Pan šéf - Dokončeno

Překvapení

Když jsem se vzbudila, byla ještě tma. Podívala jsem se na budík. 4:38. Fajn. Zvedla jsem se a šla do kuchyně. Vzala jsem si z lednice jogurt a vrátila se do ložnice, kde pospávala Peggy. Sedla jsem si na postel a pozorovala ji. Párkrát se zakabonila, až nakonec otevřela oči, a ještě ospalá ke mně dolezla. Vzala jsem ji do náruče a chvilku si s ní hrála. Hned byla vzhůru a plná energie. Okolo páté hodiny jsem se rozhodla, že si půjdu ještě na chvíli lehnout a zkusím usnout.

Vzbudil mě zvuk budíku. Vypnula jsem ho, protáhlá se a šla do koupelny se upravit. Na sobě jsem měla pořád jeho sako. Rozhodla jsem se, že mu ho dneska vrátím, a tak jsem si vzala bílé letní šaty a sako přehodila přes ně. Hodila jsem do tašky müsli tyčinku, mobil, do ruky popadla termohrnek s čajem a vyrazila z bytu.

Do práce jsem dorazila 12 minut před devátou, a tak jsem měla dost času si v kanceláři sníst tyčinku. Uslyšela jsem otevírající se dveře, popadla jsem sako a vpadla do jeho kanceláře. Byl tam on a vedle něho šla Lucy. Chtěla jsem něco říct, ale když jsem viděla, jak se spolu baví, přehodila jsem sako přes jeho židli a vrátila se zpět k sobě. Sedla jsem si a začala se probírat důležitými papíry.

Oni jsou určitě spolu. Tahle myšlenka mi několikrát proletěla hlavou. Snažila jsem se na to nemyslet a dělat svoji práci. Okolo půl dvanáctý jsem se zvedla a vyrazila na oběd, ale venku pršelo, proto jsem se vrátila zpátky dovnitř a šla do firemní restaurace. Tam jsem si dala polévku a lehký salát. Litovala jsem toho, že jsem si s sebou nevzala do tašky nějakou bundičku.

Vrátila jsem se do kanceláře a pustila se znovu do papírů, které mi leželi na stole. Vzpomněla jsem si na včerejší schůzku a na poznámky, které jsem si snažila zapisovat. Vytáhla jsem tedy z tašky papír se zápisky a začala si je pročítat. Většina poznámek se týkala velkého obchodu, který mezi sebou měli dvě společnosti uzavřít. Najednou jsem si uvědomila, že celá ta schůze byla o pokusu Aidna celou firmu odkoupit. A podle své poslední poznámky jsem pochopila, že byl úspěšný.

Poznámky jsem odhodila na stůl a začala přemýšlet nad tím, zda je to vůbec výhodné. Zvedla jsem se a začala hledat jednu složku. Když jsem ji našla, otevřela jsem ji a začala hledat. Když jsem našla příslušnou stránku, několikrát jsem ji přečetla. Podle mých propočtů, by tahle koupě naši firmu zničila. I kdyby tamta firma vydělávala 50 000 000 měsíčně, bylo by to málo, při domluvené ceně, nikdy by se nám ty investované peníze nevrátili.

Vzala jsem si poznámky, složku, kterou jsem předtím hledala a šla za Aidnem.
Složku i se zápiskami jsem před něj hodila. Nechápavě se střídavě koukal na stůl před sebe a na mě. Nic jsem mu neřekla, jen jsem ukázala na jeden řádek ve složce. Přečetl si ho, pak se podíval na poznámky, a nakonec něco zadal do počítače. Nakonec vytáhl kalkulačku a začal počítat.

Já jsem se mezitím posadila a bedlivě ho sledovala. Vzal do ruky sluchátko a vytočil nějaké číslo. „Dobrý den. Chtěl bych zrušit naši dohodu, firmu kupovat nebudu," začal, „Jak jako nejde?" vykřikl najednou do telefonu a vyletěl ze židle. „Smlouvu jsem ještě nepodepsal, nic vám platit nebudu. Na shledanou." třískl se sluchátkem a naštvaně se posadil.

Chvilku jsem se na něj dívala, pak jsem vzala složku a poznámky a chtěla se vrátit k sobě. Aiden mě však chytil za ruku, až jsem vypískla bolestí. Hned mě pustil a já pochopila, že mám stát. Postavil se a podíval se mi do tváře. „Děkuji," řekl a opatrně mě objal. Nejdřív jsem jen stála a nic nechápala, ale nakonec jsem mu objetí oplatila.

„Dnes už si dáme volno," řekl, když mě pustil. „Jdi si k sobě pro věci a přijď sem," dodal a já ho bez otázek poslechla. Šla jsem si tedy pro věci a když jsem si házela mobil do tašky, všimla jsem si, že venku pořád prší. Už teď jsem se otřásla zimou a šla zpátky do jeho kanceláře. Došla jsem k němu a čekala. On mi vzal tašku, položil ji na stůl a sako, které jsem mu dneska vrátila, mi oblékl.