Love Again [DOKONČENO]

Štěstí? Asi těžko...

Nevím čím to je, ale dneska jsem se cítila jako za starých časů. Bylo to jako by jsme se s Justinem nikdy od sebe neoddálili. Smáli jsme se, vtipkovali a ani jednou se nepohádali. Bylo to tak dokonalé, ale jak dlouho to vydrží? Možná to bylo jen dnes a zítra nás čeká další hádka. Byla bych táfa kdyby jsme se nehádali už nikdy. Víte docela mi chybí ty časy kde jsem s Justinem chodila. Já asi ho stále miluju, ale jistá si tím nejsem. Možná je to jen můj pocit. Ne pořád to tam je. Nikdy to neodešlo. Nikdy jsem ho nepřestala milovat a Lucas to věděl. Věděl, že ho nikdy nepřestanu milovat, ale přesto se mi snažil pomoct. Věděl že je jen moje záplata za Justina, ale nevadilo mu to. Možná mi jen chtěl dokázat jak bez něho dokážu žít, ale pravda je taková, že já bez něj žít nedokážu. Potřebuju ho ve svém životě a vždy jsem potřebovala. Jedině s ním se cítím v bezpečí. Vždy mě dokázal uklidnit, rozesmát a uspat. Je to prostě on. On je kluk, kterého budu vždy milovat. Miluju ho. Nikdy jsem nepřestala. Ale můžu mu to říct? Co když se mi jen vysměje? Co když si se mnou jen hraje? Musím mu to říct ať už budou následky jakékoliv. Nedokážu to v sobě dál dusit.

Stojím před dveřmibdo jeho pokoje a přemýšlím jestli to mám opravdu udělat. Vážně se mu právě chystám říct že ho miluju? Bojím se jeho reakce? Ne. Bojím se toho že se spálím? Ano. Bojím se toho že budu mít znovu zlomené srdce? Ano. Ale já to musím udělat. Zaklepala jsem na jeho dveře a pomalu vstoupila dovnitř. Zasekla jsem se v půlce kroku když jsem uviděla nahou blondýnu ležet hned vedle Justina. Jo tohle byl fakt blbej nápad. Slzy mi začali padat z očí až se přeměnili na potoky. Právě jsem byla zachráněna před životní chybou. Opatrně jsem zavřela dveře od jeho pokoje a vydala se po schodech dolu. Já jsem taková kráva. Jak jsem mohla věřit, že máme ještě naději? Protože ti ji dával ON. On tě přesvědčoval, že vše může být jako dřív. Dokonale ti popletl hlavu jako kdysi. Ozvalo se moje podvědomí a mělo pravdu. Za všechno může on.

Ta samá bolest jakou jsem už zažila. Ta samá bolest, kterou způsobil už podruhé on. Ta bolest zlomeného srdce. Já fakt nechápu co dělám špatně. Proč jsem tak naivní a vždycky mu uvěřím? Už tolikrát jsem mu naletěla, ale poučila jsem se? Ne. Jsem pořád stejná naivní kráva. Miloval mě vůbec někdy? Nebo jsem pro jěj byla jen hra? Nejhorší, ale je že já ho milovala doopravdy a stále ho miluju i přes to, že od něj mám už podruhé zlomené srdce. Chtěla jsem mu říct, že ho miluju. Ale díky tomu co jsem dnes viděla jsem ráda že jsem to neřekla. Pak by to možná bolelo mnohem víc.

Přišla jsem domů celá ubrečená a Ren ke mě hned přišel. Ptal se mě co mi je a utěšoval mě. Ryan mi mezitím udělal horkou čokoládu se šlahačkou a přinesl zmrzlinu. Všechno jsem jim řekla. Od návštěvy matky v nemocnici, přes naše vtípky až k tomu co jsem před chvíli viděla. Na Renovi bylo poznat, že je vztekem bez sebe. Než jsem se nadála tak nasedal do auta a odjížděl. Myslím že jel k němu. Dá mu do držky? Doufám že ano, protožr si to zaslouží zmetek jeden. Ryan tu se mnou zůstal, objímal mě, utěšoval a snažil se mě rozesmát. Tohle, ale vždy dokázala jen jedna osoba a jsem si jistá že by to zvládl i teď i když jsem na něj neskutečně nasraná. Ať už mi Justin provede cokoliv, vždycky bude ten kdo mě jako jedinej dokáže utěšit.

Po tom dnešku jsem myslela že můžr být všechno dřív. Doufala jsem, že budeme spolu a nic nás nebude moct rozdělit ale to nevyjde. Už nikdy nebudu šťastná. Bez něj ani s ním. Jen mi ničí život. Ale jak mám pak žít? Nedokážu žít bez něj a ani s ním. Budu mít někdy normální život? Zamiluju se někdy do někoho jiného než do Justina? Všechny tyhle myšlenky mě dohnali až ke spánku a já vyčerpáním usnula.

***

Seděla jsem na louce vedle Justina a koukala na jeho krásu. Je tak dokonalej. Vždy byl, ale čím je starší tím je hezčí. Mohla bych na něj koukat hodiny. Měla bych mu to říct. Neměla bych to před ním tajit. Měl by vědět. "Musím ti něco říct Justine." Přerušila jsem ticho mezi námi.

"Děje se něco lásko?" Vypadal trochu vyděšeně.

"Ehm no...asi by jsi měl něco vědět." Zašeptala jsem a on mě vyzval abych pokračovala.

"No...já...tak trochu...jsem...to no ehm...těhotná." koktala jsem a hned jak jsem to řekla se Justinovi oči změnili. Už nebyli čokoládově hnědé, teď byli černé jako černo-černá noc. Šel z něho strach.

"Půjdeš na potrat." Otevřela jsem pusu dokořán.

"To teda nepůjdu Justine!" Zařvala jsem po něm. On mě vzal za vlasy a hodila se mnou tvrdě o zem.

"Dělej si s tím dítětem co chceš, ale za mnou nelez!" Kopl mě silně do břicha a bez jediného slova odešel.

S prudkým pohybem jsem se probudila. Těžce jsem oddechovala a ujišťovala se, že to byl jen sen. Pane bože byl to tak reálný sen. Proč se mi sakra zdálo o Justinovi? A pročnzrovna tohle bože? Vždyť šílel když zjistel že jsem potratila. Už vůbec nic nechápu. Asi bych si měla dojít na psychyatrii, protože už z toho všeho začínám magořit.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny