3. Osamocení (Část 4.)

104 14 0
                                    

Chris

Knihovna chaty Washingtonů

23:19

Udělal jsem jeden krátký krok a vešel tak do místnosti. Byla téměř prázdná. Na pravé straně byl stůl. Nic víc tu nebylo. Na stole byla spousta různých předmětů...a dost prachu. Ten byl ostatně všude po místnosti. Asi tu nikdo dlouho nebyl.

Ze všech předmětů mě zaujal jen jeden. Fotka. Fotka, na které byly Hannah a Beth. Proč je tady jejich fotka? Pozvedl jsem obrázek ze stolu a pohlédl na postavy na něm. Beth měla na sobě jednoduché béžové tričko a Hannah černou halenku. Zdá se, že byla k foťáku nepatrně otočená bokem. Asi se pokoušela světu ukázat své motýlí tetování na pravé paži. Obě se usmívaly.

Jeden z rohů fotky byl trochu ohnutý, takže jsem mohl vidět, že druhá strana fotky byla z části červená. Opatrně jsem otočil fotku a zalapal po dechu.

"Whoa," odložil jsem fotku  zpět na stůl.

"Co?" ozvala se Ashley.

"Whoa...tohle je-" začal jsem velmi tiše.

"Cos našel?" zeptala se Ash znovu.

Ze zadní strany byl nápis. Krvavý nápis. Nápis napsaný krví. Krev ještě nebyla zcela zaschlá, takže tam nemohl být dlouho. Znovu jsem vzal fotku do ruky.

VEZMU JE A NECHÁM JE VYKRVÁCET JAKO PRASATA! ROZTRHÁM JEJICH KŮŽI! ZASRANEJCH 16 LET. 16 LET JSEM ČEKAL NA MALÉ SLADKÉ SESTŘIČKY HANNAH A BETH

Rychle jsem odešel z místnosti. 

"Ash, nechci tě děsit...ale podívej se na tohle," natáhl jsem k ní ruku s fotkou.

"CO? CHRISI, co to JE?" nepatrně odstoupila.

"Myslím, že by to mohlo být to, co ten duch chtěl, aby jsme našli," oznámil jsem jí.

"Ten důkaz?" zeptal se pochybovačně.

"Jo. Je to vzkaz," potvrdil jsem a Ashley vzala fotku z mé ruky, "Je to nějaká výhrůžka."

Její oči se rychle pohybovaly tam a zpět po vzkazu a následně se naplnily strachem. 

"Chrisi. To je vážné. Musíme okamžitě najít Joshe," vykřikla a vydala se pryč.

Vyšli jsme na chodbu a já si uvědomil, že nemáme, kam jít. Byly tu tři dveře. Z jedněch jsme právě přišli. Z druhých jsme vyšli po seanci. A třetí byly zamčené. Po krátkém rozmyšlení jsem se vydal do dveří číslo dva. Ashley najednou vykřikla a ukázala na dveře číslo tři. Ty zamčené dveře. Ty zamčené dveře, které se právě samovolně otvíraly.

"Co to bylo?" vyděšeně na mě pohlédla.

Změnil jsem směr a vydal se dveřmi číslo tři. Nemá cenu se vracet. Josh neměl kam jinam jít

"Myslíš, že někdo vážně pronásledoval Hannah a Beth?" zeptala se Ash opatrně.

"Pokud jo, tak by to věci dost zkomplikovalo," odpověděl jsem tiše.

Dveře číslo tři vedly do úzké chodby, která končila jen dalšími dveřmi. Za nimi byly dvě možné cesty. Ale jedna z nich byly vchodové dveře. A Josh nemohl být tak zoufalý, aby vyběhl ven. Tak opět zbývala jen jedna cesta.

"Takže, ummm...Pravě jsem si vzpomněl na něco, co jsem viděl dřív se Sam," otočil jsem se na Ashley.

"Co?" okamžitě se zastavila.

"Byl to plakát...hledanýho. Jak... western, chápeš?" pokusil jsem se jí objasnit situaci, "A Sam tvrdila, že měla fakt pocit, že ji někdo sledoval."

"Takže...takže co? Snažíš se říct, že je tady s námi na horách nějakej zločinec?" zeptala se pomalu.

"A taky jsme přece našli ten vzkaz," upozornil jsem ji.

"Chrisi, pokud je tohle způsob, jakým se snažíš, abych se cítila líp...Tak máš padáka," několikrát zamrkala a zavrtěla hlavou. Jako by se snažila zapomenout, co právě slyšela.

Najednou začaly na dveře napravo od Ashley dopadat opakované rány a ozval se výkřik. Joshův výkřik.

"Slyšíš to?" pohlédl jsem na Ash.

"To byl Josh," vykřikla a rozběhla se ke dveřím.

Rychle otevřela dveře a pohlédl dovnitř.

"JOSHI?!?" křičela.

Ve stejný moment ji někdo chytl za zápěstí a zatáhl dovnitř. Dveře se zavřely. Okamžitě jsem se rozběhl za ní. Dveře byly zamčené. Joshům křik utichl. Zato jsem teď mohl slyšet křičet Ashley.

Dveře se otevřely a já upadl na podlahu. Ashley ležela kousek ode mě. Očividně v bezvědomí. Pokusil jsem se zvednou ze země a dojít Ashliinu bezvládnému tělu. 

Najednou se přede mnou objeví člověk v masce a silně mě praští do spánku. 


Until DawnWhere stories live. Discover now