Liam Dunbar | I hate you. I love you.

Part 1. | STĚHOVÁNÍ

,,Mami? Prosím, nechceš si to ještě rozmyslet?" Vyslovila jsem ještě svou poslední naivní větu než jsem vstoupila do auta se svými kufry. ,,Zlatíčko, víš, že je to pro nás takhle lepší." Uklidňovala mě máma a zasedla za volant.

Tak jak bych začala. Jmenuji se Carrie.
Je mi šestnáct let. Do teď jsem jen já a máma bydleli v New Yorku, ale máma dostala novou a "lepší" práci v New Jersey, takže se stěhujeme. Vypadá to, jako bych to brala lhostejně, ale pochopte mě, stěhujeme se už po šesté. Je pro mě celkem těžké najít si kamarády. A když už si nějaké najdu, hned den či týden poté se stěhujeme.

Celkově bych se popsala jako introvert. Ale když mě někdo naštve, umím se taky naštvat. Nemám ráda, když jsem středem pozornosti. Ale už si na to tak trochu zvykám, protože poté co se přestěhujeme do nového domu, nastává další ne, moc příjemná událost.

Ano, nová škola. Žádný učitel na žádné škole se ještě nikdy nevyhnul mému představení před celou třídou. Jiní lidé se vždy na nový domov, novou školu a lidi těší, ale já jsem prostě "jiná". A ne každému se "jiní lidé" líbí.

,,Carrie! Carr! Vzbuď se!" Vyřvávala mamka. ,,Mhm, co je?" Zabrublala jsem. ,,Usnula si, jsme tu!' Zvolala mamka stejně hlasitě, jako když mě budila. Promnula jsem si unaveně oči a koukala skrz zamlžené okýnko na všechny ty nové tváře a okolí.

Pořád jsme popojížděli dál a dál, až mamka zastavila u jednoho celkem upraveného domku. Byl kávové barvy a měl krásnou zahradu. ,,Nakonec nevypadá tak hrozně." Usmála jsem se na mámu. ,,Kdo ti to říkal?" Zasmála se lišácky máma. Jen jsem protočila očima a šla se podívat dovnitř.

Vevnitř domu to bylo stejně tak krásné jako zvenku. Mámě jsem pomohla s kufry a šla se podívat do kuchyně. ,,Už je pozdě, rozestelu matrace a usteleme si tady." Rozkázala máma sebevědomě. ,,Je teprve čtvrt na devět!" Fňukala jsem. ,,Ať to lítá!' Odsekla mamka. Nesnáším tuhle větu. Doma, vlastně tam, kde byl můj domov jsem chodila spát nejdříve v deset hodin.

Mám pořád pocit, že mě máma bere jako by mi bylo deset. ,,Sprcha funguje a pyžamo máš na matraci!" Ohlásila mi. Umyla jsem se a hodila na sebe své oblíbené pyžamo s medvídkem Pú. Jo, vím, co si říkáte, ale tohle pyžamo mi prostě přirostlo k srdci.
Snažila jsem se uvelebit na tvrdé matraci a usnout.
Zítra je můj velký den, nová škola a nové lidi...

Ahojte😍! Líbil se vám dnešní díl?🙆 Své názory mi napište do komentářů, abych věděla zda pokračovat😇.

Adele