It's been so long...

40 1 7
                                    


Vítejte  v našem městě. Je větší než vesnice,ale menší než velkoměsto.Je to akorát.Tak abych Vám ho trochu představila.Jmenuje se Ower.Není to jméno nádherné? Jste toho názoru,že ne? Nebojte,já taky.Právě jsme na prvním ze čtyř okruhů našeho města.V prvním jsou továrny,nebo práce.Prostě..chodí se sem pracovat.Za práci dostáváte peníze,pokud to nevíte.Na druhém jsou nákupní centra a obchody.Právě se tam staví nové nákupní středisko.Ach jo.Třetí okruh je na bydlení.Bydlí tam veškeří občané našeho města a je tam škola,nebo školka,taky byste tam našli gymnázium,nebo parky.A poslední,čtvrtý okruh.Tam jsou restaurace,kavárničky,hospůdky a podobně.Tam se chceme teď dostat.Je to celkem dálka a proto zvolíme jistý dopravní prostředek.Autobus. I když..tady by se tomu mělo říkat,spíš odpadkový koš.Ne ve všech,ale v některých ano.Tohle naštěstí není školák,nebude tam bordel.Tedy..doufám.Čekáme na zastávce,ale má zpoždění.Super.A konečně se k nám řítí zelený dopravní prostředek,co vypadá celkem nově.Okamžitě se k němu nahrnou davy lidí,jakoby přijížděl prezident.Konečně je řada na nás.Zaplatíme a jdeme si sednout.Je to dost místa,ale vybereme si místo u okna,které je na východ.Proč? Protože už tam není slunce.Teď je na západní straně.Musíme projet všemi okruhy,ale co.Zabere to pár minut.Nejprve jedeme šedými pochmurnými ulicemi,které se pomalu mění na obrovské zářivě natřené budovy.Teprve za pár minut lze spatřit malé rodinné domky,které (ne)lahodí všemi barvami.A konečně.Vjeli jsme do okruhu,do kterého jsme se chtěli dostat.Málem vyskočíme za jízdy jen proto,abychom Vám to tu mohli představit.Řidič konečně zastaví a lidi se opět hrnou ven.Počkáme tedy,až všichni vystoupí a teprve pak vystoupíme.Okamžitě nás do očí praští slunce.V letních dnech není příjemné.Když se trochu rozkoukáme,uvidíme spousta malých hospůdek,kaváren,restaurací..ale jen jedna je originální. FredBears Family Dinner. Budova je natřena na světle oranžovo a na štítu,který má připevněný na střeše na nás zírá velký zlatý medvěd.Pod ním je již zmíněný název pizzerie.Automatickými dveřmi procházejí lidé a hlavně děti,tam a zpátky.A co před samotnou pizzerií? Okolo jsou vysázené stromy,které dřív bývali malé,ale teď už vyrostly a jsou velké jak..nemůžu najít vhodné přirovnání.Potom se na pár sekund nic neděje,ale přeruší to dítě,které před onou pizzerií jančí.Není mu rozumět ale i přesto se spousta lidí otáčí.Po chvíli si pro něj přijde jeho matka.Kupodivu ho pohladí a něco mu řekne.Normální lidé by ho seřvali,ale to by chlapeček/holčička nesměla být rozmlazlenej fracek.Nejspíš i to myslí i osoba,které stojí ve stínu jednoho ze stromů.Jak to vím?  Když jste se nedívali,tak jsem popošla až k pizzerii a viděla jsem ho zakroutit hlavou.Jsme velice pozorní.Když se však podíváme pořádně,zjistíme,že s ní něco není v pořádku. Ten muž má fialovou košili,kalhoty i boty.Dokonce i ponožky.Na hlavě má nasazenou čepici,nejspíš pracovní.Taky fialovou. I vlasy,co má pod ní schované a vzadu svázané do culíku má fialové.Tu gumičku taky.A kůži.Tu má taky fialovou.My jí tak vidíme,ale co vy? Čepici má sice staženou hluboko do čela,ale pořád ještě můžeme vidět oči.Zorničky i duhovky má tak bledé,že se zdá,jakoby je neměl.Ale vidí dobře.Vlastně..jediné co nemá fialové,je jeho odznak,který je zlatý.Pod ním má cedulku s jménem.Vincent.Vincent Purple. Fialovou má i ve jméně.Já bych vypadal hodně divně,kdybych měla být taková,jako moje příjmení. Když dítě zmizí,na tváři se mu objeví malý úsměv a můžeme vidět,že zuby má perfektně bílé.Neusmívá se však dlouho,protože mu do cesty vstoupil další muž.Tentokrát má červené triko a šedé kraťasy.Boty má hnědé sandály bez ponožek.Na hlavě má čepici,ale sundá si jí a jsou vidět jeho nakrátko ostříhané hnědé vlasy,které zrovna ve předu moc nerostou.Pod nimi má oči.Jsou čistě modré.Jinak tato osoba,jménem Mike Schmidt vypadá úplně normálně. Zapomněli jsme Vám říct,kolik jim je.Mikeovi je dvacet-osm let.A Vincentovi dvacet-pět.Nikdy by jste to do nich neřekli,že jim je tolik,kolik jim je.Mike se totiž někdy chová jako malé praštěné děcko.A Vincent se chová na svůj věk dobře.Až na maličkost.Nemá rád lidi.Nechce s nimi přicházet  do kontaktu,ale v práci je to nevyhnutelné.Zvlášť když dělá hlídače přes den.Hlídá děti aby nezničili animatroniky co vystupují,nebo aby si neublížili.Dávno chtěl být Vincent noční hlídač,ale jeho šéf vybral Mika.Proto taky Vincent Mike moc v lásce nemá.Ale co,jdeme poslouchat.

,,Děti jsou v pizzerii a ty jseš tady"

,,Díky za upozornění" zavrčel na Mika

,,Nechtěl bys někdy někam jít? Užít si trochu zábavy" Vincent jen zavrtěl hlavou.Mike kývl a poplácal Vincenta po rameni.Ten zavrčel,div,že ho nekousl.Po chvíli,kdy Mike odešel,se Vincent vydal vstříc svému každodennímu utrpení.Uhlídat děti.

Vincent-Killing is funUnde poveștirile trăiesc. Descoperă acum