Star Wars: padlý jediové √

1.Obi-Wanův Sen

Skupina Jediů a vojáků přistáli na planetě Alderaan.Vojáci šli pomalu za jediema. Jeden vytáhnul přijímač.
Na hologramu byl kancléř. ,, Proveďte rozkaz 66," řekl.
,, Ano pane," odpověděl voják.

Dal pokin ostatním vojákům. Ti vytáhli pušky. Jediové se otočili.
Vojáci začali střílet.

Jediové vytáhli meče a odráželi střely. Vojáci zabili tři jedi. Zbytek začal utíkat. Vojáci je začali pronásledovat a neustále po nich stříleli. Jediové odráželi střely. Jeden padnul mrtvý k zemi. Jediové se dali znovu na útěk.

Doběhli ke svým lodím. Nasedli a vzlétli. Vojáci nastoupili do transportu. Transport vzlétl. Transportní lodě vypustily stíhačky a ty začaly pronásledovat jedie. Jediové se vyhýbali jejich střelám. Jediům se podařilo sestřelit 5 stíhaček. Stíhačky pokračovaly v pronásledování jediů. Jediové vypustili seismické nálože které zničili 3 stíhačky.

Jediové zapnuli hyper pohon a unikli stíhačkám. Asi za hodinu vylétli z hyper prostoru. Mířili k nějaké planetě.
Apak se obraz rozplynul.

***

Probudil jsem se. Ležel jsem ve své skrýši v horách na planetě Tatooine. Přemýšlel jsem. To co jsem viděl se odehrálo před rokem. Vstal jsem a připravil jsem si kávu. Oblékl jsem si na sebe svoji starou jediovskou róbu. U ní jsem našel dva světelné meče. Jeden patřil mě a druhý mému žáku Anakinovi Skywalkerovi.

Flashback:

Stál jsem na kamenném břehu u lávového jezera. Tato planeta se jmenuje Mustafar.
Můj padawan Anakin Skywalker se přidal na temnou stranu síly a já ho teď musím zabít.

Anakin stál na železné desce, která plula po lávě. Právě chtěl ke mě přeskočit na břeh a zasadit mi smrtelný úder. Zvolal jsem: ,, Anakine, ne!" ale on mě ignoroval. Vyskočil a já mu ve vzduchu usekl nohy a ruku. Spadl na břeh. Řval bolestí a v jeho očích byla nenávist. ,, Nenávidím tě!" řval. ,, Anakine," řekl jsem, ,,měl jsi obnovit rovnováhu síly, místo toho jsi jizničil!" ,, Byl jsi jako můj bratr," dokončil jsem větu: ,, Měl jsi pravdu, špatně jsem tě vycvičil!"
Vzal jsem mu meč a pomalu jsem odcházel. řval pořád za mnou: ,, Nenávidím tě!" Pamalu sjížděl po břehu do lávy. Snažil se držet vší silou své poslední končetiny: robotické ruky.

Nebylo mu to nic platné a začal hořet. Oheň mu sežehl šaty a vlasy. Nechtěl jsem se na něj dále dívat jak trpí a křičí bolestí.

Nastoupil jsem do lodi a odletěl.
****

Udělal jsem si jídlo a spolu s kávou jsem si ho dal na malý stolek.

Zdravím galaxii, tak tato první kapitola byla taková zpomínková. Za hvězdičky, shlédnutí a komenty budu rád!