Enthorta - válka se vrací

Naučím tě to, prcku

Vešli jsme dovnitř a já byla v šoku. Tak starý barák a vypadal stále dobře. „Nic se opravovat nebude. Je to tu super" štouchla jsem do Fienda. Byly tu tři místnosti určené pro výcvik a jedna velká hlavní hala. Jedna místnost byla úplně prázdná, jen na zemi ležela tlustá žíněnka. Ve druhé mistnosti byly terče postav a v poslední výcvikové místnosti bylynormální velké terče. Dále se tu nacházely dvě místnosti s dvaceti postelemi. Jedna místnost s jednou velkou postelí a jedna velká jídelna. „A co jako budeme jíst pane chytrý?" věnovala jsem mu pohled typu *teď ukaž co umíš*. „Všechno ti vysvětlím" mrkl na mě a šel do výcvikové místnosti s terčemi ve tvaru postav. „Vytáhni si pistol.!" nařídil mi a já ho poslechla. „Zamiř na terč a vystřel" přikázal mi znovu. Zvedla jsem pistol před sebe a vystřelila. Rána šla úplně někam mimo a Fiend se začal smát. „ Nemá to s tebou cenu. Radši by jsi měla jít pryč. Najdu si někoho lepšího" po svém proslovu se otočil a zamířil ke dveřím. „Stůj!" zakřičela jsem přes celou místnost. Zvedla jsem ruce s pistolí před sebe, zamířila a vystřelila. Trefila jsem se přesně tam, kam jsem chtěla. Náboj se provrtal do zdi, asi pět centimetrů nad Fiendovou hlavou. „Seš normální?" zařval na mě z plných plic. „Myslím, že jo" řekla jsem klidně. „Chci abys mě učil. Nevzdávej to se mnou... prosím" poprosila jsem ho tak potichuju, že to snad ani neslyšel. „Nepros, to dělají jen srabové" dokončil větu a vydal se ke mně.

Stoupl si za mě a chytl pistol přesně v tom samém místě kde jsem měla ruce.
„Musíš mít rovnou mušku" zašeptal mi do ucha. „Nevím co to znamená!" ještě než jsem to rozčíleně dořekla, odstoupila jsem od Frienda, otočila jsem se směrem k němu a pistol namířila do země. „Tak s tebou to bude ještě na dlouho" zakroutil hlavou a opět se chystal odejít. „Hej! Tak mi aspoň řekni, co ta rovná muška znamená!" zařvala jsem na něj. Chová se ke mně jako k malé holce, co nic nedokáže. „Musíš mít všechno v jedné rovině" zakřičel na poslední chvíli, bez toho aniž by mi věnovala aspoň krátký pohled. To mi to teda vysvětlil. Už je i to mnohem jasnější, řekla jsme si sama pro sebe ironicky.
Ale já se nevzdám, zvládnu to!

Z pohledu Fienda:
Nechal jsem jí tam, ať to zkouší. Pokud něco chce, musí si to zasloužit. Já jsem šel zatím obstarat nějaké jídlo. Vzal jsem svou pistol a vydal se do kuchyně společnosti Corponates. Proplížil jsem se dovnitř a vzal zásoby jídla tak na tři dny. Výcvikový barák jsem našel docela rychle. Vešel jsem do kuchyně a vysypal všechno jídlo na stůl. Slyšel jsem rány, které vycházely z výcvikové místnosti. Ona se jen tak nevzdává a to se mi líbí.

Z pohledu Alice:
Takovou dobu jsem trénovala, už mi to celkem jde. Mířila jsme na terč, když v tom jsem uslyšela kroky. Nechala jsem se rozhodit a vystřelila úplně mimo. „Děláš si srandu? Takovou dobu trénuješ a pořád nic?" nahodil nechápající výraz. „Pořád nic? Tak sleduj!" řekla jsme odhodlaně. Vzala jsem pistoli, koncentrovala se na cíl a vystřelila. „Trefa do černého" zařvala jsem na Fienda a vítězně zvedla obě ruce. „To byla náhoda" sdělil mi větu, která mě vyprovokovala. „Tak si dáme boj?" zeptala jsem se s hromadou adrenalinu v krvi. „Tak fajn, stejně mě niky neporazíš" zasmál se a přistoupil ke mně. „Každý máme dvě rány. Jako holka máš přednost." snažil se být šarmantní, ale já věděla, že mu šlo jen o to, aby mě mohl znervóznit. Zamířila jsem tak jako předtím, ale má rána šla stejně úplně mimo. Fiend se zasmál a pozvedl svou pistol. Vypadalo to jako by ani nemířil. Prostě jen vystřelil a trefil se přímo do středu. Šibalsky se zasmál a ve mně se začala vařit krev. Tentokrát jsem zkusila jeho taktiku, ale stejně jsem terč úplně míjela. Fiend se zase okamžitě trefil. Dřív než stačil něco říct, jsem ze sebe vyhrkla: „Nic neříkej. Jsi kluk. Máš to jednodušší, ale já to zvládnu!".

„Jasně, že jo" zasmál se Fiend a šel ke mně. „Pojď si vzít něco k jídlu prcku, řeknu ti svůj plán" mávl na mě svou velkou rukou a zašel do jídelny. „Kde jsi to vzal?" vyvalila jsem na něj oči. „Neptej se a jez" přikázal mi, asi to vzal na nějakém tajném místě, uvažovala jsem naivně. „Až se najíš, půjdeme zpatky do města...!" oznámil mi.„Jsi blázen?" přerušila jsem ho, ale on v klidu pokračoval: „Neskákej mi do řeči. Ve městě najdeme lidi jako jsme my nebo spíš lidi jako jsem já..." znovu jsem ho přerušila:„Co tím jako myslíš? Přestaň mě urážet!" vyjekla jsem. „Fajn a ty mě přestaň přerušovat prcku! Ve městě najdeme lidi, jako jsme MY. Lidi, kteří chtějí utéct, ale zároveň se pomstít společnosti Corponates. Obnovíme výcvikové centrum. Naučíme je jak bojovat a postavíme se společnosti Corponates. Ty seženeš zbraně a já lidi". dokončil svůj proslov, který se mi docela zalíbil.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. ❤