Sanguinem | ls | cz

1st

,,To je naprostá hloupost, vždyť já jsem obyčejný kluk.. nejsem hrdina, nejsem žádnej ele.. nebo co, nejsem nikdo..'', vydechl, jakmile ho Louis snažil seznámit s okolnostmi, naprosto smířen se svým osudem, ovšem bylo na něm poznat, jak se snaží v jeho očích najít srozumitelnou odpověď, nevěřil mu ani jedno slovo, ,,Nikdo.''
Louisovy oči rázem naprosto změnily barvu, pokud předtím byly chladně modré, teď byly ledové. Celé patro domu se mírně otřáslo a modrooký ve své pravačce vytvořil tornádo, s kterým si tak hrál, bylo jen malé, aby nikoho nemohlo ohrozit. A pak lusknutím prstů zmizelo a Harryho vlasy jen odvlály na záda. Chlapec stál jako solný sloup, couval ke dveřím z dubového dřeva a než je stačil otevřít, Louis si ho jedním pohybem přivanul k sobě.
,,Fajn, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. Poslouchej mě. Tvoje matka..'',
,,Nemluvte o mé matce!'' Vměstnal se do hovoru Harry s napruženým hlasem, ale Louis moc dobře viděl strach v jeho očích.

,,Tvoje matka byla Noxis, posel smrti a ty jsi po ní zdědil nesmírnou moc.. poslouchej, nemáme čas. Chtějí tě i jiní lidé, budeš mi muset důvěřovat.'' 

,,Moje.. matka? Cože? Vždyť to byla zdravotní sestra a.. tohle není možné.'' 

,,Musíme jít!'' Louisovy oči náhle poteměly, jeho výraz byl strnulý a plný obav, ,,už jsou na cestě, Harry musíme jít. Pevně se mě drž!'' Jakmile  se zmínil o nastávající hrozbě, v Harryho pokoji se začaly tvořit stíny. Temné postavy svírající dlouhá kopí, tváře bez úst a až nepřirozeně vyhížející oči tmavě žluté barvy. Harry ustoupil, tiše vyjekl a schoval se za Louise, který vypadal lehce v rozpacích.

,,Vydej nám ho, Circosi.'' Zaduněla místnost. Temní bojovníci sborově vyřkli a jako na povel udělali krok vpřed, až se podlaha prohnula v základech. Circos? Jeho jméno? Pomyslel si Harry, ovšem nezmohl se ani na slovo. Jeho mozek splašeně hledal řešení, ale Louis vypadal, že to má pod kontrolou. Zvedl se prudký vítr, jenž šlehal z jeho drobných rukou, ale s postavami to ani nehnulo, jen udělali další krok vpřed a v tu chvíli Louis věděl, že nemají šanci.
,,Dělej chytni se mě!'' Zašeptal. Harry jako by vzdal všechny své pochybnosti a chytl se Louisovy nabízené paže. Najednou celý jeho dosavadní pokoj potemnil, nestihl si vzít žádnou ze svých věcí. Temní bojovníci se k nim najednou rozběhli. Jeden k nim vniknul. Ve víru nepříjemného vzduchu se mu chtělo zvracet, oči měl zalepené, takže nedokázal vidět okolí, snad za to byl i rád. Najednou ucítil tvrdý dopad, jak se mu nohy zkroutily do abnormální pozice a spadl na čelist, která ho otupila bolestí. Slyšel nelidský řev. 

Vyškrábal se na kolena a rozlepil oči, než se stačil pokochat místem, kde se právě ocitli, stihl svůj obsah žaludku vyhodit na tmavě zelený trávník.
Rychle se otočil, aby viděl, co se děje, jeho zachránce tam stál, což Harryho alespoň částečně uklidnilo, že jekot nepatří jemu. 
,,Co se děje?'' Vyhoupl se na nohy, jeho kolena ovšem nesloužila tolik jako předtím, ,,proč tak kři -''

,,Je to temný bojovník, nemůže se vyskytovat na světle, navíc zábrany naší země ho ničí. Nepřežil by tu obyčejný člověk.'' Harryho zrak spočinul na obrovitém muži, jehož světlá pokožka chytala rudý odstín a na tváři se mu tvořily puchýře, snažil se ze sebe strhnout oblečení, ale dříve než to stihl, doslova se uvařil zaživa. Musel odvrátit zrak.

,,Tak proč se to neděje mně?''

,,Protože si naše krev, Harry, patříš sem.''

,,Nechápu to, vždyť já neumím nic, neumím to co ty, z rukou mi neproudí vítr.''
Louis se rozešel směrem od místa, kam dopadli, najednou před nimi jako ze země vyrostly hradby, skoro stejně vysoké jako panelový dům, obří brána, které je pustila dovnitř města. Harry byl ochromen úžasem. 

Na náměstí si hrály děti, kterým oči svítily jinou barvou, pokaždé když se nějáké naštvalo,  z jeho prstů vytryskly proudy živlu. 

,,Protože neumíš ovládat vítr, jsi syn Noxis a zdědil si po ní oheň. Když si byl malý, ochránci ti odvedli sestr a -''
,,Já mám sestru?!'' 

,,Ano. Ovládá led. Zpět k tématu, když si byl malý, už ve třech měsících si dokázal ovládat oheň, si velmi mocné dítě. Ochránce se tě snažil vzít s sebou, ale málem si ho zabil. Myslím, že si z toho měl takový šok, že se teď tvoje síla nachází za zábranami. Musíme ji znovu objevit.''
,,Pořád tomu nemůžu uvěřit.''
,,To většina kříženců. ''
,,Kříženců?''
,,Ach ano. Zapomněl jsem ti to říct. My elementa se dělíme na dvě skupiny, křížence a odkojené. Křiženci jsou napůl lidé a většinou mají menší moc, je těžké je vyhledat. Proto tu jsou ochránci, aby jedince jako jsi ty přivedli do bezpečí. Odkojení vyrostli za zdmi tohoto města, dostalo se jim řádného výcviku. Z některých z nich se potom stávají válečníci a ochránci. 

,,Proč si ochránce a ne válečník?'' Zeptal se. Louis mu neodpověděl. Tohle téma mu bylo více než nepříjemné. Zrychlil krok a dostal se až k samotnému výcvikovému středisku. 


Kolem stály vysoké sruby, na louce se bojovalo a mládež, která tu chodila mu byla tak vzdálená. Harry na sobě měl košili, klobouk a těsné kalhoty. Naprosto sem nezapadal.
Cítil, jak boj rázem ustal, dokonce i nejmenší po něm zvědavě pokukovali.
,,Proč na mě tak zírají?'' Zeptal se ublíženě. Nikdy neměl ráda přílišnou pozornost.

,,Protože naposledy tu měli křížence před šestnácti lety.''
,,Mojí sestru.''
,,Přesně tak.''

,,Asi jsem jí podobný..?'' 

,,Víc než si myslíš. A teď pojď, musíš se převléknout do zdejšího oblečení, vůbec nezapadáš.'' Oznámil mu mladík. Vzhledově vypadal mladší, ale jeho věk se pohyboval ve stovkách, zatímco Harrymu bylo pouhých sedmnáct let. Celého si jej prohlédl, až k studánkovým očím a pousmál se. Louisovi přišla jeho pozornost až zvláštní, tak Harryho raději nasměroval k jednomu ze srubů, který se teď měl stát jeho domovem.