. Věř mi, z tohodle se dostane, než stihneš říct Merlin." To čtveřici poněkud zklidnilo, i když se za chvíli začali smát znova, jen již ne tak živě.
„Stejně, ten jeho pohled se mi vryje do paměti." Ostatní jen přitakali.
Sadie se potom znovu podívala na Jamese, akorát si o něčem povídal s Alice a Lucy. Jelikož naprosto nenápadně kýval směrem k Sadie, nebylo vůbec těžké uhádnout, o čem se baví. Sadie si povšimla, že po ní začali pokukovat i jiní nebelvírští, nečekaně ti, kteří sedí v doslechu té svaté trojice.
„Už jim o tom řekl."
„Hm?" Lynn měla akorát v puse velký kus masa, a proto nic kloudnějšího nedokázala z úst vypustit.
„Jen se podívej." A kývla k nebelvírskému stolu. Už se na ni dívali asi všichni nebelvírští prváci. Bude překvapená, jestli se tohle celá škola nedozví do zítřejšího rána. Jen si povzdychla.
„Doufala jsem, že tomuhle se vyhnu. Nemůžou přece všichni věřit tomu, že jedenáctiletá holka dokáže používat zakázané kletby, že ne?" Odpověď hledala u svých přátel.
„Všichni možná ne, ale jak vidíš." Kývl Darryl za sebe. „Většina asi může."
„Ber to z té lepší stránky." Pousmál se na ni Alan.
„Jako z jaké?"
„Nejspíš se ti teď bude většina vyhýbat. Až na nás ze Zmijozelu, to se spíš s tebou bude každý chtít kamarádit."
„Su-." Sadie nestihla ani pořádně nic říct, když ji do řeči skočila Lynn.
„A až na ty tři. Podívej na ně, už se zase něčemu tlemí." Sadie si jen povzdychla a složila hlavu do dlaní.

________________________________________________________
Tak konečně tady je další kapitola. Omlouvám se že to tak dlouho trvalo. Bohužel jsem ročníkovou práci doslova psala na poslední chvíli a odevzdávala v den vysvědčení. Další kapitoly by se ale už měly objevovat častěji. Snad se tedy bude líbit. Vote i komentář potěší :-)
Obrázek nahoře je opět mnou vytvořený.