Všude temno. V každém rohu, v každém zákoutí, v každém centimetru mého těla. Cítím déšť, ten vlhký a studený déšť. Kape po mě, cítím, že asi za chvíli prochladnu.
"Slečno, jste v pořádku? Nepotřebujete sanitku?" Zeptal se mužský starší hlas, byl slyšet jemný náznak strachu.
"Ne, jen se rů celá pomlácená válím po zemi, abych si mohla v klidu vyšívat obrázky z Natural Geographics" řekla jsem polohlasně a ironicky, abych odlehčila situaci.
"Máte smysl pro humor i v této situaci, budete asi velice silná osoba" neviděla jsem ani jeho barvu pleti natož obličej, ale instinkt mi napovídal, že se usmál. Pomalu mne chytl za ramena a snažil se zvednout ze země, to bezvládné promrzlé tělo. Myslela jsem, že za chvíli chcípnu. I kdyby mě ten "Pan Neznámý" odvedl někam do sklepa a byla jeho sexuální otrokyně, bylo by mi lépe než venku.
"Držíte se?" Zeptal se zájmem jako když bych mu nabízela nějaký levný nože. Ale to v tu chvíli mi bylo jedno. Chtěla jsem spát. Tolik jsem chtěla spát. Sklep to nebyl, ale hezký moderní byt, možná byl moderní, nevnímala jsem to. Únavou jsem omdlela.
Ráno, nebo aspoň jsem to tak vnímala. Kdo ví, kolik bylo hodin. Ležela jsem v posteli minimálně pro tři lidi. Byla obrovská! A tak pohodlná. Cítila jsem slaninu, wafle a teplé ovoce! Ale nešlo vstát, unavenost vyhrává na plné čáře. Slyším kroky, jemné dupání, elegantní a souměrné. Otevřeli se dveře a vykoukla tvář co mne zachránila od prochladnutí a možná i smrtí. Přinesl snídani, taková nádherná, jak z tich luxusních hotelů na obrázku, když vám podstrkávají ty malé brožurky. Položil mi je na klín a usmál se. Vážně, nikdy jsem krásnější úsměv neviděla. Byl menší postavy, ale ne zase prťous, spíše o trochu menší, ale ty svaly! Ramena tak široká, aby vás kdykoliv objal a vy jste cítili ten náboj a bezpečí.
Usmál se.
"Na co tak koukáte?"
Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem na něj čuměla jak na svatý obrázek.
"Na nic, a kolik Vám je?"
"24"
"Mě je 23, co kdybychom si tykali? Ležím v tvoji posteli. Nosíš mi snídani, chováme se jak šťastný pár a ty mi vykáš" usmála jsem se.
"23? Tak jsem si myslel, že mám co dočinění s třicetipětiletou seschlou bábu, promiňte, teda sorry vole! Tak si dej to žrádlo kotě, abys neměla emo schýzy #Peace Bro!"
No nikdy jsem se tak nezasmála, to musím uznat.
