Enthorta - válka se vrací

Přidejte se!

Fiend zmizel shánět nějaké ty lidi, doufám, že se vrátí. Na mě bylo sehnat zbraně. To zvládnu. Vzala jsem si pistol a vydala se do města. U zbytku kostela čekali dva chlapi se zbraněmi v rukou. Oběhla jsem je obloukem a schovala se za veliké, tmavé křoví. Vběhla jsem do skladu, kde byl nějaký chlap. Když si mě všimnul, namířil na mě pistol. Já jsem ve zmatku opětovně zamířila na něj a vystřelila. Svalil se k zemi. Teď jsem mohla použít větu *Byl jako duše bez těla*. Vyděsilo mě to. Vím, že to bylo buď já nebo on, ale je to poprvé co jsem někoho zabila. Vím, co by mi na to řekl Fiend *Nebuď tak měkká, měla by sis na to zvykat*. Ještě dneska ráno jsem nemohla ani slyšet jak ostatní umírají a teď mám sama zabíjet.

Vtrhla jsem do místnosti se zbraněmi. U vchodu hlídal další chlap, ale toho jsem tentokrát nemusela zabíjet, protože jsem tak nešikovná, že když jsem vešla do místnosti, uhodila jsem ho loktem a on se svalil k zemi. Aspoň, že jsem ho nezabila. Musím rychle vzít nějaké zbraně, než se ten chlap vzbudí.

V rohu jsem uviděla pět luků a několik šípů. Okamžitě jsem je společně s několika pistolemi vzala. Donesla jsem to vše do výcvikové haly a vrátila se tam ještě jednou. Ten chlap, kterého jsem praštila, ležel pořád na zemi. Vzala jsem několik větších pistolí a několik normálních. Vrátila jsem se tam naposledy pro několik šípů, ale ten chlap už byl vzhůru. Nastavil svou pistol proti mně a ve mně hrklo. Najednou jsem měla úplné okno. Nemohla jsem si vzpomenout nebo spíš se přesvědčit k tomu, abych vystřelila. Vzala jsem pistol a po tom chlapovi ji hodila. *Dobrá trefa* pochválila jsem sama sebe.

Nabrala jsem tolik šípů, kolik jsem jen unesla a vrátila jsme se zpátky do výcvikové budovy. Věci jsem odnesla do výcvikové místnosti. Do místnosti s postavovými terči (s malými terči) jsem odnesla pistole a do místnosti s velkými terči jsem přinesla luky a šípy. Vrátila jsem se zpátky do hlavní haly, kde už čekal Fied asi s dvaceti lidmi. „Páni, jak jsi to udělal?!" vypadlo ze mě v úžasu. „To víš, talent prde" jen, co dořekl tu větu, znovu se mi začal hnusit.

Představil mi všechmy ty lidi, ale já si stejně zapamatovala jen Jerryho, který nám bude chodit lovit a vařit.

„Takže, můžete se rozdělit na dvě skupiny. Jedna k terčům ve tvaru postav a druhá k terčům velkým" zařval tak hlasitě, až mi málem praskly bubínky. Dívala jsem se jak všichni odchází a přemýšlela co budu dělat, když v tom Fiend znovu zařval:„Pro tebe to platí taky prcku". No super, ironicky jsem zajásala v duchu. „A ty jako budeš dělat co?" dovolila jsem si být tak trochu drzá. „Já vás to budu všechno učit prde" ukázal na mě a hned potom mávl rukou ke dveřím s velkými terči na znamení toho, že už bych měla jít. „Super, už nejsem prcek. Teď jsem rovnou prd. To tam nic jinýho nemá?" stěžovala jsem si cestou ke dveřím. Rozhazovala jsem rukama a mluvila tak nahlas, že mě určitě slyšel.

Vzala jsem do ruky luk a šíp. Luk mám mnohem radši než pistoli. Taky mi to nejde, ale přijde mi to míň nebezpečné, což je ironie. Nasadila jsem šíp do tětivy a napla ho tak, že své zápěstí jsem měla přesně u svých rtů. Do místnosti přišel Fiend. Přistoupil k nějaké holce, která trénovala vedle mě. Stoupl si za ní, rukama jí objal a potom chytil její ruce. Navigoval jí tak co má dělat. Rozčílila jsem se a šíp vypustila. Letěl přesně asi dva milimetry nad Fiendovou hlavou.

„Můžeš mi říct, co to zase děláš nicko?" zuřivě šel ke mně, ale já byla snad ještě naštvanější než on. „Nicko? Jako vážně? Mimochodem, ty sis ničeho nevšiml? Nevidíš kolik zbraní jsem sem natahala?" udělala jsem své oblíbené gesto a rozhodila rukama. „Říkám ti jen tak, jak si zasloužíš. A co se těch zbraní týče, nařídil jsem ti to. Beru to jako samozdřejmost. Ani jsem si toho nevšiml. Kdyby jsi to udělala sama od sebe, to by bylo něco jiného. " odvětil s klidem.

A dost. Těsně před ním jsem se otočila a chtěla odejít do pokoje. „Hej, počkej" zařval na mě tak jako já na něj předtím. „Myslíš si, že tě nechám odejít jen tak?" pokračoval ve svém proslovu. No už si mě pro dnešek zničil dost, říkala jsem si sama pro sebe. „Pojď do vedlejší místnosti a vy ostatní pojďte taky. Nicka si zaslouží trest." dokončil proslov a přesunul se do mistnosti s žíněnkou. „Co tady děláme?" zeptala jsem se nechápavě. „Chci, aby jsi byla za svoje jednání potrestaná, ale nejsme takovej abych mlátil holku, takže tady Luci, si s tebou poměří síly. Běžte na žíněnku." když skončil se svým dlouhým povídáním, uviděla jsem tu dívku, kterou Fiend učil střílet. Tu dívku, kvůli které jsme na Fienda vystřelila. Byla o hlavu vyšší než já a byla i jednou tak větší, co se týče šířky. Stála jsem tam a čekala, až se nade mnou třeba slituje. Ale to se nestalo. Hned po první ráně jsem ležela na zemi a bolestí jsem se držela za břicho. „Prosím, vzdávám se" zaječela jsem ze všech svých zbylých sil. Fiend, ale jen zakroutil hlavou. „Ale, ale, nicka se nám vzdává?" začal se strašně smát. Podal mi ruku, ale když jsem ji přijala, cukl s ní a já se rázem znovu rozplácla na žíněnku. „Nemůžu se dívat na to, jak jsi nemožná" zamumlal a odešel.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. ❤