HP - Dramione // CZ ✔

35. Zpátky doma

// V minulém díle byla menší chyba, tak jsem jí musela opravit. Fred v tom vlaku samozřejmě nejel, když je mrtvý... Jel tam George.
Děkuji @EvaValentov za upozornění. :)  Kdyby se vyskytly nějaké další chyby, za které se když tak omlouvám, nebojte se mi to sdělit, jsem taky jen člověk. Díky. ^^

Hermiona

Vlak zastavil. Všichni sbírali svoje věci a hrnuli se za rodinami. Já jsem nespěchala. Nechci říkat, že se netěším na rodiče, ale je to teď mnohem složitější. Jsou opravdu moji praví rodiče, nebo jak to je?
Ze všech stran na mě doléhal emoční neklid. Cítila jsem se jinak, než když jsem se vracela domů minulý rok, nebo jakýkoliv rok předtím. Převládal ve mně chaos, který se ne a ne uspořádat.

"Půjdeme?"   Pobídl mně Draco a pomalu opustil kupé, s kývnutím jsem ho následovala. Pobrali jsme všechny svoje věci, prošli zdí a čekali na moji rodinu. Viděla jsem, jak se Ginny s brekem objímá s matkou držíc v ruce klec Hedwiky. Ano, po tom, co Harry.... uh, prostě se teď o Hedwiku nemá kdo starat, když je Harry no, pryč. A tak se jí ujala Ginny.

Weasleyovi odešli a stejně tak většina ostatních studentů, jen já s Dracem jsme tu stále čekali bez hnutí jako solné sloupy, jako bychom sem patřili, byli součástí téhle stavby. Nikdo si nás nevšímal.
Ve chvíli, kdy se Dracova ruka otřela o tu mojí a potom se naše prsty propletly, zahlédla jsem v davu lidí dvě povědomé osoby. Nuceně jsem pustila Dracovu ruku a rozběhla se za rodiči. Máma okamžitě roztáhla náruč, ve které jsem přistála. Objímaly jsme se snad hodiny, tedy tak mi to připadalo. Jakmile jsem se od ní odtáhla, objala jsem i otce a potom jsme se přesunuli za Dracem, který trpělivě čekal na svém místě a hlídal naše věci, na tváři měl malý úsměv, tak jsem mu ho oplatila.

"Mami, tati, chtěla bych vám někoho ehm... představit. Ehm... To je Draco, chodí se mnou do školy. Řekla jsem mu, že může strávit prázdniny u nás, že to nevadí?"   Kvíkla jsem a moje tváře získaly karmínový odstín. Jooo, rodiče zlatí, kdybyste tak věděli, že vaše dceruška už není panna...  Asi bych dostala doživotní domácí vězení.

Mamka se krátce zasmála mé stydlivosti a potom Draca objala. Ach jo, to je trapas... Za tohle se mu budu omlouvat dennodenně. 

"Určitě to nevadí, jsi u nás vítaný, Draco.  Moc ráda tě poznávám."  Usmála se moje máma, když povolila sevření a dovolila mu popadnout dech.

"Těší mně, paní Grangerová."   Řekl Draco zdvořile a otočil se na mého otce, který si ho přeměřoval pohledem. Na chvíli zavládlo trapné ticho, kdy jsem si začínala opravdu myslet, že vytáhnu hůlku a zařídím, abych se propadla někam hluboko do země, při nejlepším k jádru. Hezky zašlapat a zamést pod koberec, fakticky.

"No, rád tě poznávám."  Vypadlo nakonec z mého taťky a pokusil se o jemný, i když ne moc přívětivý úsměv.  Ach jo, tati, za co...

"Já vás taky."    Draco ihned odpověděl a i přes to, že ho můj taťka zrovna nevítal s otevřenou náručí,  se stále tvářil vesele.

Trapná chvíle skončila, když jsme pobrali svoje věci a zamířili k našemu autíku. Když se nám tam konečně podařilo nacpat všechny kufry, s tím, že jednu tašku jsem musela mít pod nohama a druhá ležela na sedadle mezi mnou a Dracem, mohli jsme vyrazit. Hurá domů.
To bude ještě něco...