Kouzelné království

1.

BEN

Katalog byl od Rosen's, Ltd. Byla to Vánoční kniha přání, kterou obchodní dům každoročně vydával. Byl adresován Annii. Ben Holiday stál jako opařený před dopisní schránkou a oči mu klouzaly od vesele vyzdobené obálky ke štítku se jménem jeho mrtvé ženy. Vstupní hala chicagského věžáku byla podivně klidná a prázdná; venku vrcholila pozdně odpolední dopravní špička a pomalu se stmívalo. V hale byl jen vrátný Ben. Venku, za prosklenými stěnami, které tvořily vchod do budovy, vál dolů po Michigan Avenue ostrý podzimní vítr a šeptal o nadcházející zimě.
Přejel prstem po hladkém povrchu Knihy přání. Annie milovala nákupy, i ty podle katalogů. Rosen's byl jeden z jejích nejoblíbenějších obchodů.
Najednou se mu oči zalily slzami. Ještě pořád se nepřenesl přes její smrt, i když uběhly už dva roky. Někdy si myslel, že se mu to jenom zdá-že až přijde přijde domů, Annie na něj bude pořád čekat.
Zhluboka se nadechl a potlačil city, které ho ochromily, když spatřil její jméno na obálce. Bylo to hloupé, že se takhle cítil. Nic mu jí nemůže vrátit. Nic nemůže změnit to, co se stalo.
Zvedl oči a zadíval se do tmavého čtverce prázdné schránky. Vzpomněl si, jak se cítil, když se dozvěděl, že byla zabita. Zrovna se vrátil od soudu, z předběžného líčení v případu Microlab se starým Wilsonem Frinkem a jeho syny. Ben byl ve své kanceláři a přemýšlel, jak přesvědčit svého oponenta, právníka Batese, že Benův poslední návrh na urovnání bude výhodný pro všechny, když zazvonil telefon. Annie měla nehodu na Kennedyho ulici. Je v nemocnici Sv. Judy v kritickém stavu. Mohl by okamžitě přijet...?
Zavrtěl hlavou. Pořád slyšel doktorův hlas, který mu sděloval, co se stalo. Ten hlas byl tak klidný a vyrovnaný. Hned věděl, že Annie umírá. Věděl to okamžitě. Když se dostal do nemocnice, byla už mrtvá. Dítě bylo také mrtvé. Byla teprve ve třetím měsíci.

"Pane Holidayi?"
Rychle se rozhlédl, hlas ho vylekal. Vrátný George ho pozoroval zpoza stolu.
"Je všechno v pořádku, pane?"
Přikývl a přinutil se krátce zasmát. "Ano-jen jsem si na něco vzpomněl."
Zavřel schránku, všechno kromě katalogu strčil do kapsy a s Knihou přání v obou rukou se vydal směrem k výtahu. Nechtěl, aby byl přistižen takhle vyvedený z rovnováhy. Asi to bylo tím, že byl právníkem.
"Venku je chladno," prohlásil George a zahleděl se do šedivé ulice. "Asi bude tuhá zima. Říká se, že bude hodně sněhu. Jako před pár lety."
"Vypadá to tak." Ben ho sotva slyšel, protože se zrovna znovu zadíval na katalog. Annie milovala Vánoční knihu přání. Vždycky mu předčítala imzeráty na ty nejbizardnější věci. Vymýšlela si historky o lidech, kteří by si něco takového koupili.
Přivolal výtah a dveře se okamžitě otevřely. "Hezký večer, pane," zavolal za ním George.
Vyjel výtahem do svého ateliérového bytu, setřásl kabát a s katalogem v ruce vešel do hlavního pokoje. Stíny už zahalily nábytek a pokropily koberce a stěny, ale Ben nechal světla zhasnutá a bez pohybu zůstal stát před okny, za kterými byly vidět ostatní budovy města pod ním.
Trávíme tolik času o samotě, pomylsel si. Není to zvláštní?