Bradfordská střední II

~4~

Alex

Probouzím se. Do zad mě tlačí nepříjemně tvrdá matrace, kolem hlavy mi cosi pípá a do nosu mi proudí dobře známá vůně.
Cítím, jak se mi do očí derou slzy. Smysl mě šálí, co by tu dělal... V noci... Doktorovo: „Slečno Horan, Alex, prosím... Pochop, že on sám je zničený, musí se vyspat. Pak ho k tobě pustím. Ale i ty máš teď spát." Mi přišlo necitelné.

Sotva jsem se probrala, skláněla se nade mnou žena v modrém. Hladila mě ve vlasech, něco křikla k někomu, na koho jsem neviděla. Měla v očích něhu, takovou tu mateřskou. Problesklo mi hlavou, že každý, kdo se tu vzbudí, má jistě pocit bezpečí, ale já ho neměla. Chtěla jsem mít nad sebou Zayna. Vidět jeho oči, slyšel vysvětlení od něj, co tu dělám a co maličké.

Dlaní jsem si přejela přes břicho, které bylo ukryté pod obvazy. S bušícím srdcem, jsem hleděla do tváře doktora, který nahradil sestru.

Tichý rozhovor, začal nevinně. Jak mi je, jak se cítím, jestli mě něco bolí. Pak se mi posadil n okraj lůžka a s pohledem upíchnutým, do mých očí, se ptal, co všechno si pamatuju.
Při popisování scény, která se stala u doktorky, mi tekly slzy, on mi podal ubrousek a trpělivě čekal, než budu schopná dál mluvit.
Moje paměť končila ve chvíli, kdy mi z břicha trčel jen kus rukojetě skalpelu a Zayn hlasitě zařval. Pak tma.

„Je v pořádku?" Zašeptala jsem a znovu přiložila dlaně na bříško. „Je v pořádku, že ano?" „Je mi to líto. Je mi to opravdu, velmi líto, ale o miminko jste přišla." „Cože?" „Nemohli jsme nic dělat." Neslyším slova, dívám se, jak pohybuje ústy. Vysvětluje co, jak a proč.

„Chci Zayna. Zavolejte ho, prosím." „Slečno Horan, Alex, prosím... Pochop, že on sám je zničený, musí se vyspat. Pak ho k tobě pustím. Ale i ty máš teď spát." Odešel. Prostě odešel a nechal mě tam v slzách, zničenou, s pocitem, že tohle bolí víc, než cokoliv na světě.

Zpod víček mi utíkají slzy a někdo je stírá.

„Lásko?" „Zayne?" Otevřu oči a setkám se s jeho. Sklání se nade mnou, rty se mu třesou, v očích má slzy a bolest. „Lex..." Skloní se ještě níž a váhavě mi přejede rty přes tvář. „Zayne..." Ruce mi vystřelí, omotám mu je kolem krku a i když šeptá, že do postele nesmí, lehne si ke mně.
Jeho paže mi nahradí polštář a s druhou dlaní, se setkám na svém břiše. „Nechci - nechci tomu věřit." Překryje mou dlaň svojí a chvíli mlčí.

„Mrzí mě to. Nemělo se to stát." „Copak za to ty můžeš?" „Měl jsem něco udělat." Zavrtím hlavou, on přivře oči a zachytí mou dlaň, na jeho tváři.
„Přišli jsme o dítě, nikdy to nepřestane bolet. V jedné chvíli, jsme si o tom povídali, já se těšil. Představa, jak držím v rukou naše dítě, mazlím se s ním, držím ho za ručky a učím ho chodit... Lex... Já vím, že tebe to bolí jinak, mělo v tobě růst... Ale mně to strašně bolí. Chci vrátit čas." Nevím, co odpovědět. Syknu, když se otočím na bok a přitisknu se k němu. Zadržuju pláč, který stejně propukne. Hladí mě, tiskne k sobě a šeptá, že mě miluje, sám pláče a ukazuje mi zranitelnost.
Usnu mu v náruči a když se vzbudím, je pryč. Místo toho mi v nohách postele stojí doktorka. Drží papíry o mně, čte si je, pokyvuje hlavou a když spatří, že jsem vzhůru, usměje se. Ale... Ve mně to vyvolá reakci, kterou nečekala.

