„Mladá dámo, ihned sem!" zakřičí na mě můj otec, když chci jít k sobě do pokoje. V duchu mu řeknu nepěkná slova a se svým kabátem i boty vejdu do místnosti, kde na mě všichni tři hledí včetně mé matky.
„Kdo to byl?" zeptá se mě otec a založí si ruce na prsou. Povzdechnu si a napodobím jeho gesto. Všímám si, že je dokonce už něco kolem čtvrté ráno. Celou cestu domů jsme nikdo nic neřekl, jelikož jsme se báli, že nás slova asi uškrtí.
„To je moje starost" odpovím jim docela hrubě. Otec na mě vyvalí své panenky a tím, jak jsem ho naštvala se rychle zvedne a přejde ke mě. Všimnu si, že se napřahuje, aby mě dal na tvář facku. Těsně než mi ji dá, tak jenom mírně uhnu do zadu a tím mě mine.
Nemyslete si, že mě můj otec mlátí. To nikdy. Vždycky, když jsem udělala něco špatného nebo hrubého,tak jsem prostě dostala pohlavek , aby se to už neopakovalo a já si to velice dobře zapamatovala. Jenomže já už se teď nenechám utlačovat,jsem přeci dospělá.
Já si na své tváři zachovávám pořád stejný kamenný výraz jako před tím, ale můj otec je jenom více naštvaný. Napřáhne se znovu a já si dřepnu, čímž se opět netrefí. Pak se postavím těsně před něj a čekám co udělá.
„Richarde!" křikne na mého taťku mamka a okamžitě ho drží za rameno a táhne ho někam do bezpečné vzdálenosti ode mě. Jenom se ušklíbnu a čekám, kdo mi k mému novému chování něco řekne.
„Crys, co se to s tebou proboha stalo?Já už tě nepoznávám" postěžuje si můj bratr a já si povzdechnu a rukama si zajedu bezradně do svých vlasů, jelikož tohle už řešit nechci. Nechci jim říct, jak moc jsem se změnila. K horšímu.
Teď to určitě musí vypadat, jako by mě moje rodina jenom ubližovala a já je nemám ráda. Ale já svou rodinu miluji a vím, že i oni mě. Ani si nepamatuji, kdy jsem od někoho z mé rodiny dostala poslední facku. Takže to není tak, že by mě mlátili, jenom prostě teď nikdo z nás nemá čistou hlavu.
„ Chceš vědět, co se mi stalo?! Tři roky mě mučili a dělali cokoliv, abych se stala jejich hračkou! Po těch třech letech jsem utekla na nějaký ostrov, kde jsem se musela spolehnout jenom sama na sebe a dělat věci na které nejsem rozhodně pyšná! Nemíním se o mých posledních šesti letech s nikým znovu bavit!" křiknu na ně.
Jsem si stoprocentně jistá, že by tahle naše menší hádka dokázala trvat ještě hodně dlouhou dobu,kdyby mi nezazvonil můj mobil. A taky vím, že bych řekla spoustu věcí, co se mi stalo a to taky nechci.
„Ano?" pronesu do svého telefonu, který si přidržuji u svého ucha. Slyším úlevné oddychnutí a následně nějaké divné skřípání. Všichni členové , co jsou momentálně v místnosti, mě pečlivě pozorují a proto se trochu natočím do boku, aby jsem se na ně nemusela dívat.
„Vím, že je pozdě, ale máme akci. Placa street opuštěná továrna" řekne do telefonu James a já jenom kývnu, i přes to,že tomu nerozumí. Následně to položím a mobil zkovám do své kapsy u kalhot. Pak se otočím na podpatku a už si to mířím ven
„Kam jdeš?" zeptá se mě můj bratr, který mě chytl za moje zápěstí. Já se na něj jenom zamračím a ihned mu vyškubnu svou ruku z jeho sevření a pak si to mířím ven z domu a následně na místo určení, kde máme akci.
„Výborně! Už jsi zdravá jako rybička!" křikne nadšeně muž, údajně náš šéf, a práskne rukama. Já jenom na sucho polknu a podívám se na Philipa, který se na mě jenom usměje a podá mi moje zbraně.které si ihned zkovám.
„ Víš, mám pro tebe práci!" křikne na mě radostně a ihned jde pro nějaké složky, které mi následně dá do rukou. Podívá se na mě a tím mě chce popohnat,aby jsem je otevřela a prohlédla si je. Zamračím se a tak i teda udělám.
Na všech fotkách je mladý muž, kterému je kolem dvaceti let. Jsou tam snad stovky jeho fotek a nějaké informace o něm. Prohrabuji se všemi těmi věcmi a jenom se mračím, jelikož absolutně netuším , na co mi to vše je.
„Co mám s tím jako dělat?" zamračím se na ně a ihned jim podám tu složku na zpět. Muž přede mnou se jenom zasměje a složku postrčí opět blíže ke mě a docela dost se na mě divně podívá .
„Máš tam vše důležité k tomu,aby jsi toho muže zabila"
„Měl jsem jít s tebou! Kath by to tady sama zvládla" postěžuje se mi do sluchátka James. Já se jenom uchechtnu a protočím svými panenky. Následně mám pořád oči na stopkách , jelikož nevím, kde kdo na mě může vyletět.
„To zvládnu" řeknu mu na zpět a následně vidím jedny otevřené dveře, ve kterých je světlo. Pomalu se k ním přiblížím a to co uvidím, mi vyrazí dech. Všímám si strážce, jak je připoutaný k židli a všude kolem něj jsou lidé se zbraněmi a člověk před ním se ho na něco ptá a mučí ho.
Toho budu litovat....
♣ Tak po delší době nový díl! ♥♥ Jak se vám líbí? :O ♥♥
♣ Chci se zeptat, baví vás vůbec pořád tahle story, nebo bych ji měla na nějakou dobu přerušit? :/
Love you Darlings ♥♥
ESTÁS LEYENDO
The Promise of Death
Fanfiction„Prosím, neubližujte mi!" křiknu bezmocně a dám si své ruce před obličej ve snaze, aby mě ochránili před dalšími údery. Své nohy si pevně držím u těle a dívám se do země. Mé oči už ani brečet nemůžou, jak jsou suché. Všechno mě bolí, všude mám svou...
