Pošeptej mi ho do ucha,
kdo neví ho je netucha,
nech si ho raději pro sebe,
ať nehledíš potom na nebe,
s očima plných slz,
že znaji tě skrz na skrz.
Oni ho hned vyzradí,
a vysmějou se ti,
a tajemství ti nahradí,
levnými drby.
Jenom tvá zlatá ovečka,
může tohle znát,
ostatní až zjistí to,
budou na Tě srát.
A ta tvoje ovečka,
svůj kožich Ti dá,
zlatou srst co nosila,
asi každý zná.
A to tvoje tajemství,
je jak ovečka,
když ho někdo vyzdradí,
chudák něžná maličká,
skončí v břiše vlka.
Něco malo na zamyšlení...
YOU ARE READING
Citlivá Slova
PoetryTohle jsou jednoduché básně o čemkoliv co mě napadlo. Jsou v nich mé vnitřní pocity a nejtemnější nevyslovené touhy, doufám, že se vám to bude líbit, příjemné čtení.
