Love Again [DOKONČENO]

Soud

"Já jsem to nedostala Justine." Vyslovila jsem a bála se jeho reakce. "Takže bys mohla být těhotná?" Přikývla jsem. V jeho obličeji jsem nepoznala žádnou emoci. Chtěl si mě vzít, ale o dítěti jsme se nikdy nebavili. Vím jak jsme se pohádali když zjistil, že jsem mu zatajila že jsem potratila. On vstal a přešel ke mě. Chytl mě za boky a přitáhl k sobě. "Pokud jsi těhotná tak se postarám o to aby jsi znovu nepotratila." Usmál se na mě. "Chci si tě vzít a s dítětem budeme moct konečně být šťastná rodina." Usmála jsem se a objala ho. "Sjedem k doktorovi ať máme jasno dobře?" Přikývla jsem. Oblékla jsem se a vydala se do auta za Justinem.

Ležela jsem na lehátku u gynekologa, který mi zrovna dělal utrazvuk břicha. Byla jsem tak nervózní. "Tak doktore?" Zeptala jsem se ho když mi podal papírovou utěrku na otření gelu. "No mám pro vás zprávu, ale nevím jestli bude dobrá mebo špatná." Přikývla jsem a řekla ať mi to řekne. "Je mi to líto slečno Smith, ale byl to jen planý poplach. Pravidelnost se nejspíše zpoždila kvůli stresu." Úsměv mi z tváře opadl. Nejsem těhotná. Nebudeme mít s Justinem miminko. "Děkuju pane doktore." Vyšla jsem z ordinace a Justin hned vstal a přešel ke mě. "Tak co?" Zavrtěla jsem hlavou, ale on mě i přes to objal. "Byl to jen planý poplach." Rozbrečela jsem se. Tolik jsem chtěla miminko. "To nevadí lásko. Vyjde nám to neboj." Hladil mě po zádech. "Co když už nebudu mít nikdy děti? Kvůli tomu v Africe?" Zeptala jsem se, protože teď to byli hrozné obavy. "Neboj všechno bude v pořádku." Chlácholil mě. Přikývla jsem a rozbrečela se ještě víc. "Mrzí mě to Justine." Zavzlykala jsem mu do ramene. "Nemusí tě nic mrzet lásko. Jednou miminko mít budeme." Vzal mě na ruce a nesl ven z nemocnice. Měla jsem obličej schovaný v jeho hrudi a ruce za krkem. Posadil mě do auta a pomohl mi zapnout pás.

Zastavili jsme před domem a já otupěle vylezla. Oči jsem měla ještě rudé od pláče. "Co se stalo?" Zeptal se Ren, který s Emily stál před naším vchodem. "Byl to planý poplach." Řekla jsem, ale ani jeden mi nerozumněl. "Mysleli jsme že je těhotná. Bohužel není. Niff to, ale vzalo víc než mě. Myslím že na mě to dolehne v noci." Řekl Justin a já přikývla. "To mě mrzí ségra." Přišla ke mě Emily a objala mě.

Asi by jste rádi věděli jak to s ní vypadá že? Má za sebou už tři operace. A to dvě kontíku a nosu. Kotník měla zlomenej špatně takže ji museli operovat na dvakrát. Už ale může chodit a to jsem ráda. Za dva týdny má další operaci. Budou ji operovat klíční kost. Tolik mě trápí že moje malá sestřička toho musela protrpět tolik. Ani já s Renem jsme toho tolik nemuseli zvládat. Od Rena vím, že každou noc má noční můry. Občas u nás přespí aby jsem ji mohla být na blízku.

"Bolí tě něco?" Zeptal jsem se jí když se odtáhla. "Ani ne. Jen trochu kotník, ale doktor říkal že mě může občas bolet." Jen jsem přikývla a usmála se. "Proč jste vlastně přijeli Rene?" Zeptal se Justin. "Otec má soud. Musíme tam všichni." Koukla jsem na Justina a ten mi ztiskl ruku. "Můžeš jet taky Justine." Usmála jsem se. "Pojedu. Musím tam pro ni být." Nasedli jsme do Renova auta a on vyjel směr budova soudu.

Seděla jsem na místě pro svědky a klepala se. Justin sem se mnou nemohl. "Takže slečno Smith teď mi odpovíte na pár otázek." Přikývla jsem. "Ublížil vám někdy váš otec?" Zeptala se na první otázku. "Ano." Odpověděla jsem.

"Skončila jste někdy kvůli otci v nemocnici?" Další otázka.

"Ano." Jednoduchá odpověď.

"Můžete nám říct co všechno vám otec provedl?" Tohle už bude těžší.

"Mlátil mě. Kopal do mě. Házel se mnou o zeď." Začali mě v očích pálit slzy.

"Způsobil vám nějaké vážnější zranění?"

"A-ano." Hlas se mi třásl.

"Můžete mi říct co?" Začala jsem hledat pohledem Justina. Bylo tady alenmoc lidí a já ho neviděla. Zrak se mi slzama začal zamlžovat a mě se špatně dýchalo. "Prosím Justine pomoz mi." Zašeptala jsem a snažila se odpovědět na otázku.

"Ztratila jsem paměť a-a..." Tohle nedokážu říct. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Ren věděl vše, ale tohle nemohla jsem to nikomu říct. Už je to tal dlouho a já na to už nechci myslet.

"Můžete prosím dokončit větu?" Vyzvala mě soudkyně, ale já jen zavrtěla hlavou. Nemůžu to dokončit. Nemůžu to ani vyslovit.

"Je to pro vás moc traumatické?" Znovu jsem přikývla.

"Dá se to považovat jako trestný čin?" Další přikývnutí.

"Ví to i někdo jiný?" Tentokrát jsem zavrtěla hlavou.

"Děkuji slečno Smith můžete se buď posadit nebo odejít." Zvedla jsem se a najednou mě někdo podepřel. Ty tetování bych poznala všude. "Chci pryč Justine." On mi pomohl se pořádně postavit a já s jeho pomocí vyšla ven ze soudní síně.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny