Secret •Martin•MenT•Kovy•

2

Po škole mě Martin doprovodil domů. Říkal mi že bydlí kousek ode mě. Rozloučili jsme se a já šla domů.

,,Tak co škola?" zeptala se mě máma hned co jsme vešla do domu. ,,Super. Jako vždy" dodala jsem s úsměvem a šla do svého pokoje.

Chvíli jsem byla na počítači a pak mi došla žádost na facebooku. Byla od Martina. Ihned jsem ji přijala a on mi napsal.

M: Čauu :D

E: ahoj :D

M: co právě teď děláš?

E: Nic zajímavého. :/

M: Tak to jsme na tom stejně. Nechceš jít ven?

E: jasně. Stavíš se?

M: Budu tam za deset minut.

Dál jsem neodepisovala a šla se převléct. Dala jsem si na sebe teplejší oblečení, jelikož je venku pořád zima.

,,Jdu ven!" zavolala jsem na rodiče z chodby. ,,Ty jdeš ven?" zeptala se nevěřícně mamka. ,,A s kým?" zeptala se.
,,s kamarádem. Je u nás ve třídě nový" oblékla jsem si bundu a někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře a vyšla ven. Byl to Martin. Jak nečekané.

,,Tak kam půjdeme?" zeptala jsem se ho.
,,Hele já jsem v téhle části Prahy tak trochu novej. Je to na tobě"

Chvíli jsem přemýšlela a pak jsme vyrazili do parku. Chodím tam nejraději.

Po cestě bylo chvíli ticho. Pro mě nebylo trapné. Celou dobu jsem totiž přemýšlela. O všem možném. Popravdě jsem si myslela že Martin bude jako ostatní. Že ho ani nebudu zajímat a promluví na mě jen tehdy kdy bude v hodině něco potřebovat. Ale on takový není. Naopak.

Došli jsme na místo a chvíli se jen procházeli a u toho se bavili. Je s ním fakt sranda. Je to taková bláznivý kluk. Moc jsem si to s ním venku užila. Bylo už devět a my jsme šli domů. Opět mě doprovodil. U domu jsme se ještě chvíli zastavili a povídali si.

,,Tak ahoj" Objal mě. Nečekala jsem to ale objala jsem ho taky. ,,Ahoj" Šla jsem do domu a zavřela dveře.

Šla jsem se umýt a pak hned lehnout. Chvíli jsem přemýšlela nad dneškem. Žeby konečně někdo kdo se se mnou hodlá normálně bavit?

Jen aby nezměnil názor.

(349)