Harry Potter a Alternativy nenávisti

2. Hlídka

„Tak moment, moment. Co to na mě zkoušíte, Brumbále. Tohle jsou ty vaše skvělé zprávy? Chcete mi tady napovídat, že Lily byla moje sestra a já bych teď měl dělat strýčka tomu chudákovi Vyvolenému chlapci, který zrovna tak tragicky přišel - moment, jak jste to říkal? O posledního člověka, který mu zbyl? Ha! No ne, podívejte se, on má vlastně ještě strýčka! Jaká náhoda!? Jaké příhodné načasování!"

„Ujišťuji tě, že to je pravda. A vím to tři dny, hledal jsem vhodnou dobu, kdy ti to říct."

„A ta nastala teď? Úžasné. Skvělé. Prostě báječná zpráva. Ale jedno vám řeknu. Já - tomu - nevěřím! Ať jste si myslel cokoliv, tak já tomu arogantnímu, namyšlenému spratkovi, co si myslí, že je hrdina všech hrdinů a lepší než my ostatní, žádného strýčka dělat nebudu. Na to zapomeňte, Brumbále!" křičel už poslední slova profesor lektvarů.

„Pak budu muset trvat na genetickém lektvaru. Materiál si zajistíš sám, aby sis byl jistý, že se jedná skutečně o Harryho vlas – ten bude asi získat nejsnadnější, že?" Severus už měl toho vševědoucího ředitelova úsměvu plné zuby. Neřekl to snad jasně?

„Brumbále, vy jste mi asi nerozuměl. Toto téma je pro mě uzavřené!"

„Pro mě ne. Ten lektvar ti nařizuji přichystat. Máš čas do půlky srpna. Pokud tak neučiníš, udělám ho sám a výsledky sdělím Harrymu. Bude ti to takhle vyhovovat, Severusi?" Jmenovaný ztuhl a zúžil své tmavé oči, jež propalovaly Brumbála skrz na skrz.

„To neuděláte," pronesl pomalu.

„Pak předpokládám, že připravíš lektvar co nejdříve. Plánuji Harryho přivést na Grimmauldovo náměstí koncem července. Při vašich lekcích nitrobrany jistě přijdeš s Harrym do styku," sdělil Brumbál Severusovi informaci o společných prázdninových hodinách, jako by nic. Severusův vztek už neznal hranic.

„Výborně. Pěkně vymyšlené. Takže nitrobrana už o prázdninách. No to je tedy rychlost. Jak chcete. Díky za zkažené léto, nikdy nestálo za nic, ale letos to skutečně nemá obdoby." Sarkasmus ze Severuse přímo čišel. „Ještě nějaké příjemné zprávy? Nebo se už můžu jít zahrabat do hrobu?"

„Neber to tak tragicky, Severusi. Jsem si jistý, že až Harryho lépe poznáš, zjistíš, jak hluboce se v něm mýlíš. Ani jedna věc, kterou jsi tu o něm pronesl, není pravda."

„Prosím, ušetřete mě. Nemám v plánu se s ním lépe poznávat. I pokud genetický lektvar potvrdí, co říkáte, nic to na věci nezmění. A v žádném případě se to Potter nedozví, na tom prostě trvám."

„To už nechám na tobě, ale ten vztah by prospěl vám oběma-"

„Vztah? Jaký vztah? Mezi mnou a Potterem žádný vztah nikdy nebude!" nenechal Severus ani Brumbála domluvit.

„Jak myslíš. Myslím tedy, že jsem ti řekl, co jsem chtěl."

„To je dobře, tak tedy-"

„Vlastně, teď jsem si vzpomněl. Ještě něco jsem ti chtěl sdělit." Severus Snape měl neblahé tušení, že poslední informace bude jeho hřebíčkem do rakve. A nemýlil se. Když to uslyšel, jeho tragédie byla dokonána. „Přidal jsem tě na pár hodin týdně do hlídky v Zobí ulici. Harryho bezpečí je pro nás prioritou a neznám nikoho lepšího, kdo by se na ten úkol hodil. Jistě hlídku svou přítomností obohatíš. Dnes už nemusíš, ale zítra budeš střídat Tonksovou. Ve čtyři buď na ústředí."

Severus už neměl sílu ani odpovědět. S naprosto zničeným výrazem se otočil a bez rozloučení odešel. Jakmile byl z dohledu, Albus Brumbál zabořil ruku do pytlíku s citrónovými bonbóny a jeden si s úsměvem strčil do úst. Tohle půjde snadno, pomyslel si pobaveně...