Harry Potter a Alternativy nenávisti

3. Realita Zobí ulice

Anebo je hloupé srovnávat péči o zahradu s péčí o lektvary. To by zvládl i troll, takže pro Pottera adekvátní práce. S tím se od domu otočil a následující čas věnoval obhlížení Zobí ulice.

*****

Nikdy snad ještě nezažil nic nudnějšího. Kolem sedmé hodiny večer ještě Pottera zahlédl zalévat záhony, jinak se venku už neukázal. Nijak zvlášť se Dursleyovy sledovat nesnažil. Oknem to stejně moc nešlo. A navíc - byl tu kvůli hlídání okolí, ne aby tu Pottera a jeho příbuzné špehoval. Upřímně ho ani nijak zvlášť nezajímali. Byli to pro něj jen mudlové s inteligencí na bodu mrazu a Pottera si užil dost ve škole.

To samé by se dalo říct i o jejich povedeném synáčkovi, kterého měl tu „čest" v ulici zahlédnout. Trochu si na něj vzpomínal z těch příšerných hodin nitrobrany, co měl s Potterem v minulém ročníku. Docela si ho v dětství podával, pokud ho paměť neklamala. I když bylo běžné, že malí kluci se občas mezi sebou poperou. V Cokeworthu byly takové rvačky na denním pořádku. Ale co si budeme nalhávat, i Severus musel uznat, že mít za nepřítele tohle přerostlé prase asi nebyl žádný med a Potter musel být celé dětství ve značné nevýhodě.

Kolem desáté hodiny uviděl přilétat sovu - pravděpodobně do Potterova pokoje. Kluk dopis sově odvázal z nohy a poslal ji bez odpovědi pryč. Dopis si ani nepřečetl a posadil si do okna. Měl takový zvláštní výraz, Severus nevěděl, co si o tom myslet. Popravdě Pottera takhle ještě neviděl. Byla to směsice smutku a hořkosti. Nejspíš ho nešťastného zahlédl ještě v Bradavicích, což bylo však zřídkakdy, neboť se mu Potter vyhýbal, ale smrt Blacka nesl určitě těžce. Teď tu seděl tak odevzdaně a zničeně, až začal Severus přemýšlet nad slovy paní Weasleyové. Ne, evidentně kluk v pořádku nebyl. Ale sám si pamatoval, jaké to bylo, když jemu zemřela Lily.

Bylo to strašné, nepopsatelné. Ty měsíce po její smrti byly nejhorší v jeho životě. Beznaděj, pocit osamocení. Přišel o svou nejlepší přítelkyni. O svou jedinou přítelkyni. Sestru? Začal o ní teď tak uvažovat. Už mu to nepřišlo tak nelogické. Když vzpomínal, jak si spolu rozuměli, jak byli nerozluční – dokud samozřejmě nezačala chodit s tím příšerným Potterem –, dalo by se uvažovat o tom, že je spojovalo něco víc než přátelství. Byla to jejich společná krev?

Pokud ano, tak její další výsledek seděl na dohled Severusova zraku a schovával si obličej do dlaní. Harry Potter tam tak seděl až do konce Snapeovy hlídky. Občas se rozhlížel po okolí, jako by tam někoho hledal, jindy koukal na měsíc, pak zase zabořil hlavu mezi paže a stočil ji ke kolenům. Na jednu malou sekundu ho možná Severus i litoval, ale hned si zase pomyslel, že to možná kluka naučí respektu k pravidlům a přestane strkat nos do všeho, co mu přijde do cesty. Člověk si většinou uvědomí, co měl, když i to přijde.

Navíc on nezůstal sám. Je oblíbený, má spoustu přátel, celý Řád se z něj může zbláznit – Severusova přítomnost v Zobí ulici je toho důkazem. Ne že by mu bylo ukradené, jestli kluka někdo zabije, to samozřejmě nechtěl. Tušil, že ho bude ve válce ještě potřeba, Albus to sám potvrdil. Je to Lilyin syn, při její památce se může obětovat k tomu, aby stál při něm, když to bude situace vyžadovat. Merlin ví, že už to častokrát učinil.

Ale nikdy na něj nebude moct pohlížet jako na svého synovce, nedej bože vytvořit si s ním nějaký vztah, jak říkal Brumbál. Na to byla jeho nenávist k Jamesu Potterovi příliš velká a ten kluk je jeho přesnou kopií.

Pět minut po půlnoci se ozval třaskavý zvuk a kousek od Snapea se přemístil Mundungus Fletcher, aby ho vystřídal.

„Zdravíčko, Snape. Myslíš, že bys tu ještě tak půl hodinku vydržel? Mám rozjetý jeden kšeft v Šikmý a potřeboval bych to dojednat." Sneverus si myslel, že snad špatně slyší. Zůstat tu déle, než musí???

„Dungu, i kdybys mi nabídl půlku výnosu z prodeje, tak bych tu nezůstal ani o minutu déle. Navíc už máš asi tak 5 minut zpoždění a ty víš, jak nesnáším nedochvilnost. A v žádném případě ať tě ani nenapadne odsud odcházet. Divím se, že tě tady vůbec vidím, po tom loňském fiasku s mozkomory. Doufám, že jsi nezapomněl, jak to tehdy dopadlo." Severus toho chlapa neměl rád. Ale koho taky měl, že? Nikdy moc nepochopil, co dělá v Řádu, ale to už byla Brumbálova věc, koho přijal.

