Light Inside You | CZ

1. kapitola

Clarke naskočila do auta, rychle nastartovala a vmžiku byla ve víru města. Bylo jí jedno, že právě porušila několik dopravních předpisů, hlavou jí běželo jedinné: Hlavně abych nepřišla pozdě. Clarke se chystala na jednu z přednášek, které ji nyní budou doprovázet po celý rok, stejně jako další studenty, kteří se nedostali na jejich vysněnou vysokou školu. Možná je mohly přednášky lépe připravit, nebo jen chtěli prostě zabít čas, než si začít hledat nějakou brigádu. Ostatně bylo hezké, že tohle místní univerzita pořádá pravidelně, jen Clarke nikdy netušila, že tam bude patřit také. Její otec ředitel univerzity, matka doktorka, a Clarke? Ta se ani nedostane na vysokou. Hold to ten rok nějak musí přetrpět.

Bože, zácpa! To jsem si mohla myslet! Clarke byla doslova vytočená, zbývalo jen deset minut do zahájení kurzu. Když už se jí konečně podařilo dostat k budově, nemohla zaparkovat. Tohle se snad může stát jen mně! Nakonec ale přece jen našla parkovací místo a vmžiku už byla uvnitř budovy.

„Tak doufám, že jsme všichni a můžemě úspěšně zahájit první přednášku." Promluvil před početné publikum profesor. V tom do auly vběhla Clarke celá udýchaná. „Áh, slečka Griffinová. To, že váš otec je ředitel, neznamená, že si můžete na přednášky chodit kdy chcete! Ať už se to neopakuje!"

„Omouvám se, nemohla jsem zaparkovat." Odvětila Clarke a hodila na profesora omluvný pohled. Položila na katedru papíry, které byly požadovány, a na vybídku profesora se odebrala mezi studenty do publika. Všimla si mávajícho Finna, který jí držel místo, tak se posadila vedle něj. Finn byl její dobrý kamarád, pohodář, kterému bylo jedno, že na vysokou nedostal. Znali se už od školky, byli téměř nerozluční. Finn doufal, že to bude navždy, Clarke si tím ale jistá nebyla.

Přednášející začal mluvit něco o vysokých školách, nikdo moc neposlouchal. Clarke bylo jasné, že všichni sem chodí jen z nudy, stejně jako ona. Mezi studenti spatřila několik známých tváří, ale s nikým se nikdy nebavila tolik jako s Finnem. Poznala několik spolužaček, které zajímala jen móda a líčení. Namachrované borce, kteří doufali, že sbalí každou holku na své vypracované tělo. Znuděné studenty, které škola nijak netížila. A pak tu byl on. Bellamy Blake. Někdo, koho by tu Clarke vůbec nečekala.Bellamy byl spíš samotář, ne zrovna výřečný typ. Když byl malý byl hodně problémový a často se pral s ostatními, ale to se časem změnilo, protože mu zemřeli rodiče a tak se uzavřel do sebe. Na venek působil sebejistě a odháněl od sebe každého, kdo se s ním chtěl dát do řeči, ale uvnitř byl tím, kdo utrpěl velkou bolest. O Bellamym toho nikdo moc nevěděl. Každá dívka se na něj dívala zasněným pohledem, každý kluk spíš tím odstrašujícím. Ale Clarke se na nej dívala jinak než ostatní. Neznala ho, nemohla posoudit jaký doopravdy je, proto se na něj dívala očima, které dokazovaly, že by ho chtěla poznat. Měla pochopení, pro někoho takového, jako byl Bellamy. Možná právě proto, že sama se cítila opovrhovanou.