Hystericky zaječím a zběsile se vytahuju do sedu.

„Uklidněte se! Slečno!" „Co se děje?!" Rozrhne se plenta, ukáže se sestra a nechápavě na mě civí. „Já nevím, probrala se a začala křičet! Slečno Horan!" Otáčí se ke mně doktorka, udělá dva kroky a můj jekot zesílí. Další tělo proběhne plentou.

„Alex!" „Pane, o něco jsem vás požádala!" Zayn doktorku ignoruje a vtahuje mě do své náruče. „Uklidni se, je to dobré. To není ona!" Přes jeho rameno, střelím pohledem k doktorce. Další sestra zavolala doktora a ten polohlasem pronáší k doktorce, že mu nedošlo, jaká je podoba mezi ní a doktorkou, která mě napadla.

Po několika dalších minutách a Zaynově příslibu, že tu zůstane se mnou, dovolím doktorce, aby se mohla přiblížit a ptát se. Když mi dělají převaz, Zayn má v očích slzy, já si na břicho díky doktorovi nevidím.

„Vypadá to hrozně?" „Ne, máš nádherný tělo jen... Bolí to, když vím, že moje dítě tam už není." Sklonil se s úsměvem i slzami v očích. Kývnu a odvrátím od něj tvář. Nenutí mě, abych se na něj dívala, ale znovu mi vleze do postele a jen mě drží.

Další den, kdy ačkoliv doktoři byli proti, jsem ležela na standardu, kde Zayn mohl být se mnou bez řečí personálu.
Krátce po snídani, se ve dveřích zjevil Marcus.

„Volal mi to táta, Zayne. Mrzí mě to, velmi. Vzal jsem si to na starost, slibuju, že ona vám už neublíží a její praxe doktorky skončí. Myslím, že ji možná zařídíme celu někde poblíž jejího manžela a syna. Alex, musím si tě vyzpovídat. I tebe, hochu."

Když odejde, jsem znovu ubrečená. Bolí, když o tom mluvím a slyšet Zayna a zjistit, jaké on měl pocity, co přitom cítil a co se dělo, když jsem omdlela...

„Já už nikomu nedovolím, aby ti ublížil. Mrzí mě, co všechno jsem dopustil." „Zayne! Tys nic neudělal! Za nic, co se stalo, nemůžeš." „Ne? Dal jsem Ashtonovi možnost, aby ti ublížil, sám jsem ti ublížil. Teď ti ublížil někdo, od koho to nečekáš, protože má lidem pomáhat. Co se stane teď? Nedopatřením tě zabiju?" „Zayne!" Trhne s sebou a obrátí se od okna. „Máš ležet!"
„A ty mě máš držet v náručí. Jen držet... Zaynie, co to povídáš? Za nic, co se stalo, ty nemůžeš! Za nic... Já ti nic nevyčítám. Tohle bolí," Přiložím si jeho dlaň na bříško. „Moc to bolí. Bolí to nás oba, ale není to tvoje vina. Jestli si to má někdo vyčítat, tak já. Mohla jsem tam dát ruce, pokusit se ji vyhnout... Zayne, já to dovolila, já si to vyčítám. Ale ty nemůžeš za nic."

„To myslíš vážně?! Mohl jsem přijít i o tebe! Tohle už nikdy neříkej." „Tak ty přestaň říkat, že za to můžeš. Já... Chci teď vědět jednu věc." „Jakou?" „Změní to něco? Máš-máš mě pořád rád? Já o tebe nechci přijít." „Miluju tě! Vždycky tě budu milovat! Nic to nikdy nezmění, ani toto... Lex, jsi moje všechno, nemám nic, když nemám tebe. Tohle mě nikdy nedonutí, se tě vzdát. Potřebujeme se, jen spolu to zvládneme."

„Chci odtud, chci být jenom s tebou. Daleko od všech a všeho." „Budu tady s tebou, ještě tu musíš být. Pak vypadneme." „Kam?" „Na chatu, nebo tam, kam chceš. Budeme jenom spolu."