„Jasný, jasný. Žádnej strach. Zkusím tam zajít ještě ráno. Všecičko bude, jak má být. Tady si stoupnu a ani se nehnu," usmíval se připitoměle Fletcher.

No to bych chtěl vidět. Díkybohu už nemusím.

„Tak tedy poklidnou hlídku. Sbohem," rozloučil se Severus a s puknutím se přemístil k Bradavicím.

*****

Tu noc Harry opět přemýšlel o Voldemortovi a svém údělu. A taky o Siriusovi. A Cedrikovi. A o svých rodičích. Jaký má tohle všechno smysl? Kolik mrtvých ještě bude, než se s Voldemortem utká? No, utká, možná spíš jen setká. Moc nevěřil tomu, že by došlo k opravdovému souboji. Bude mrtvý dřív, než stačí vyslovit expelliarmus.

Jistě, první kouzlo, které by použil proti největšímu černokněžníkovi své doby, by bylo odzbrojující kouzlo, které se děti učí v druhém ročníku. Skutečně veliký posun od Turnaje tří kouzelnických škol. Tady jde vidět, že to bude vážně marný, pomyslel si hořce. Harryho sebevědomí bylo nulové. V tom zaklepala na okno sova. Harry hned poznal Ronova Papušíka. Převzal od něj dopis a malou sovu hned poslal pryč. Odhodil dopis na stůl. Ani ho neotevřel. Na Ronovy věčné otázky, jestli je v pořádku, jak se cítí a že si myslí, že pro něj jistě brzy přijedou, neměl náladu. Tu už ale postrádal delší dobu... Posadil se tradičně na okno a znovu přemýšlel.

Co asi Brumbál plánuje dál? Říkal, že už ho nebude držet od všech informací a že mu pomůže se připravit. Bude ho cvičit? Trénovat na boj s Voldemortem? Sám Brumbál? Nebo někdo jiný? Třeba nějaký slušný učitel obrany proti černé magii? Asi by bylo příliš takového očekávat – po té katastrofě z uplynulých let. Jen aby to nedopadlo tak tragicky jako nitrobrana se Snapem. Bože, toho chlapa nesnášel! Jak se tvářil, když jsem mu řekl o Siriusovi tehdy v kabinetě. Určitě je teď štěstím bez sebe, že je Sirius po smrti. A až umře ještě Harry, bude konečně spokojený. Žádný jiný Potter nebo Black už mu nebudou otravovat jeho mizernej život, pomyslel si při vzpomínce na nenáviděného profesora lektvarů.

Možná by se mohl vrátit Remus. Nebo by ho aspoň mohl soukromě učit. Ani mu nenapsal od Siriusovy smrti. Dřív jednou za čas psával. Možná ho taky nenávidí. Každý ví, že to byla celé jeho chyba. Určitě mu to vyčítá. Tohle pomyšlení nenáviděl. Byl to přeci Remus, poslední spojení se Siriusem a jeho rodiči. Nemůže ztratit i jeho. V tu chvíli ale uslyšel puknutí. Střídání stráží. Tak ať si to užijí. S tou myšlenkou slezl z okna a snaže se už na nic nemyslet, šel raději spát.

*****

Severus se do Zobí ulice vrátil ještě dvakrát. Ředitel mu naštěstí zase tolik hlídek nepřidělil. Jedna byla v noci, to Pottera viděl asi jen dvě hodiny v okně, než šel spát. A druhá byla odpoledne, kdy se objevil na dvě hodiny na zahradě, než začalo pršet, takže zase odešel do domu. Rezignovaný zachmuřený výraz mu však z tváře nezmizel.

Čtvrtá a zároveň poslední Severusova hlídka v Zobí ulici proběhla den před Harryho 16. narozeninami. Den poté, 31. července, se měl uskutečnit jeho přesun na Grimmauldovo náměstí. Ne že by datum Potterových narozenin snad Severus znal, ale slyšel o tom na ústředí tolikrát, že se to nedalo nepostřehnout. Weasleyovi navíc plánovali nějakou oslavu. Vzhledem k tomu, jak Potter vypadal, určitě po ničem jiném netoužil. Ne, nebude zřejmě dvakrát nadšený, i když kdo ví, možná se Severus plete. Nebude teď předstírat, že Pottera po 3 hlídkách důvěrně zná.

Ráno začínala Severusova hlídka už v 6 hodin. Střídal ten den Dedaluse Kopála. Vypadalo to, že Potter vstává v tu samou hodinu, protože chvíli po Snapeově přemístění se u něj v pokoji rozsvítilo. Připadalo mu to zvláštní – který student vstává o prázdninách tak časně? A do Pottera by to neřekl už vůbec.

Asi o čtvrt hodiny později se kluk ocitnul v kuchyni. Otevřel tam okno, takže ho bylo dobře vidět. Za chvíli už upíjel z hrnku, což Severusovi připomnělo, jak rád by si dal ještě jednu kávu. Dělal něco u linky, Severus netušil co, možná si chystal snídani. Nato se ale ozvala rána z rozbíjeného skla a Potter viditelně ztuhl. Když uslyšel vzápětí Vernonův řev, tušil Severus proč.