parker

2. KAPITOLA

Seděla jsem a poslouchala výklad učitele, který učil můj skoro nejoblíbenější předmět. Nejoblíbenějším by byl teprve, kdyby ho se mnou neměl Parker. Zrovna nám bylo zadáno cvičení k vypracování, když tu mi na lavici přistál zmuchlaný papírek. Chvíli jsem nijak nereagovala a poté se odhodlala ho rozbalit.

Zdechni.

Pouze tato slova na mne vykoukla a nic víc k tomu. Protočila jsem očima, tohle bylo docela slabé oproti jiným posměškům, které zde byly už dříve. ,,Třeba slečna Lorenz?" zaslechla jsem hlas svého učitele. Začala jsem panicky obracet stránky v sešitě. ,,Na tabuli," povzdechl si postarší muž s brýlemi. Začal se rozhlížet po třídě a já rozpoznala, že už si hledá jiného adepta. ,,Black?" vyslovil tvrdě a změřil si ho pohledem. Dočmáral si své patvary na lavici a následně konečně zvedl zrak. ,,Jako já?" dloubl do své hrudi jako úkaz. ,,Vidíš tady jiného?" prskl vyučující. Parker jen mykl rameny a nadále nemluvil. ,,Jdi to vypočítat," syčení zpoza katedry se neslo celou třídou a já jen ztuhla v údivu z jeho okamžité reakce, ještě k tomu bez poznámek.

Došel k tabuli, chvíli koukal na příklad s kvadratickou rovnicí a pak bleskovou rychlostí napsal výsledek. S úsměvem se otočil a vrátil se na své místo. ,,No to si už ale děláš srandu, že ano?" ,,Jo, vlastně jo," uchechtl se Parker. ,,Tak to jdi vypočítat správně." ,,Nemůžu, nechápu to," zkoušel se hájit a já si povzdechla. Hádka mezi učitelem matematiky a ním tu nebyla opravdu dlouho. Myslím, že tak naposledy minulou hodinu? ,,Sežeň si doučování?" dalo by se říci, že mu přikázal otázkou. ,,Já přece nebudu utrácet za něco, co mi ve finále stejně bude k hovnu?" stejným tónem odpověděl. Slyšela jsem jen zabručení a pak ucítila něčí pohled na mně. Ten pohled patřil panu Steelovi. ,,Lydie?" v očích mu šlehaly plamínky naděje. ,,Kdy máš, Parkere, volno?" ,,Na ní?" poukázal a celá třída se tiše zasmála. ,,Nevim, jak kdy," pokrčil po chvíli ticha rameny. ,,Středa a pátek," pronesl učitel. Protestující zafunění bylo takřka nemožné neslyšet. ,,No, já mám ty dny kytaru," namítla jsem rychle. Skvěle, možná bych se měla začít učit na kytaru. ,,Ale třeba Arthur by mu to určitě vysvětlit!" výjiknu nadšeně. Myslím, že kluk, který nosí své mastné vlasy ulízané na stranu, jako Hitler, nesundavající svetr s vyháčkovaným znakem Adidas od babičky a brýlemi, které má Harry Potter, bude dostatečným trestem za vše, co mi kdy ten hňup udělal. ,,No, já afi můfu no," pokusil se promluvit a díky svým rovnátkům popraskal všechny a všechno ve vzdálenosti sta metrů od něj. ,,Takže domluveno," kývne hlavou profesor a akorát zazvoní, načež se vítězně usměji.

,,Tohle si neměla dělat," zašeptá mi do ucha, když si jde pro batoh pro a mnou projede vlna mrazu.

×××

Ne, já vážně nevěřím počtu votů, které tenhle příběh dostává. Strašně moc vám za to děkuju, vůbec jsem to nečekala ❤ Snad to do budoucna ještě poroste, doufám že se dnešní část líbila a těším se na vás u další! 🙈❤